Člověk nemusí být zrovna příznivcem ideově motivovaných zásahů do jazyka, aby ocenil, že z něj v posledních desetiletích zmizela slova jako „negr“, „teplouš“ nebo „židák“. S pejorativními slovy jako „sekta“ nebo „sektář“ to nebude tak jednoduché. Zdaleka ne všichni čeští mluvčí je používají s rozmyslem jako nadávky, a pokud jsou si jejich pejorativnosti vědomi, mají často za to, že tato označení sedí a že si dotyčné společenství nebo jeho příslušník nadávku zaslouží.
Článek Jitky Schlichtsové „,Sektaʻʻ jako nálepka“ vzbudil u některých čtenářů dojem, že jako religionisté chceme slovo „sekta“ škrtnout ze slovníku a bojovat proti němu. To by bylo absurdní, protože bychom ještě ztížili beztak už dost těžké podmínky dorozumění mezi odborníky a laiky. Úsměvnost takové absurdní situace naznačují první věty, které často slýchám v poradenských rozhovorech s veřejností: „Já vím, že slovo ,sektaʻʻ nemáte rád, ale já mám zkušenost s opravdovou sektou…“ – Ostatně, kolegyně Schlichtsová je předsedkyní Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů. Když jsme my starší před více než 30 lety toto občanské sdružení (dnes spolek) zakládali, měli jsme právě na mysli, abychom byli srozumitelní pro ty, kdo nemají v arzenálu jiné slovo než „sekta“ a kdo by neutrálnímu výrazu prostě nerozuměli.
Rozumná snaha religionistů nemůže směřovat k vymýcení slova „sekta“, nýbrž k jeho trpělivému vysvětlování. Je třeba vysvětlovat jeho pejorativnost, vysvětlovat, že kazí dialog a vztahy právě v situaci, kdy dialog a dobré vztahy jsou vrcholně důležité, vysvětlovat, že používat takové agresivní slovo vlastně přispívá k prohloubení problémů a že může způsobit radikalizaci společenství nebo jeho jednotlivých příslušníků (a tak vlastně pomoci z nich „sektu“ nebo „sektáře“ udělat). Obrazně a s využitím názvu výše zmíněného spolku řečeno – v rozhovoru je třeba vést laického posluchače od „sekty“ k ,novému náboženskému směru“, nebo vlastně „novému náboženskému hnutí“, jak se během let terminologie ustálila.
Nám religionistům, kteří jsme ve styku s veřejností, nezbývá než stále znovu vysvětlovat, že kvůli pejorativnosti nebývá používání tohoto slova „zadarmo“, ale může mít velmi zásadní vztahové důsledky. A nezbývá nám než apelovat na posluchače a čtenáře, aby s ním zacházeli při plném vědomí jeho negativních konotací. Ty bývají jen velmi zřídka užitečné. Dokonce i tehdy, když slovo „sekta“ má varovat, bývá takové varování spíše kontraproduktivní, protože varovaný člověk se nikdy nesetká se „zlou sektou“, ale s milými lidmi, kteří mu nabízejí báječné věci… Trpělivé vysvětlování skutečností spojených se slovem „sekta“ za nás nikdo neudělá, dokonce ani onen výborný článek ne.
Související články:
