Uzavřel se příběh pozoruhodného biskupa

Uzavřel se příběh pozoruhodného biskupa

Na druhý svátek vánoční zemřel brzy po dosažení devadesáti let věku v Kapském Městě, jednom ze tří hlavních měst Jihoafrické republiky, Desmond Mpilo Tutu. Byl to náboženský činitel světově proslulý pro svou občanskou angažovanost, zejména co se týče práv původních obyvatel jižní Afriky.

Tutu se narodil jako potomek rodičů metodistického vyznání ze dvou jihoafrických černošských etnik v roce 1931 v době, kdy se po burských válkách osamostatnili bílí obyvatelé a vytvořili autonomní státní útvar, britské dominium pod názvem Jihoafrická unie. Později zcela samostatnou Jihoafrickou republiku.

Běloši tvořící asi 20 % obyvatelstva stát suverénně ovládali a měli nejvyšší životní úroveň v celé Africe, srovnatelnou s bohatými národy západního světa. Tvořili je Búrové, potomci Nizozemců, kteří dříve toto území ovládali a masově se tam stěhovali, jakož i lidé britského původu. Jejich jazyky jsou afrikánština blízce příbuzná nizozemštině a angličtina.

Černá většina měla oficiálně právo na samostatný život podle svých pravidel ve svých regionech postupně vyčleněných jako bantustany. Podobnou roli mělo území, které se r. 1966 osamostatnilo jako království Lesotho, ze všech stran obklopené územím Jihoafrické republiky. Tento oficiálně přijatý oddělený vývoj etnik a ras se označuje jako apartheid (afrikánské slovo pro oddělenost, odloučenost). Charakterizuje se rovněž jako segregace. Fakticky však zůstávala většina původních obyvatel znevýhodněna téměř všemi standardy včetně příjmu, vzdělání, bydlení a střední délky života. Systém apartheidu byl drsně vynucován.

Britové sice zavedli v době své moci nad jižní Afrikou jisté prvky segregace, pozdější búrský apartheid však nepodporovali. Významná část z nich společně s černošskými členy tvoří tamější Anglikánskou církev jižní Afriky jednu ze 47 členských církví světového Anglikánského společenství, a má v JAR a v sousedních zemích mezi třemi až čtyřmi miliony členů.

Tutu se svými rodiči přešel k této církvi a jeho rasový původ nepřekážel tomu, aby v ní zaujímal postupně významné postavení. Nejprve byl učitelem a roku 1960 byl ordinován ke kněžské službě. Od roku 1962 ve Spojeném království studoval teologii. Po návratu do vlasti působil na Univerzitě Botswany, Lesotha a Svazijska. Po dalším pobytu ve Velké Británii sloužil jako děkan katedrály svaté Marie v Johannesburgu a pak jako biskup v Lesothu.

V létech 1978 až 1985 Tutu působil jako generální tajemník Jihoafrické rady církví. Projevil se jako jeden z nejvýznamnějších odpůrců jihoafrického systému apartheidu, rasové diskriminace a vlády bílé menšiny. Ačkoli varoval vládu Národní strany, že hněv na apartheid povede k rasovému násilí, jako aktivista zdůrazňoval nenásilné protesty a zahraniční ekonomický tlak na zavedení všeobecného volebního práva.

Tutu popsal své politické přesvědčení tak, že se označil za socialistu. Roku 1986 vyslovil obavu, že jeho zkušenosti s kapitalismem naznačují, že v lidech podporuje některé z nejhorších rysů: jezte, nebo se nechte sníst. To je podtrženo obhajobou přežití nejschopnějších. Stavěl se však proti formám socialismu, jako je marxismus-leninismus. Pokládal Afričany za vnitřně duchovní v rozporu s ateistickou povahou komunistické ideologie a komunistického systému. Byl kritický k Sovětskému svazu a východnímu bloku. Porovnával způsob, jakým zacházely se svým obyvatelstvem, se způsobem, jakým bílí rasisté v jeho zemi zacházeli s Jihoafričany jiných ras.

V roce 1984 získal Tutu Nobelovu cenu míru, na kterou byl nominován již v letech 1981, 1982 a 1983. Výběrová komise Nobelovy ceny chtěla uznat Jihoafričana a domnívala se, že Tutu bude méně kontroverzní volbou než Nelson Mandela. V prosinci se zúčastnil slavnostního předávání cen v Oslu. O finanční odměnu ve výši 192 000 amerických dolarů se podělil se svou rodinou, pracovníky Jihoafrické rady církví a stipendijním fondem pro Jihoafričany v exilu. Jihoafrická vláda a mainstreamová média ocenění buď bagatelizovala, nebo kritizovala, zatímco Organizace africké jednoty ji oslavovala jako důkaz blížícího se zániku apartheidu.

Roku 1985 nedokázala bělošská moc zabránit tomu, aby byl zvolen za biskupa v Johannesburgu a rok později za arcibiskupa v Kapském městě, což je vedoucí pozice v jihoafrické anglikánské hierarchii. V církvi žila za jeho služby vedle sebe různá etnika a rasy. Tutu zdůrazňoval model vedení zaměřený na budování konsenzu, což mu bílí i černí radikálové zazlívali. Zasazoval se, což bylo v Africe tehdy neobvyklé, o kněžskou službu žen.

V roce 1986 se stal předsedou Celoafrické konference církví, což vedlo k dalším cestám po kontinentu. Poté, co prezident Frederik Willem de Klerk v roce 1990 propustil po dvaceti osmi letech vězení aktivistu proti apartheidu Nelsona Mandelu, vedli oba nakonec úspěšná jednání o ukončení apartheidu a zavedení multirasové demokracie. Tutu působil jako prostředník mezi soupeřícími černošskými frakcemi. Poté, co všeobecné volby v roce 1994 vyústily v koaliční vládu vedenou Mandelou, vybral Mandela Tutua, aby předsedal Komisi pravdy a usmíření, která měla vyšetřit porušování lidských práv v minulosti, kterého se dopustily jak skupiny pro apartheid, tak proti němu.

Po ukončení apartheidu Tutu vedl kampaň za práva homosexuálů, kteří byli jinde v Africe pod vlivem radikálních fundamentalistů trestáni smrtí. Vyjadřoval se k široké škále témat, mezi něž patřila jeho podpora Palestinců v izraelsko-palestinském konfliktu s tím, že zároveň hájil právo Izraele na existenci. V roce 2010 odešel z veřejného života.

 

Použito heslo Desmond Tutu ve Wikipedii zde.

Náhledový snímek, upravený, ze zdroje zde.

Psali jsme v Dingiru:

téma 4/2015: Náboženství v současné Africe

Související příspěvky:

„Je Božím požehnáním.“ Křesťané v Kongu uvítali Nobelovu cenu pro Denise Mukwegeho

Anglikáni schválili sjednocení s metodisty

Briti nechcú biskupov v Snemovne lordov

Keňanka se provdala za Ducha svatého. A co dál?

 

 

 



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments