Přijdou s novým prezidentem mormonské církve změny?

Začátek roku 2018 přinesl pro Církev Ježíše Krista svatých posledních dní (CJKspd) další z malých zlomů: odešel prezident církve, „prorok, vidoucí a zjevovatel“ Thomas S. Monson (* 1927). Ten nahradil na prorockém stolci CJKspd Gordona B. Hinckleye (jehož nekrolog jsme publikovali v prvním čísle Dingiru roku 2008) a setrval v této funkci bez jednoho měsíce celých deset let.

Jestliže Hinckley proslul jako budovatel chrámů, jeho nástupce Monson se soustředil zejména na podporu charitativního působení církve a byl oceňován pro své ekumenické přesahy. Sám byl dlouholetým aktivním skautem a respektovaným členem americké společnosti. Jisté kontroverze vyvolaly jeho výroky vymezující se proti uznání LGBT svazků, stejně tak ale odmítal otázku kněžské ordinace u žen; – v tradičních bodech byl Monson nutně spíše konzervativní. Nicméně byl to právě on, kdo se snažil v CJKspd propagovat určitou otevřenost vůči LGBT komunitě a působit směrem k postupnému smiřování. Proslul svým postojem shrnutým ve výroku: „Řešení problému nesmí stát nad láskou k bližnímu.“

Thomas S. Monson. Foto: Chanceinator, Wikimedia.

V tomto ohledu se již objevily spekulace o vyhraněnějších postojích, které by do církevního diskursu mohl vnést jeho nástupce, známý kardiochirurg Russel Marion Nelson. Ten po smrti devadesátiletého Monsona nastupuje do čela církve v neuvěřitelných 93 letech, a stává se tak druhým nejstarším apoštolem přijímajícím prezidentský úřad v celé historii církve (Joseph Fielding Smith se stal prezidentem jako čtyřiadevadesátiletý).

Podle tradičního postupu není mormonský prorok volen, ale nástupcem se stává služebně nejstarší člen Kvóra dvanácti apoštolů. Církev často i v neuralgických otázkách působí poměrně konzervativně, protože Prorok, vidoucí a zjevovatel, První předsednictvo i Kvórum dvanácti apoštolů by měli vystupovat v co možná nejširším souladu. Od nově nastoleného prezidenta tak zpravidla nelze očekávat příliš radikální věroučné zásahy. Stejně tak je možné s určitou mírou tolerance predikovat, jakým směrem vykročí nejpravděpodobnější čekatel této funkce, bude-li do ní uveden. Monsonova podpora smířlivého přístupu k odlišnosti se tedy může zdát příliš slabým postojem, ale přesto je třeba ji hodnotit jako krok uvědomělý, zodpovědný a v nemalé míře vstřícný. A nezbývá než doufat, že starší Nelson bude držet tento odkaz svého předchůdce v úctě.