Výstava Pražská antroposofická moderna instalovaná v Rubgallery v Olomouci od března do konce října, byla pro velký úspěch prodloužena až do konce listopadu 2025. Výstava představuje pozoruhodný a v českém prostředí mimořádně cenný příspěvek k otevření veřejné diskuze nad esoterickými proudy, které formovaly českou modernu. Rubgallery od roku 2022 zrealizovala již sedm kurátorských projektů a touto výstavou se profiluje jako místo, které dokáže prezentovat témata na pomezí umění, spirituality a kulturní paměti.
Zahájení výstavy 30. března 2025 navazuje na významné jubileum, kdy uplynulo 100 let od smrti zakladatele antroposofie Rudolfa Steinera (1861–1925). Výstava je v rovině instalace věnována estetickému a esoterickému rozměru antroposofie. Vedle toho byla spojena s bohatým doprovodným programem – přednášky, komentované prohlídky, čtení i diskusní setkání. Informace jsou stále dostupné na webových stránkách galerie. Struktura doprovodného programu ukazuje kurátorovu snahu umožnit návštěvníkům nahlédnout nejen do umělecké, ale i duchovní motivace jednotlivých vystavených autorů. Důležitou součástí programu byly každotýdenní odpolední komentované prohlídky, při kterých David Voda uváděl návštěvníky do struktury a logiky celé výstavy.
V souvislosti s výstavou a zmiňovaným výročím vydal kurátor výstavy publikaci, která k otevírá výstavě širší interpretační rámec. Je to kniha Pražská antroposofická moderna (Arbor vitae, 2025) Davida Vody, která shrnuje jeho dlouholetý výzkum esotericky orientované umělecké komunity působící v Praze první poloviny 20. století. Koncepce výstavy a kurátorský přístup Davida Vody je, lze říci, intuitivně informovaný. Voda se v komentářích opírá o hlubší historickou znalost pražského kulturního okruhu a ovšem i antroposofického hnutí. Z jeho výkladů i z koncepce výstav je zřejmé, že dobře rozumí nejen historickému pozadí vystavených děl, ale také jejich řemeslnému provedení. To je zvlášť cenné u exponátů, které pracují s méně známými nebo dnes zcela ojedinělými technikami. Významná část výstavy i výkladu se věnuje manželům Pollakovým, antroposoficky orientovaným umělcům žijícím v Praze, kteří pobývali ve svém vinohradském bytě v Blanické ulici. Cenné jsou i postřehy o jejich vztahu k evropské antroposofické komunitě a k Dornachu, kde se uchovala většina zde vystavených děl. Základem olomoucké instalace jsou bezpochyby malby Richarda Pollak-Karlín a výšivky, specifická forma tzv. malby jehlou, které se věnovala česko-rakouská malířka židovského původu Hilde Pollak-Karlín (1874–1942). Přesun těchto exponátů do Olomouce je sám o sobě mimořádný; výšivky zůstávají ve švýcarském domovském archivu. Jejich zapůjčení umožnil dr. Hoffmann, dnes již aktivní důchodce, který byl dlouhá léta správcem sbírek.
Vedle obrazů a výšivek výstava představuje také nábytek a drobné užitné umění, které dokumentuje, jak antroposofická estetika pronikala do každodenní kultury domácnosti, a dále vybrané tisky dokládající pražské kořeny tohoto esotericky uměleckého prostředí. Alespoň pro představu uveďme, že v expozici je také první přednáška Rudolfa Steinera o reformě školství přednesená v Praze a zde také později publikovaná.
Z religionistického hlediska je výstava důležitá hned ve dvou ohledech. Především mapuje tuto esoterickou tradici skrze umění. Antroposofie může být v široké české společnosti vnímána jako uzavřený nebo obtížně přístupný duchovní systém, který ve společnosti přežil jen okrajově například v podobě waldorfského školství. Umělecká forma je však výborným prostředníkem, který otevírá téma široké veřejnosti bez potřeby předchozího systematického religionistického vzdělání. Vedle toho je třeba upozornit, že pro nejširší veřejnost může přesto působit výstava poněkud nepřístupným dojmem, pokud není návštěvníkům dostatečně srozumitelně představena. Nebo pokud si návštěvník nepřipraví vlastní alespoň základní rešerši. Široká veřejnost je totiž v českých zemích zatížená spíše náboženskou negramotností, než aby byla systematicky vzdělána. Tím více vynikne důležitost tohoto olomouckého počinu.
Druhý bod můžeme pojmenovat jako pokus ukázat na dialog mezi estetikou a esoterikou, spiritualitou, náboženstvím. Česká a moravská barokizovaná kultura i krajina nabízí celou řadu podob nábožensky motivovaného umění. Výstava Pražská antroposofická moderna tak nabízí nový pohled na tento vztah. Díla zde nejsou pouhými estetickými objekty; jsou hmotnou stopou hledání ideálu v kontextu své doby. Návštěvník tak vidí, jak se Steinerovy ideje – o barvě, tvaru, rytmu či vnitřním pohybu – promítaly do běžných předmětů i do intimních výtvarných gest.
Výstava Pražská antroposofická moderna je sice komorní, avšak nesmírně významná a můžeme si přát, aby se její znovuotevření v dalších galeriích uskutečnilo v dohledné době. Díky spolupráci s institucemi Arbor vitae societas v Praze, Archivem Rudolfa Steinera v Dornachu, studiem Arc v Dornachu, Katedrou dějin umění Univerzity Palackého v Olomouci a Českým rozhlasem je výstava kvalitním počinem. Umožňuje nahlédnout do téměř zapomenuté kapitoly českých dějin, a to jazykem, který je přístupný jak odborníkům, tak široké veřejnosti. Olomoucká instalace bude následně pokračovat v Chebu (zřejmě v lednu 2025) a poté pravděpodobně také v Praze, kde její význam může dále vzrůst díky přirozenému kontextu pražské antroposofické scény. Výstava ukazuje, že setkání umění a esoteriky může být nejen esteticky působivé, ale také poznávací. A že i expozičně nevelký projekt může otevřít velké otázky o tom, jakým způsobem esoterické ideje formují naši kulturu.
Poznámka: Upoutávka výstavy a její doprovodný program jsou zde.
Na náhledové fotografii kurátor David Voda. Všechny fotografie: autor.
Připravujeme pro Dingir:
Dingir 29 (1), 2026, téma: Spiritualita a výtvarné umění, vychází 10. března 2026.
Související články:
