Anna Clark Miller, The Religious Trauma Survival Guide. Education + Recovery Tools, Empathy Paradigm 2024 (2nd edition, 1st edition 2023), 219 s.
Na první pohled na mě kniha působila divně a přistupoval jsem k ní s velkou nedůvěrou: velká písmena téměř jako ve slabikáři, mnoho rámečků, části nazvané „Reflektuj“ s osobními otázkami a vynechanými místy na odpovědi nebo části „Proveď inventuru“ s množstvím výroků, z nichž má čtenář zaškrtnout ty, které jsou v jeho situaci platné. Začalo mi to dávat smysl, až když jsem si uvědomil, že autorka myslí slovo „příručka“ („guide“) v titulu vážně: při psaní jí asi opravdu šlo o to, aby tuto knihu mohl používat skutečně každý a mohl si na základní úrovni pomoci sám (zatím) bez terapeuta i bez dříve osvojených znalostí. A také, aby si každý mohl vyzkoušet, zda je v jeho případě možné mluvit o náboženském traumatu. Postupně mi začalo svítat, že se tím pádem může jednat o docela užitečnou knihu. V českém prostředí je ale třeba upozornit na to, že její použití sice není omezeno jen na případy zkušenosti s prostředím konzervativního evangelikalismu, ale spojení autorky a cílové skupiny čtenářů s tímto typicky americkým typem křesťanství je nepochybné.
Jak je také uvedeno v titulu knihy, její první část poskytuje základní vzdělání („Education“) v oblasti náboženského traumatu. Nepřináší nové poznatky ani teorie, ale uvádí obecně přijímané definice a jejich jednoduchá vysvětlení. Výklad doplňují krátké příběhy, pravděpodobně velmi stylizované, ale tím názornější. Takto jsou pojednána témata: náboženské trauma, symptomy náboženského traumatu, charakteristika skupin s vysokou mírou ovládání („high-control groups“), náboženské trauma z dětství, systémové náboženské zneužívání a spirituální bypass. Do kapitolky systémového náboženského zneužívání zařadila Anna Clark Millerová záležitost elitního statutu náboženských vedoucích, protože právě tento model vedení umožňuje zneužívání. A o zneužívání pak pojednala téměř heslovitě v krátkých a úderných podkapitolkách o patriarchální hierarchii, sexismu a „kultuře čistoty“ (tento pojem je vysvětlen zde), konverzní terapii LGBT+ lidí, rasismu a o sexuálním zneužívání. Spirituální bypass, pojem, který vznikl v prostředí buddhismem inspirované psychologie,[1] autorka vysvětlila s výše zmíněným ohledem na křesťanské prostředí jako používání církevních frází ve snaze „odvysvětlit“ těžké zkušenosti, „odfiltrovat“ nepříjemné informace, a potlačit tak emoce a vyhnout se diskomfortu. V této první části (na s. 82–83) se také nachází Inventář náboženských poselství z dětství, který přinášíme i v českém překladu jako příklad a ukázku.
Druhou, poněkud menší část knihy tvoří nástroje pro uzdravení („Recovery Tools“). Millerová je seřadila do pěti stupňů. Dekonstrukcí, která je prvním stupněm, autorka rozumí analýzu systému vlastních přesvědčení, oddělení vlastních myšlenek od těch, které sdílí její společenství, a nastolení kongruence mezi vlastní vírou a hodnotami, které člověk zastává. „Dekonstrukce neznamená nalezení ,správnýchʻ odpovědí ani dosažení jistoty. Cílem je být zvědavý na to, co přinese hledání kongruence“ (s. 133). Jako chyby ve spirituálním přemýšlení Millerová uvedla moralizování, spiritualizaci událostí (při níž je upřednostňováno nadpřirozené vysvětlení před přirozeným) nebo úsilí o jistotu. Je sympatické, že žena, která je podle svých slov dcerou misionářů (s. 94), tak naléhavě vybízí k akceptaci kognitivní nejistoty.
Dalšími stupni na cestě uzdravení je podle Millerové nalezení životního stylu, který poskytuje psychické bezpečí a možnost autonomního rozhodování, a dále pak nové zarámování vzpomínek a převyprávění vlastního příběhu bez stereotypního sebeobviňování. Zarámováním přitom Millerová myslí nahrazení přesvědčení, založených na vině a hanbě, přesvědčeními, zahrnujícími empatii k sobě samému (s. 183). Čtvrtým stupněm pak je podle Millerové nové sebepojetí a porozumění vlastnímu autentickému prožívání a posledním stupněm pak nové promyšlení toho, jak se vztahovat k jiným lidem, a budování zdravých vztahů.
Musím přiznat, že během četby si mě Millerová hodně získala svou praktičností a i svými neokázalými postřehy a vhledy (když třeba skupinu s vysokou mírou ovládání charakterizuje tím, že „učí lidi bát se podívat dovnitř“, s. 184). Ne každá kniha o náboženském traumatu musí obsahovat nové myšlenky a analýzy. Potřebná je i praktická příručka.
Poznámka:
[1] WELLWOOD, John, Toward a Psychology of Awakening, Boulder: Shambhala Publications 2002.
Psali jsme v Dingiru:
téma Náboženství a zneužívání, Dingir 25, 2022, obsah zde.
Pavel Dušek, Fenomén božích vnuků, Dingir 10 (3), 2007, s. 82–83.
Související články:
