Letos mezi 25. a 28. dubnem slaví drúzové v Izraeli svátek spojený s poutí (zijára) k hrobu proroka Šuʿajba. Hrobka (maqám) proroka Šuʿajba je nejsvětějším místem nábožensko-etické komunity drúzů v Izraeli. Nachází se v Kfar Zejtim v Galileji, nedaleko Tiberiady.
Podle víry drúzů je zde pohřben prorok Šuʿajb, o němž se zmiňuje Korán (např. 11:85–98). Podle všeho jde o biblického Jitra, midjánského kněze a Mojžíšova tchána. Drúzové považují Jitra (Šuʿajba) za významného proroka a předka své náboženské komunity. Jitrova (Šuʿajbova) dcera se stala Mojžíšovou ženou, drúzové se tedy považují za příbuzné židů.
Největším a všemi drúzy uznávaný svátek je Svátek oběti (ʿÍd al-adhá), který slaví ve shodě s muslimy. Drúzské komunitě v Izraeli se ale pod vedením bývalého duchovního vůdce (qádí) Amína Tarífa (1898–1993) podařilo prosadit jako státní svátek i pouť k hrobu proroka Šuʿajba, který má pro komunitu mimořádný význam. Jde o jeden z projevů kladných vztahů mezi drúzskou komunitou žijící v Izraeli a izraelským státem. Drúzové se již po generace drží zásady loajality vůči státu, na jehož území žijí, výměnou za uznání své nábožensko-etnické svébytnosti.
Hrobku proroka Šuʿajba navštěvují každoročně na sklonku dubna drúzové nejen z Izraele, ale i z Jordánska, z Izraelem okupovaných Golanských výšin, příležitostně také z Libanonu. Drúzové ze Sýrie se však poutě neúčastní.
Drúzové jsou nábožensko-etnická komunita, která vznikla v 11. století následkem štěpení uvnitř ismáʿílíjské větve šiʿítského islámu. Své jméno dostala podle Muhammada ibn Ismáʿíla Naštakína, zvaného ad-Darazí („krejčí“) (popraven roku 1018), kterého paradoxně sami drúzové považují za heretika. Skutečným ideovým otcem drúzského náboženství byl ad-Darázího současník a oponent Hamza ibn ʿAlí ibn Ahmad az-Zuzání (985–1021). Ten stál za vznikem drúzské komunity, když svou intenzivní misijní činností rozšířil myšlenky radikální ismáʿílíje mezi horaly v Levantě.
Roku 1043 byla však misie a proselytismus ukončeny a drúzové jsou od té doby až do dnes zcela uzavřenou komunitou. Sňatky jsou umožněny pouze mezi drúzy. Drúzové věří v převtělování duší a jsou přesvědčeni, že drúz, který zemře, se může znovu narodit pouze jako drúz. Muž jako muž, žena jako žena.
Sami drúzové si říkají muwahhidún, „monoteisté“. Do určité míry akceptovali i původně hanlivě míněné označení „drúzové“. To se prosadilo například i v moderní hebrejštině, která je označuje slovem „druzim“.
Základním svatým písmem drúzů jsou Traktáty moudrosti (Rasáʾil al-hikma). Jedná se o epištoly na nejrůznější duchovní témata, jejichž autorem jsou Hamza a jeho následovníci Baháʾuddín al-Muqtaná (979–1043) a Ismáʿíl ibn Muhammad at-Tamímí (1751–1832). Čtení Traktátů je povoleno pouze užšímu okruhu zasvěcenců (pl.: ʿuqqál; sg.: ʿáqil; „vzdělaní, vědoucí“). ʿUqqál jsou cosi jako druzští duchovní. Tvoří necelou desetinu drúzské populace. Obyčejní drúzové (pl. džuhhál; sg.: džáhil; dosl. „nevzdělanci“) nemají k Traktátům přístup, tím méně příslušníci jiných náboženství. Kromě Traktátů uznávají drúzové i Korán, vykládají jej ovšem výrazně alegoricky, v souladu se svými náboženskými představami.
Drúzové se scházejí ve čtvrtek večer v domech shromáždění, zvaných chalwa. Chalwy stojí většinou za vesnicí. Obyčejní drúzové (džuhhál) se účastní pouze první části setkání, na druhou část zůstávají jenom zasvěcenci (ʿuqqál). Symbolem drúzů je pěticípá hvězda, obsahující pět barev, které vyjadřují pět základních ontologických pilířů drúzské kosmologie: zelená představuje rozum (ʿaql), červená duši (nafs), žlutá slovo (kalima), modrá příčinu (sábiq) a bílá následek (tálí).
Náhledová fotografie: Hrobka proroka Šuʿajba v Kefar Zejtim v Galilei. Zdroj: Wikipedia.
Zdroje:
KROPÁČEK, Luboš: Drúzové. In: GEBELT, Jiří a kolektiv: Ve stínu islámu. Menšinová náboženství na Blízkém východě, Praha: Vyšehrad 2016.
Související článek: