Na samém sklonku loňského roku zemřela v noci na 31. 12. 2021 ve svých nedožitých padesáti osmi letech Jaroslava Fialová, známá spíše pod svým duchovním jménem jako šamanka Namu.
Její životní cesta započala v bývalém Československu, ale záhy po vystudování gymnázia tato západočeská rodačka emigrovala do Německa, usídlila se v Mnichově a do Čech se vracela jen občasně.
Po tragické události, která ji ve dvaceti čtyřech letech na doživotí připoutala k invalidnímu vozíku, se Namu začala intenzivně věnovat studiu alternativních směrů medicíny, astrologii, filozofii a meditacím. Po deseti letech od ochrnutí se jí pak prostřednictvím nahrávky šamanského bubnování dostalo spontánní šamanské iniciace a od té doby se šamanismu začala věnovat naplno.
Postupně se okolo šamanky Namu vytvořila početná skupina obdivovatelů i žáků, jejichž počet se výrazně navýšil od roku 2017, kdy začala být aktivní ve virtuálním prostoru. Na svých stránkách Šamanské školy nabízela krom článků o bylinkách, Slovanech, megalitech nebo alternativní medicíně i mnoho webinářů na různá témata spojená se současným šamanismem (šamanské léčení, čištění, cestování, smrt a minulé životy z pohledu šamanismu…). Na svém youtubovém kanálu Paprsky pak krom tematických videí souvisejících se šamanismem pravidelně publikovala i oblíbenou podcastovou sérii, ve které komentovala současná témata.
Čísla odběratelů tohoto kanálu se za poslední čtyři roku provozu vyhoupla na 9,5 tisíce a stejným počtem stálých členů se může pyšnit i její facebooková stránka ŠAMANISMUS, CESTA DUŠE – Škola původního středoevropského šamanismu. Krom již výše zmíněného provozovala šamanka Namu i malé nakladatelství, ve kterém publikovala v roce 2009 knihu Meine Reisen im Hyperraum: Kaleidoskop schamanischer Möglichkeiten („Moje cesty hyperprostorem: kaleidoskop šamanských možností“). K ní pak v následujících letech přidala mnoho dalších e-booků jako např. První pomoc pro duši, Jak nám pomáhají stromy nebo Co dělat, když se ti život rozpadá.
V této poslední – internetové – části své životní cesty se šamanka Namu také postupně začala intenzivně věnovat tomu, co by příznivci nazvali rozkrýváním pravdy či odhalováním temné strany a odpůrci konspiračními teoriemi, tedy např. tématy NWO (New World Order), deep state, mimozemské Galaktické rady nebo covidové pandemie coby celosvětového spiknutí. S těmito tématy také několikrát vystoupila v radiu Svobodný vysílač. Vždy však ale zmiňovala, že „zlo“ samo o sobě neexistuje, resp. nemá stejnou váhu jako dobro, že se spíše jedná o absenci světla či nevědomost. Své postřehy a objevy prezentovala vlídně, bez agresivity nebo polarizace.
Možná i pro tuto svou laskavost a mírnost se mezi svými sympatizanty Namu těšila velké úctě a lásce. Její facebooková skupina se v posledních dnech plní vzpomínkami, slovy vděčnosti a díků za to, jak různým lidem pomohla, poradila, „otevřela oči“, „ukázala cestu mlhou“ a „otevřela dveře k probuzení“. Tyto vzpomínky vykreslují Namu povětšinou velmi něžně: „Byla laskavá, moudrá, milující, chytrá, lidská, tolerantní, taktní, pomáhající“ nebo „cítil [jsem z ní] hřejivou náruč Matky Země a ženskou moudrost, kterou dnešní svět tak moc potřebuje.“
Příspěvky v její šamanské facebookové skupině také přistupují k její smrti smířlivě a uctivě. Její sympatizanti se modlí, zpívají mantry, meditují a zapalují svíce za její hladký přechod „přes duhový most“, „do světla“, „domů“. Většina z nich je ve shodě s celkovým étosem alternativní spirituality přesvědčena, že fyzickou smrtí zdaleka nic nekončí, a ostatně i sama Namu v rozhovoru pro knihu Český šamanismus v rozhovorech uvedla, že inkarnace existují a po své smrti se hodlá vrátit:
(H. E.): Takže vy se budete potom inkarnovat zase sem?
(Namu): Jo. A těším se na to. Mám tu ještě plány. Když člověk ví o životě po smrti a o inkarnacích, tak i takový stav, jako je ten můj, není definitivní. A když člověk umírá, no, tak pak umře a zase se narodí. Sice to budou jiné podmínky, ale je to podobné, jako když se člověk stěhuje z města na jeho druhý konec anebo do jiné země. […]
Se smrtí je to podobné, ale není to konec. A proto vlastně i každou naši těžkost tady v životě musíme brát jako fázi. A každá fáze jednou přejde. A my se naším vývojem vyvíjíme stále k lehčímu životu. Tím, že si rozšiřujeme vědomí, dokážeme situace v našem životě lépe zvládat, rozumíme jim, a i když se dějí, tak už to pro nás není takové utrpení. Člověk se nevyhne bolesti, ale může se vyhnout utrpení.[1]
(H. E.): Takže vy se budete potom inkarnovat zase sem?
Poznámka:
[1] Úryvek rozhovoru se šamanskou Namu pochází z knihy Heleny Dyndové (roz. Exnerové), Český šamanismus v rozhovorech, Praha: Dingir, 2018, s. 100.
Náhledová fotografie z videa zde.
Psali jsme v Dingiru:
Celý hloubkový rozhovor se šamankou Namu je otištěn v knize Český šamanismus v rozhovorech (anotace knihy zde).
Šamanismus je tématem čísla 4/2008 (11. ročník), plný text je k dispozici zde.
Související články:
Extatické bubnování a tanec: vypneš hlavu a necháš to proudit