Stanovisko svědků Jehovových přejímám z materiálu, který mi věnovala při prvním setkání delegace právníků a dalších představitelů náboženské společnosti v čele s Marcem Hansenem z Rady pro náboženskou svobodu Evropské asociace svědků Jehovových.[1] Skupinu těchto představitelů jsem po několika dalších setkáních požádal v lednu letošního roku o komentář k této sérii článků o nauce svědků Jehovových o „vyhýbání se“ nebo o rozhovor; obě tyto možnosti nechali oficiální představitelé zatím nevyužity.
Materiál, určený patrně pro akademiky a státní úředníky, je z velké části tvořen dokumenty ze soudních sporů, vedených proti organizaci svědků Jehovových, které iniciovali bývalí členové této společnosti.[2] Těmto dokumentům předchází Úvod, z nějž níže citujeme jeho hlavní oddíl s názvem „Definice“, a kapitola „Stanovisko svědků Jehovových“, kterou citujeme celou. Citované části jsou sestaveny výhradně z publikací svědků Jehovových; anglický originál byl tedy nahrazen českým zněním z českého vydání těchto publikací. Na tyto české zdroje upozorňujeme mezi bibliografickými údaji. – Následuje tedy text mezinárodní organizace svědků Jehovových bez redakčních úprav i jiných zásahů:
l
Definice
Vyloučení:[3] „Jestliže se někdo dopustí vážného hříchu, neznamená to, že je ze sboru automaticky vyloučen. Pokud však pokřtěný svědek Jehovův biblické morální zásady vědomě porušuje a svého jednání nelituje, přestaneme se s ním stýkat, neboli je vyloučen. Bible jasně říká: ,Odstraňte toho ničemu ze svého středu.ʻ“ (1. Korinťanům 5:13)
Vyhýbají se svědkové Jehovovi bývalým svědkům? Časté otázky, dostupné zde.
Oddělení se:[4] „Výraz „oddělit se od sboru“ se vztahuje na krok, který udělá člověk, jenž je sice pokřtěným svědkem, ale úmyslně se vzdá svého postavení křesťana. Možná napíše prohlášení, že si již nepřeje být znám jako svědek Jehovův. Nebo se zřekne svého místa ve sboru určitými činy – například se stane součástí takové světské organizace, jejíž cíle jsou v rozporu s Biblí, a Bůh ji proto odsuzuje. (lz. 2:4; Zjev. 19:17–21) … K takovému člověku se budou bratři a sestry chovat stejně jako k vyloučenému.“
Organizovaně sloužíme Jehovovi, Watch Tower Bible And Tract Society Of Pennsylvania 2021, odstavce 30 a 33, s. 152–153, dostupné zde.
„Může člověk odejít od svědků Jehovových? – Ano. Člověk může od svědků odejít dvěma způsoby: 1) Formálně o to požádá. Může ústně nebo písemně oznámit své rozhodnutí, že už dál nechce být známý jako svědek Jehovův. 2) Dá to najevo svým chováním. Udělá něco, z čeho je patrné, že už ke svědkům nechce patřit. (1. Petra 5:9) Například se připojí k jiné náboženské organizaci a očividně má v úmyslu v ní zůstat. (1. Jana 2:19) … Starší ale nemají právo někoho nutit nebo přesvědčovat, aby svědkem Jehovovým zůstal. Každý člověk se v otázce náboženství musí rozhodnout sám. (Jozue 24:15) Jsme přesvědčení, že ti, kdo uctívají Boha, by to měli dělat ochotně a ze srdce. (Žalm 110:3; Matouš 22:37)“
Může člověk odejít od svědků Jehovových? Časté otázky, dostupné zde.
Stanovisko svědků Jehovových
„Již v roce 1904 se v knize The New Creation (Nové stvoření) věnovala pozornost potřebě učinit patřičné kroky, aby nedošlo k mravnímu narušení sboru. Podle porozumění, které tehdy měli badatelé Bible, se rozebíral postup jednání s provinilci, jenž je naznačen v Matoušovi 18:15–17. V souladu s tím se vzácně konaly ‚církevní soudy‘, při nichž se v závažných případech doklady o provinění předkládaly celému sboru. O léta později se touto věcí zabývala Strážná věž z 15. května 1944 (angl.) a ve světle celé Bible ukázala, že takové záležitosti týkající se sboru by měli řešit odpovědní bratři pověření dozorem nad sborem. (1. Kor. 5:1–13; srovnej 5. Mojžíšovu 21:18–21.) Strážná věž z 1. března 1952 (angl., v českém vydání čl. ,Zachovat organisaci čistouʻ) pak uveřejnila články, které zdůraznily nejen náležitý postup, ale také potřebu jednat, aby organizace zůstala čistá. Od té doby se tomuto námětu opakovaně věnovala pozornost. Cíle však zůstaly vždy stejné: 1. zachovat organizaci čistou a 2. vštípit provinilci ve snaze o jeho nápravu, že je nutné upřímné pokání.“
Svědkové Jehovovi – Hlasatelé Božího Království, Watch Tower Bible And Tract Society Of Pennsylvania 1993, s. 186–187, dostupné zde.
„Aby byl svědek Jehovův vyloučený, musí se zároveň sejít dva faktory. Za prvé, pokřtěný svědek se dopustí vážného hříchu. A za druhé, nečiní pokání.“
Proč je vyloučení láskyplné opatření, Strážná věž – studijní vydání, duben 2015, s. 29, dostupné zde.
1. Účely vyhýbání se
„Opravdu je vyloučení projevem milosrdenství? Ano, je. Neukáznit někoho, kdo to potřebuje, by nebylo ani moudré, ani milosrdné, ani láskyplné. (Přísl. 13:24) Může vyloučení nekajícnému člověku pomoct, aby se změnil? Může. Mnozí, kdo vážně zhřešili, zjistili, že takový rázný krok ze strany starších byl jako ,studená sprchaʻ, která jim pomohla se probrat. Bylo to přesně to, co potřebovali, aby změnili svoje chování a vrátili se do Jehovovy náruče.“
Sloužíme Bohu, který je „bohatý v milosrdenství“, Strážná věž – studijní vydání, Říjen 2021, s. 10, dostupné zde.
„Vyloučení ze sboru je projevem Jehovovy lásky. Chrání sbor před lidmi, kteří ignorují Jehovovy požadavky. (1. Korinťanům 5:7; Hebrejcům 12:15, 16) Dává nám příležitost ukázat, že milujeme Jehovu, jeho svaté jméno a jeho vysoká měřítka. (1. Petra 1:15, 16) Zároveň je projevem lásky k vyloučenému. Toto důrazné ukáznění mu může pomoct, aby si uvědomil, že dělá něco špatného, a motivovat ho, aby se změnil. Mnozí z těch, kdo byli vyloučeni, se později k Jehovovi vrátili a sbor je s láskou přijal. (Hebrejcům 12:11)“
Jak zůstat v Boží lásce, Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania 2020, kap. 3, s. 40, dostupné zde.
2. Postup při vyhýbání se
„Některé hříchy jsou tak vážné, že nestačí, aby poškozený hříšníkovi odpustil. Mezi taková provinění patří smilstvo, cizoložství, homosexualita, rouhání, odpadlictví nebo modlářství. (1. Kor. 6:9, 10; Gal. 5:19–21) Takové hříchy ohrožují duchovní stav a morální čistotu sborua musí se o nich dozvědět starší, aby se tím mohli zabývat. (1. Kor. 5:6; Jak. 5:14, 15) Může se stát, že za staršími přijde sám provinilec a přizná se. Nebo se dozorci dozvědí o jeho vážném hříchu od někoho jiného. (3. Mojž. 5:1; Jak. 5:16) Bez ohledu na to, jakým způsobem se starší o závažném provinění některého pokřtěného svědka poprvé dozvědí, dva z nich nejdříve záležitost prozkoumají. Pokud se prokáže, že se tyto informace zakládají na pravdě, a pokud existují doklady toho, že byl spáchán závažný hřích, rada starších jmenuje právní výbor složený nejméně ze tří starších, kteří věc projednají. … Může se však stát, že provinilec se v hříšném jednání zatvrdí, a proto na úsilí bratrů, kteří mu chtějí pomoct, nereaguje. Během právního jednání možná není patrné, že by svými skutky dostatečně dával najevo pokání. (Sk. 26:20) Co potom? V takových případech je nutné nekajícného provinilce ze sboru vyloučit a odepřít mu tím společenství s Jehovovým čistým lidem. Ostatní ve sboru jsou díky tomu chráněni před špatným vlivem provinilce. Sbor tak zůstane v mravním a duchovním ohledu čistý a bude mít i nadále dobrou pověst. (5. Mojž. 21:20, 21; 22:23, 24) Když se apoštol Pavel dozvěděl o hanebném chování jednoho bratra v korintském sboru, vybídl starší, že by měli ,takového muže vydat Satanovi, … aby byl duch [sboru] zachráněnʻ. (1. Kor. 5:5, 11-13) Pavel se také zmínil o vyloučení dalších lidí, kteří se v prvním století vzbouřili proti pravdě. (1. Tim. 1:20)
Když starší v právním výboru dospějí k rozhodnutí, že nekajícný provinilec musí být vyloučen, měli by ho o tom informovat a jasně mu sdělit, jaké jsou pro to biblické důvody. Také mu řeknou, že pokud podle jeho názoru udělali při posuzování jeho případu závažnou chybu, může se proti rozhodnutí odvolat formou dopisu, ve kterém jasně uvede, z jakých důvodů se odvolává. Odvolání může podat do sedmi dnů od doby, kdy mu právní výbor oznámil své rozhodnutí. Jestliže rada starších takové odvolání dostane, měla by se spojit s krajským dozorcem. Ten určí způsobilé starší, kteří budou sloužit v odvolacím výboru a případ znovu projednají. Ti vynaloží veškeré úsilí, aby se odvolací jednání konalo do týdne po obdržení dopisu. Pokud se dotyčný odvolal, je nutné s oznámením o vyloučení počkat. Během té doby nebude obviněnému umožněno podávat na shromážděních komentáře a zastupovat sbor v modlitbě a nebude mít ani žádné odpovědné úkoly.
Odvolací jednání je vůči obviněnému projevem laskavosti, protože se jeho případem bude zabývat ještě někdo jiný. Proto pokud se obviněný k odvolacímu jednání záměrně nedostaví, mělo by se sice vyvinout rozumné úsilí zkontaktovat ho, ale když se to nepodaří, jeho vyloučení bude oznámeno.
Jestliže se provinilec odvolat nechce, právní výbor mu vysvětlí, proč je nutné činit pokání a jaké kroky může podniknout, aby mohl být za určitou dobu znovu přijat. Takovou laskavou pomoc by starší měli provinilci poskytnout s nadějí, že své jednání změní a že za čas bude splňovat potřebné požadavky, aby se mohl do Jehovovy organizace vrátit. (2. Kor. 2:6, 7)
Když je nutné nekajícného provinilce vyloučit, sboru se přednese krátké oznámení v tomto znění: ,[Jméno dotyčného člověka] již není svědkem Jehovovým.ʻ Věrní křesťané ve sboru tím budou upozorněni na to, aby se s touto osobou přestali stýkat. (1. Kor. 5:11)
Organizovaně sloužíme Jehovovi, Watch Tower Bible And Tract Society Of Pennsylvania 2021, odstavce 21 a 25–29, s. 148 a 150–152, dostupné zde.
l
Na příště: V příštím díle našeho seriálu otiskneme několik odpovědí na otázku, kterou jsme položili několika bývalým svědkům Jehovovým o důsledcích jejich odchodu z organizace.
Poznámky:
[1] Tento rozsáhlý materiál, nazvaný „Jehovahʼs Witnesses and Disfellowshipping. Reference Material 2022“, není veřejně k dispozici. Seznámit se s ním na internetu je možné pouze částečně a spolu s komentáři křesťanského aktivisty Michaela Felkera v pořadu JW Review zde.
[2] Tento materiál jsem – kromě jiných zdrojů – použil při přípravě 6. dílu naší série zde.
[3] Angl. „disfellowshipping“.
[4] Angl. „disassociation“.
Odkazy na předchozí díly seriálu jsou zde.