Hilula v Meronu

Meron je malé městečko na severu Izraele v Horní Galileji čítající zhruba tisícovku obyvatel. Během celého roku však do tohoto horského městečka přichází množství poutníků a dvakrát do roka se počet lidí zde navýší o desítky až stovky tisíc. Jejich cílem je hrob Šim‘ona bar Jochaje (1. století), který je podle tradice autorem židovského mystického spisu – knihy Zohar. Poutě k hrobům předků a významným rabínům jsou starou židovskou tradicí. Většinu poutníků přicházejících do Meronu pak tvoří chasidé, pro něž je obecně hrob Šim’ona bar Jochaje jedním z nejdůležitějších. Tradičním termínem obzvlášť vhodným pro návštěvu hrobu je samozřejmě výročí úmrtí zemřelého. V chasidské tradici nejde o den smutku, ale naopak o den radosti (tzv. jom hilula) a den úmrtí Šim’ona bar Jochaje byl stanoven na Lag ba-omer (více viz zdezde).

Svátek Lag ba-omer, 33. den v období omeru (mezi svátky Pesach a Šavuot), je prvním ze dnů, kdy proudí do Meronu až stovky tisíc poutníků. Starou tradici, která postupně narostla do gigantických rozměrů, provází v posledních letech nemalé problémy. Poté, co se v roce 2020 odehrály oslavy pod vlivem protiepidemických opatření velice netradičně a nepokojně (více viz zde) očekávaly statisíce věřících netrpělivě Lag ba-omer 2021, aby si vynahradily uplynulý rok.

Protiepidemická opatření byla skutečně zmírněna a loňské jaro dorazilo nakonec na Lag ba-omer do Meronu okolo 100 tisíc lidí. Oslavy však skončily katastrofou, před kterou varovaly místní autority už delší dobu – 45 mrtvých a 150 zraněných umačkáním a ušlapáním pravděpodobně ve chvíli, kdy skončil centrální bod programu se zapálením jedné z ohňových hranic a velká část davu se snažila v jednu chvíli opustit místo oslav. Katastrofa začala, když několik lidí unášených davem uklouzlo pod schody a mnohatisícový tlačící se dav jim nedovolil se zvednout. Únikové cesty selhaly a záchranné složky se k místu tragédie dostaly až o několik desítek minut později.

Kdo je za celou událost zodpovědný? Přesto, že izraelská vláda brzy po tragédii ustanovila vyšetřovatelský výbor, který už oznámil své závěry, jednoznačný viník neštěstí nebyl nikdy označen. Zástupci chasidských a ultraortodoxních komunit ukazují prstem na bezpečnostní složky a policejní sbor, který pravděpodobně situaci skutečně podcenil snad proto, že v období stále probíhající pandemie očekával menší nápor poutníků. Tehdejší ministr vnitřní bezpečnosti Amir Ochana přebral zodpovědnost za celou situaci, ale prohlásil, že to neznamená, že je vinen. Celá společnost byla otřesena a všichni zúčastnění začali hledat řešení, které by zabránilo, aby se celá situace ještě někdy v budoucnu opakovala.

Zástupci vyšetřovatelské komise dosud přinesli spíše obecná doporučení formulovaná v několika bodech: 1) jmenovat ministra zodpovědného za oslavy v Meronu, 2) zlepšit infrastrukturu a odstranit nebezpečí, 3) zabránit nadměrné hustotě davu a zajistit jeho rozptýlení v rámci lokality. Na podzim loňského roku vláda tato doporučení schválila a všichni očekávali, v jakém modu se odehrají oslavy letos na jaře.

 

7. adar jako generálka

Sedmý den měsíce adaru podle židovského kalendáře byl tradicí stanoven jako výročí úmrtí (a také narození) Mojžíše. Právě toto datum je dalším dnem, kdy se do Meronu sjíždějí poutníci obvykle v počtu až několika tisíc. Oslavy v měsíci adar se nápadně podobají těm na Lag ba-omer, až na to, že se nezapalují ohňové hranice a je zde několik drobných nuancí v liturgii a nigunech. Historie této pouti přitom nesahá daleko do minulosti. Protože místo Mojžíšova hrobu je neznámé, přichází každoročně slavit jeho výročí chasidé k hrobu Šimona bar Jochaje. Málo kdo z nich ale ví, že základy této pouti položil ve skutečnosti rabín Moše Cvi Nerja, který byl hlavou sionisticky založené ješivy Bnej Akiva a později členem knesetu za náboženskou a sionistickou stranu. Na jaře 1949, po úspěšné válce za nezávislost, se rabi Nerja rozhodl uspořádat oslavy právě v Meronu u hrobu Šimona bar Jochaje. Volba na toto místo padla patrně proto, že jiná důležitá poutní místa – hroby patriarchů – byly tehdy součástí Jordánska. Nerja navíc bojoval v jednotce, která operovala právě v této oblasti v Horní Galilei, a v níž bylo mnoho zbožných vojáků. Tak vznikla nová příležitost poutě do Meronu a byl položen základ nové tradici.

