Původem korejská církev Šinčchondži (Shincheonji) se dostala během svého působení v české společnosti do řady konfliktů. Povaha těchto konfliktů připomíná tzv. „války kvůli sektám“, které západní společnosti prožívaly v 70. a 80. letech a jejichž odraz se dotkl i Česka v 90. letech minulého století. V posledním roce se zdá, že by hroty těchto konfliktů mohly být otupeny změnou vystupování církve na veřejnosti. O této změně informoval Náboženský infoservis v článcích z nedávné doby (zde a zde). Zatím posledním projevem této změny je prohlášení církve z 5. dubna letošního roku.
V prohlášení Skrytá misie církve Shincheonji je minulostí. Církev jasně vysvětlila, proč nemohla otevřeně evangelizovat jde o jev, který byl skutečně kontroverzní: církev řadu let neměla žádnou veřejnou prezentaci, nebylo možné nalézt její sídlo ani kontaktovat žádnou odpovědnou osobu. Její stoupenci byli instruováni, aby o církevním společenství mlžili, nebo dokonce lhali, a aby za všech okolností zapírali svou příslušnost k němu. Tuto strategii církev nazývá „skrytou misií“ či „skrytou evangelizací“ a v prohlášení o ní napsala:
V ČR trvala dočasná skrytá forma evangelizace od roku 2015 do srpna 2021. Nikdy nebylo úmyslem vést tuto formu evangelizace pořád. Činili jsme tak s nejlepším úmyslem s vědomím vzácnosti doručování poselství a snahou, aby si každý mohl bez předsudků ověřit naše učení. Jelikož jsme lidé, tak připouštíme, že jsme v minulosti něco mohli udělat lépe, a že jsme se v evangelizačním procesu mohli dopustit chyb. Nyní jsou všechny semináře Shincheonji veřejné a kurzy jsou pro ty, kteří se řádně přihlásí a vyplní přihlášku.
Oponenti argumentují, že Bůh nelže, a že takové lživé metody evangelizace nejsou slučitelné s učením křesťanství nebo Bible. V Bibli ovšem vidíme hned několik případů, kdy Boží lidé použili moudrost, režim utajení nebo zvláštní strategii na obelhání nepřítele, a dokonce i místa, kde Bůh přikazuje svému lidu, aby to takto učinil. Proč? Kořenem nedorozumění jsou články, které o nás šíří strach. Především o nás píší něco, co my sami neučíme ani neříkáme, a není to v souladu s naším učením, nebo něčím, čemu my sami věříme.
Máme zájem o dobré mezilidské vztahy se všemi, i s těmi, kterým se tato forma evangelizace nelíbila nebo neporozuměli našemu záměru. Chceme se jim tímto lidsky omluvit. Omlouváme se bývalým studentům, kteří se touto formou evangelizace cítili dotčeni, uraženi nebo podvedeni.
Omluvu církve je jistě nutné přivítat a ocenit. Tuto omluvu ovšem oslabuje, že v prohlášení je obklopena tvrzeními o pomluvách, dezinformacích, nálepkování, a dokonce pronásledování. Samozřejmě: něco takového snad mohli někteří příslušníci církve Šinčchondži subjektivně pocítit, i když uvedené výrazy se zdají být nepřiměřeně silné. Problém je v tom, že církev tvrdí, že „misie zde začala zcela otevřeně“ a že skrytá misie byla reakcí na pomluvy a pronásledování.
To ovšem není pravda: utajování provázelo církev Šinčchondži od samého počátku jejího působení v české společnosti a kritika přišla až jako reakce na ně. První články o církvi Šinčchondži vyšly v populárně odborném časopise Dingir a některé z nich psal i Rastislav Čižmár, první konvertita k církvi Šinčchondži v české společnosti)[1]. Od roku 2017 pak vyšla řada článků v Náboženském infoservisu. Média s celospolečenským dosahem se začala o církev zajímat až roku 2018 (první byl článek Jakuba Hellera ve zpravodajství IDnes). Jeden z článků v Náboženském infoservisu prokazuje, že „skrytá misie“ probíhala již dávno před tím, než na ni investigativní novinář upozornil. Podobně i varování ze strany církví pochopitelně přicházela až jako reakce na utajování a oklamávání.
Vyvstává tedy otázka, co měla církev na mysli, když napsala, že „misie zde začala zcela otevřeně, ale hned první student biblického kurzu Shincheonji čelil nátlaku od duchovních autorit a byl nucen, aby od studia a zkoumání výkladů SCJ upustil.“ Prvním studentem byl pan Rastislav Čižmár, který tehdy pracoval jako redaktor křesťanského internetového magazínu Křesťan dnes. Nátlak na něj, ať už je tím myšleno cokoli a ať mohl být pro pana Čižmára jakkoli nepříjemný, byl ale jednotlivým případem, který těžko může ospravedlňovat utajování a klamání, které prováděli všichni členové církve po období snad až šesti nebo sedmi let. Navíc tento nátlak na pana Čižmára ze strany ostatních církví pro něj nemohl být překvapivý: už na samém začátku působení církve Šinčchondži v Česku (při návštěvě jejího zakladatele Man Hee Lee roku 2013) si pan Čižmár uvědomil rozpor mezi učením této nové církve na jedné straně a ostatních církví, které jsou reprezentovány zpravodajstvím Křesťan dnes, na straně druhé. Napsal:
Do redakcie Křesťan Dnes prišli počas včerajška emaily od troch českých evanjelikálnych vedúcich, ktorí upozorňujú na viaceré teologické rozdiely cirkvi založenej Man Hee Lee v Kórey v porovnaní so súčasnou hlavnou kresťanskou doktrínou, zvlášť pokiaľ ide o výklad biblickej knihy Zjavenie Jána.[2]
Omluva církve Šinčchondži má tedy poněkud trpkou příchuť dalšího mlžení a zaměňování příčiny za důsledek. Přesto tato omluva a slib, že skrytá misie je minulostí, jistě zlepší vztahy Šinčchondži a české veřejnosti. A dává naději, že církev dostane odvahu se v budoucnosti vyrovnat i s dalšími svými problematickými způsoby veřejného vystupování. V současnosti je zcela totiž jasné, že konflikty a „války kvůli sektám“ mnoho dobrého nepřinášejí ani jí.
Poznámky:
[1] Rastislav Čižmár napsal pro Dingir zprávu v čísle 4/2013 a článek v čísle 1/2014. Byl také požádán o vyjádření k článku a jeho vyjádření bylo zveřejněno.
[2] Rastislav Tercius Čižmár, V Prahe dnes bude kázať Man Hee Lee, chystáme reportáž, Křesťan dnes [online], 11. října 2013, článek již není dostupný.
Související články:
Církev Šinčchondži pracuje na vylepšení svého veřejného obrazu
Jsou stále nebezpečím pro církev, dle dopisu sekretáře naší církve, je máme už doslova vyhazovat ze shromáždění. Takže ani v dubnu 2023 obrat k lepšímu nenastává.