Prvními poutníky byli vojáci ze zmíněné galilejské jednotky a studenti Nerjovy ješivy. Nemnoho let po vzniku tradice doprovázel jeden z těchto studentů Musa Berlin, poutníky hrou na klarinet. Od té doby byl klarinetista Musa Berlin nedílnou součástí hudební tradice Meronu. Až do letoška. Podobně jako mnoho dalších i M. Berlina odradily nejednoznačné zprávy o tom, jak budou letošní oslavy z důvodu bezpečnostních opatření vypadat, a rozhodl se, že se letos oslav nezúčastní.

Ve dnech před svátkem, který letos připadl na 10. března, se vynořovaly průběžně nejrůznější zvěsti o uzavření areálu hrobky, nebo dokonce celého Meronu. Nakonec horské městečko prošpikovaly policejní zátarasy a koridory, které začínaly pro jistotu už několik kilometrů před Meronem. Vjezd do centra byl uzavřen a návštěvníci museli zaparkovat na jednom z připravených parkovišť ve vzdálenosti nejméně 2 km od hrobky. Celá budova a areál hrobky Šimona bar Jochaje byl uzavřen, ohrazen ploty a obklopen vojenskými hlídkami. Vstup k hrobu a do jeho bezprostřední blízkosti byl tedy znemožněn a nad pořádkem v celé oblasti dohlížely desítky policistů a vojáků rozmístěných na několika kontrolních stanovištích. Prostor byl hlídán i ze vzduchu. Při pohledu na tyto manévry a ostražitě hlídanou hrobku, z níž se stala nedosažitelná pevnost, se chce říct, že tohle Izrael opravdu umí…

Věřící se přicházeli modlit v průběhu celého dne a počty příchozích kulminovaly se začátkem svátku v předvečer 7. adaru. Lidé se shromažďovali okolo celé budovy. Na prostranství ve svahu nad hrobem byly pro ně postaveny stany a následné oslavy se zvláštní meronskou hudbou (niguny meron) a tancem, které se obvykle odehrávají na nádvoří hrobky a trvají celých 24 hodin, se přesunuly sem. „Hudba odešla do galutu (exilu) někam ven…“ postěžoval si Musa Berlin.

Postřižiny u hrobky Šimona bar Jochaje.

To vše, co patří k tradiční radosti a oslavám tohoto dne – hilula, se však několik set zúčastněných, kteří se sem vpravili, snažilo udržet i přes nastalé podmínky. Ve vzduchu voněl tradiční jeruzalémský kugel a šoulet, rozléval se arak a muži venku tančili radostně v rytmu meronské hudby se svými syny na ramenou. Několik rodin se dokonce tuto příležitost rozhodlo využít k prvním „postřižinám“ svých tříletých chlapců, které se obvykle v Meronu (a nejen zde) provádějí v čase svátku Lag ba-omer.

Malý počet návštěvníků a nespokojenost až zloba některých z nich ale ukazují, že problém není vůbec dobře vyřešen. Opakované pokusy ze strany shromážděných násilím proniknout k hrobu Šimona bar Jochaje za každou cenu dávají tušit, že zde byla zásadně podceněna náboženská motivace věřících. Část veřejnosti (a po oslavách 7. adaru se tyto hlasy ještě zvedly) se domnívá, že vláda se nesnaží pochopit situaci a motivy poutníků. Vláda se zase brání tím, že místo a celou budovu je potřeba zabezpečit a že v těchto úpravách už začala stržením mostu, na němž se odehrálo loňské neštěstí. Mezi tím je však prý potřeba udržet na místě bezpečnost, aby se neopakoval incident z minulého jara. Zástupci židovských komunit a rodiny obětí loňské nehody opakují, že na nedostatky celého areálu upozorňují už dlouhodobě a že vláda nepodniká žádné skutečné aktivní kroky v tom, aby se pustila do jejich nápravy.

Rozpačité oslavy 7. adaru byly v tomto smyslu snad jakousi generální zkouškou na to, jak by mohly vypadat bezpečné oslavy Lag ba-omer za dva měsíce. Faktem je, že si nelze ani představit, že by oslava svátku Lag ba-omer, která bude jistě mnohem masovější než tato hilula Mojžíše, probíhala ve stejném modu. Ne snad, že by to Izraelská armáda a bezpečnostní složky nezvládly a neuhlídaly (téměř jistě ano…), ale proto, že toto řešení není dlouhodobě udržitelné, není dobré pro nikoho ze zúčastněných a nahrává jen většímu rozkolu izraelské společnosti. Nechme se tedy překvapit, jak si s touto výzvou izraelská vláda poradí a jestli skutečně někdo přebere nad oslavami a meronským hrobem plnou zodpovědnost.

Všechny fotografie a videa: autorka.

Související články:

Kalendář: Lag ba-omer – Den radosti v období smutku

Lag ba-omer v době koronavirové

Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments