Rozhovor vznikl v rámci kurzu Novopohanství (RLB510 a RLBcB510) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Michala Puchovského.
Radostné spevy a tance okolo ohňa, dobové odevy, zvyky a remeslá, oslava a uctievanie života, prírody a jej bohov, či jednota a sila skupiny. To sú, pravdepodobne, prvé obrazy, ktoré si človek vybaví pri predstave slovanského pohanstva. Nejde iba o záležitosť čias minulých a nová podoba staroslovanského pohanstva si nachádza svoje dôležité miesto na území Česka a Slovenska. Čím to je, že táto pre mnohých zabudnutá podoba náboženstva patriaca histórii zažíva v súčasnosti svoju obrodu a priťahuje záujem a pozornosť čím ďalej viac jedincov?
Na Slovensku stelesňuje ducha slovanského novopohanstva osoba Žiarislava[1], ktorý v roku 1995 založil so svojou vtedajšou družkou Weleslavou prvé novopohanské hnutie Spoločnosť vedomeckého učenia pre pôvodné prírodné duchovno – Rodný kruh, ktoré je aktívne dodnes. Okrem toho môžeme spomenúť združenia ako Mokošin kruh[2], či Karpatských Pecúchov[3], ktorých zaštiťuje Weleslava s Duchoslavom. [4]
Na českej scéne patri medzi hlavných predstaviteľov slovanského novopohanstva menšie zoskupenie Rodná víra[5]. To sa snaží o najvernejšiu podobu slovanského pohanstva[6] a je proti miešaniu a pridávaniu iných prvkov prítomných u iných novopohanských združení, ako je tomu, napríklad, v prípade ďalšieho aktívneho združenia Slovanský kruh.[7]
V rozhovore odpovedajú dvaja aktívni členovia slovanskej novopohanskej komunity – Honza a Anči, ktorí nám priblížia, aká bola ich cesta k slovanskému novopohanstvu, čím ich zaujalo a aký význam má v ich životoch.
Anči „Nehoslava“ Orolínová (25) pochádza spod Tatier. V minulosti študovala v zahraničí business, ten ju však nebavil, a tak miesto toho začala cestovať, dobrovoľníčiť a angažovať sa v environmentálnej sfére. Dnes sa venuje neformálnemu vzdelávaniu, je masérka a začína sa venovať coachingu. Duchovno je pre ňu v živote veľmi dôležité a rada preniká do sveta rôznych alternatívnych spirituálnych smerov – tak sa dostala aj k slovanskému novopohanstvu.
Honza Tomášek (33) pochádza z južnej Moravy. Vyštudoval učiteľstvo pedagogiky na Masarykovej univerzite v Brne, dnes má však podľa jeho slov „obyčajné zamestnanie“ a pracuje vo firme ako vedúci dopravy. K slovanskému novopohanstvu sa dostal cez svoj záujem o šamanizmus, v ktorom si hľadá svoju cestu, a preto sa zaujíma o šamanské roviny v rôznych kultúrach.
Aká bola vaša cesta k slovanskému novopohanstvu?
H: Moje cesta ke slovanskému novopohanství vedla přes šamanismus a rainbow.[8] Mě tyhle věci vždy zajímaly, ale pocházím z křesťanské rodiny, kde to bylo jako sprosté slovo. Proto bylo těžké se tomu věnovat, a přitom to neříkat a schovávat se s tím. Ani kolem mě nikdo takový nebyl. Pak, kolem třiceti, jsem se objevil v situaci, kdy jsem se rozešel s přítelkyní a hledal jsem co a jak. Celkem náhodou jsem se dostal k rainbow lidem, kteří jsou hodně otevření a objevují se tam i různí šamani. Tam jsem se o šamanství začal víc zajímat a říkal jsem si: „Sakra, už je ti přes třicet, přestaň už blbnout s tím, kdo a co si o tobě myslí a kdo ti vynadá, že se o něco zajímáš. Hlavně tím nikomu nijak neubližuješ.“ A když jsem si tohle vyřešil, tak jsem se začal šamanismu víc věnovat. Začaly mě zajímat i staré evropské kultury, protože pro šamany jsou důležitá témata jako místo, kde ses narodil, jelikož se to událo z nějakého důvodu. Tak jsem si začal hledat tradice, co jsou tady u nás, ale u nás je maximálně tak to křesťanství, a to mi moc šamansky nepřipadalo. Takže jsem hledal dál, a tím jsem se dostal k Slovanům. Ale chtěl bych si pak projít i Kelty a podobně. Jsem otevřený.
A: Ja som tiež z kresťanskej rodiny, ale v nejakých sedemnástich alebo osemnástich rokoch som postupne prestávala praktikovať naše klasické rímskokatolícke kresťanstvo. Zároveň som cítila, že nejaký Boh, nejaké vyššie bytosti, či nejaká vyššia sila, tam je, a tak som stále mala potrebu duchovného vývoja a zaoberať sa duchovnom. Niekedy v tom období som sa dostala na svoj prvý zimný slnovratový obrad v lese pri Poprade a bol to pre mňa úplne čarokrásny a silný zážitok. Následne som tieto veci začala dosť vnímať cez zmenené stavy vedomia a bratranec videl dokonca bohyňu Živu v jednej vízii. Začali sme sa o to zaujímať a potom cez rôzne facebookové, instagramové, či iné webové stránky a knihy som si o tom začala viac zisťovať. Posledné roky som sa začala stále častejšie zúčastňovať na slávnostiach a rituáloch. A vlastne, od malička ma fascinovali rôzne mytológie – dlho som bola „zažraná“ do gréckej či egyptskej, a to sa mi v dospelosti prenieslo do tej našej slovanskej, keď som sa o nej začala viac dozvedať.
H: Já jsem to měl s těmi mytologiemi podobně, před šamanismem mě zajímaly obecně okultní věci. Mám pocit, že severští, keltští i slovanští pohané věří v jádru v to stejné, a zajímají mě ty síly v pozadí.
Čím vás slovanské novopohanstvo oslovilo, že ste sa rozhodli začať sa mu viac venovať?
H: Slovanské novopohanství je to, do čeho jsem se narodil, a to, co mně je tady blízké. Přestože jsem z křesťanské rodiny, slova jako Vesna a podobně zachytíš a cítíš ty bohy. A když se o nich mluví, tak víš, o čem se mluví. Taky jsem se zatím bavil hlavně se Slovany, protože k nim se mi tady podařilo nejlíp dostat.
A: Mňa oslovilo tým, že má veľmi veľa rôznych bytostí ako duchov miesta, či boha vetra a občas som cítila, že som pozdravila vietor, a mala som pocit, že ten vietor zadúchal a odpovedal. Ako som spomínala, že sa mi páčili tie mytológie, tak som postupom času začala chápať, že sú to všetko rôzne archetypálne podoby jednoty, Boha. Ako vravel Honza, tu sme sa narodili a viem, že som tu pod Tatrami bola aj viackrát reinkarnovaná, takže mi je veľmi blízke naše slovanské pohanstvo a viem, že aj moji predkovia v ňom žili. Keď je, napríklad, na Slovensku štátny sviatok Cyrila a Metoda, tak zažívam obrovskú zlosť a smútok a všeobecne sa vo mne bijú veľmi silné emócie, keď počujem o Cyrilovi a Metodovi. Stále cítim tú krivdu, aj po všetkých tých rokoch, ako utlačili pohanstvo.
Ako by ste definovali slovanské novopohanstvo vlastnými slovami? Čo pre vás, vlastne, znamená?
H: Pro mě znamená cestu k archetypálním silám – tak já ho vnímám a používám. Často se o tom mluví jako o cestě ke kořenům, rodové síle, rodových zvycích a návratu ke staré moudrosti, která se nasbírala. Potom přišlo křesťanství a celé se to pokřivilo, tak se hodně lidí k tomu snaží vracet. Taky hodně závisí, jak to kdo dělá – v Česku je hodně skupin, které se věnují rekonstrukci slovanského pohanství. Dostal jsem se k lidem, kteří mi hodně dali, ale přesto to byli pořád jenom lidi, kteří mají své chyby.
A: Mne je slovanské pohanstvo veľmi vlastné a prirodzené. Znamená pre mňa spojenie so sebou samou, s mojimi predkami, s prírodou a so silami naokolo. A hlavne pre mňa znamená spomínaný návrat ku koreňom a k prirodzenejšiemu spôsobu života. Ako Honza vravel o českých skupinách, tak na Slovensku sa to viac orientuje okolo Žiarislava, ktorý veľmi silno propaguje gazdovstvo a vyrábanie si vlastných potrieb k životu. Pre mňa to je nádherný spôsob života.
H: Já bych ještě doplnil, že u nás v Česku jsem moc takových skupin nenašel. Zatím jsem našel buď lidi, kteří si hrají na to, že jsou Slovani, anebo takové, kteří, kupříkladu, žijí v Praze, jezdí autem a od Slovanů si berou jenom to, co se jim hodí, bez toho, aby to doopravdy „žrali“. Někoho takového, kdo by to víc „žral“, ale přitom to nebylo spíš divadlo, jsem u nás nezažil. Ale je fakt, že jsem Žiarislava neviděl, tak nevím, kam ho zařadit. Ale to, co o něm slyším, vypadá, že je to člověk, který je víc zakořeněný.
Aký význam a miesto pripisujete slovanskému novopohanstvu vo vašich životoch? Čo vám to dáva?
A: To duchovno mi je vlastné, prepája ma akoby s vyššou silou a cítim sa byť súčasťou väčšieho celku. Dáva mi to pocit jednoty a pomáha mi to spojiť sa viac so sebou, s prírodou a svojimi koreňmi.
H: Pro mě je to jazyk, jakým se spojit tady se silami, jak je oslovit nebo jak je nahlédnout. Šamanství je pro mě určitá cesta, jak pracovat s lidmi – i jenom skrze prosté rozezpívávání se u ohně. A tito „noví Slovani“ udělali pár písniček, které se dají takhle zpívat u ohně, což umožňuje ty síly uchopit, pracovat s nimi a předávat to lidem. Trochu je rozzařovat; dneska jsme hodně ubití.
Čo pre vás znamenajú jednotlivé slovanské novopohanské rituály, obrady a oslavy? Prečo na ne chodíte?
A: Ja na ne chodím, lebo oslavujú prírodu a prirodzené cykly v prírode. Je to neuveriteľná sila a nádherné spojenie so sebou a niečím vyšším. A potom tie pesničky a agmy – staroslovanské mantry – majú nesmiernu silu. Milujem spev a je to pre mňa jazyk, ako sa prepájať aj medzi ľuďmi, aj so sebou. Tiež ma baví, že sa robia aj prechodové rituály – neoslavujú sa len ročné cykly a cykly v prírode, ale aj cykly v životoch ľudí a dávajú vyniknúť tomu, že sa meníme ako ľudia.
H: Pro mě jsou rituály, obřady a oslavy o tom, že se potkají lidi a rozdmýchá se síla ve skupině. A během toho je běžné se zaměřit na tu sílu, kterou se snažíte oslavit nebo probudit. To jsou věci, které zní strašně ezo, ale to cítíš, že na jaře je to veselé a slaví se Vesna, a když jsou dušičky, tak všude je mlha a vypadá to, že z té mlhy každou chvíli něco vyjde, a pořád se ti zdá, že ve stínech něco vidíš. A to se tehdy oslavuje Veles a podsvětí, a tak je to do dnešní doby. Takže tohle tam já hledám – propojení, nejenom skupiny, ale i spojení s těmi silami.
Vnímate nejaké rozdiely v prístupoch medzi českou a slovenskou novopohanskou komunitou?
A: Mne sa páči v slovenskej komunite okolo Žiarislava, že je naozaj obrovská a veľmi dbá o korene. Žiarislav robí gazdovskú obrodu a učí ľudí, ako si pôvodným spôsobom vyrábať vlastné veci od potravín, syrov, oblečenia a krpcov, až po rôzne nástroje, hospodárenie a úle a veľmi sa mi páči tá praktickosť. A tie slávnosti sú naozaj nádherné! Dbá sa tam o to, aby na slnovrate boli 4 vatry, ktoré sa preskakujú, a je tam jeden koláč, z ktorého si 300 ľudí odždibne, a sú tam nádherné pesničky, v ktorých vidím silu. Ale nepáči sa mi, že v mnohých slovenských skupinách, aj v tejto veľkej, je stále veľa alkoholu a medovina tečie prúdom. Väčšina z nás sme vegetariáni, ale občas si dáme mäso, keď je ulovené, alebo z nejakého dobrého zdroja, kde je o zvieratá dobre postarané. Nie všetci to ale dodržiavajú a veľakrát sa na rituály prinesie jedlo, ktoré nie je z dobrého zdroja, a to sa mi nepáči. Preto sa mi páči, že v českej skupine, kde sme sa s Honzom dostali, nebýva na rituáloch a na obradnom stole alkohol ani mäso.
H: Já jsem se zatím účastnil pohanských rituálů jenom v Česku, na Slovensko jsem se ještě nedostal. Ale u Slováků jsem se potkal víc s nacionalismem – jeden člověk ve slovanském oblečení mi na jednom festivalu vykládal, jak Slováci mají jazykem nejblíž k Rusům a jak je velkonáruč Ruska důležitá a že z Ruska přichází všechno dobrý, i Slovani. U nás to nemá tak hluboké kořeny, ale i mezi Slovany se začínají objevovat takoví nacionalisté, jako jsou náckové s názory o čisté rase. Na Slovensku jsem se s něčím takovým už trochu potkal – ne moc, není to nic hrozného, ale u nás je to víc v pohodě. A jak říkala Anči o tom alkoholu, tak to je rozdílné – většina spíš nepije, ale najdou se i tací, co hodně chlastají, protože se obřadně pije medovina. Ale není to nějak násilně – někdo pije, ale většinou se nepije. Tím, že se tomu v Česku věnuje zatím málo lidí, tak se to asi drží spíš mezi tou přírodně se orientující komunitou, takže jsou tam doma upečený koláče a tak. U nás ale není na obřadě 300 lidí, ale deset, takže se pak líp sdílí ty hodnoty. Třeba já jsem se dostal mezi lidi, kde naši přednášející měli i nějaké lněné oblečení a měli tradiční obřadní věci, ale nás do toho nenutili, takže pro nás bylo jednoduché a přístupné se do toho dostat a zjistit, co to je. Mám pocit, že na slovenskou akci bych takhle nemohl jít, protože nemám lněnou košili, která je vyžadována. Já bych si připadal, že by se na mě Slováci dívali jako na Čehúna pohrdavě, takže tam nechci jít. Nevím, jestli je to pravda, nebo blbost, ale my Čehúni ty vtipy tak slyšíme.
A: Žiarislav nechce, aby sme si nutne sami museli ušiť košeľu alebo aby sme si kúpili ľanovú košeľu a nohavice, ale je za to, že už len keď preložíš nejakú ľanovú plachtu a zošiješ si ju pár stehmi, tak je to úplne iná energia ako nejaké bavlnené tričko z „fast fashion“. Je tam dôležitá energia, ktorá sa v oblečení drží, takže povzbudzuje k tomu, že aj jednoduché, obyčajné a zle ušité oblečenie je lepšie ako kúpené. Ale zas si nemyslím, že je tam kvôli tomu prítomné až tak veľmi výrazné pohŕdanie.
Má slovanské novopohanstvo miesto vo vašich životoch aj mimo tieto hromadné oslavy a rituály? Ak áno, ako a kde sa to prejavuje?
A: Pre mňa je to prítomné vstupom do prírody, kedy sa snažím aspoň v duchu pozdraviť prírodu a jej sily. Alebo aj skrz šamanskú prácu, kedy sa snažíme zdraviť sily svetových strán, živlov a bohov. A celkovo aj skrz meditáciu – či už meditácia, modlitba alebo šamanská práca sa pre mňa preklína viac do staroslovanských tradícií než iných.
H: Pro mě je to taky hodně přes šamanskou cestu – mně se tam často objevují ty archetypální síly v podobě slovanských bohů, které alespoň umím pojmenovat. Nebo když mě napadaly nějaké písničky. V češtině mně dává větší smysl zdravit slovanské bohy než vyvolávat sílu jaguára a anakondy. Taky jsem začal trochu obětovat – třeba v práci, ale to asi není čistě slovanské pohanství, ale taky šamanské. Ale i obecně úcta k přírodě – když jdu do lesa, tak si občas vzpomenu, ne vždycky, pozdravit stromy a požádat o vstup, což ale taky není vyloženě slovanské pohanství, ale taky spíš šamanský přístup, což není totéž.
Anči, vy ste nedávno prijali v rámci jedného rituálu aj svoje nové slovanské meno Nehoslava. Mohli by ste mi o tomto rituáli povedať trochu viac?
A: Obrad prijatia mena je prechodový rituál, ktorý bol veľmi bežný v rôznych kultúrach, kedy si mal dospelý človek sám vybrať vlastné meno, ktoré ho malo reprezentovať, znázorňovať a pomáhať mu v živote. Tie slovanské mená majú veľký význam a Žiarislav robí napríklad krásny časník ako kalendár slovanských mien, kde je vyše 400 mien, ktoré majú nádherný význam. A človek si môže aj sám vymyslieť vlastné meno, ktorého otisk si chce dať do života.
Samotný rituál prijatia môjho mena prebiehal pokropením vody konárikmi z typických slovanských stromov – dubu, buku a lipy a potom sa ma spýtali, aké meno chcem prijať a ja som povedala, že chcem prijať meno Nehoslava. Následne som mala tancovať okolo ohňa tanec svojho mena, kým ostatní spievali „Nech sa naplní meno bytosti Nehoslava“ a bolo to krásne. Ja som tancovala okolo ohňa a pohybom prijímala toto nové meno.
Čo pre vás prijatie tohto mena znamenalo a aký význam tomuto menu sama prikladáte?
A: Pre mňa to bolo istým obradom dospievania a uvedomovania si toho, aké hodnoty sú pre mňa v živote dôležité. To meno už vo mne bolo pár rokov a rozmýšľala som, že ho prijmem do života, no nebola som si istá. Nakoniec to však ku mne v tom momente prišlo, že mám ísť do toho. Pre mňa to znamená „nehu sláviaca“ a viem, že chcem v živote sláviť nehu aj ako masérka, aj ako človek, aj ako žena a je to pre mňa veľmi významná hodnota v živote. Je to pre mňa dôležité aj v zmysle byť nežná sama k sebe, keďže si liečim ekzém, a vtedy som na seba veľmi drsná a škrabem sa. Chcem byť viac nežná k sebe, aj k druhým a vedieť dať lásku ľuďom okolo seba, nesúdiť a ísť životom nežne.
Obaja sa okrem slovanského novopohanstva aktívne zaujímate aj o učenie a tradície vychádzajúce zo šamanizmu – ako idú tieto svety dokopy?
A: Pre mňa to ide ruka v ruke, je to veľmi prepojené. Šamanizmus pochádza zo Sibíri, ako aj výraz šaman, čo znamená „ten, čo vidí v tme“. Šamani používali bubny a tranzové stavy pomocou zvukov bubnov, aby videli do neviditeľného sveta a nie každodennej reality. Podľa mňa to ide silno dokopy, lebo aj v tých šamanských cestách sa občas objavia rôzne entity, bytosti, bohovia a archetypy z pohanstva. A v šamanizme je tiež prítomná komunikácia s prírodou a prírodnými silami, aj v obyčajnom stave vedomia a veľmi sa to prelína. Takže pre mňa to ide silno ruka v ruke.
H: Pro mě to je dost podobné. Upřímně mě víc zajímá obecně šamanismus a hledám si v tom svoji cestu. Mám ale pocit, že to je všechno jedno a to samé – je tam nějaký šaman, který se někde jmenuje kněz, někde žrec a strašně se to tváří, že je to něco úplně jiného. Někdo ti řekne, že šaman můžeš být jenom u mongolských kmenů mezi Ruskem a Mongolskem, protože odtud pochází slovo šaman a v Jižní Americe tak nejsou žádní šamani, ale medicinmani, a pokud tady máte slovanskou a keltskou tradici, tak tady budou žreci a druidi. Ale to je hovadina, všechno je to strašně podobné. Když se o to začneš zajímat, tak jsou tam všude nějaké archetypální síly a používají se nějaké transové techniky. Neví se, jak moc Slovani používali bubny, ale používala se chřestidla a jiné nástroje, aby ses naladil na rytmus a dostal se do transu. Používaly se často halucinogeny, které tam zrovna byly, takže u nás to byly třeba lysohlávky a muchomůrky. Třeba se říká, že v Česku nebyl tak významný bůh podsvětí Veles jako na Slovensku a že tady byl zas významný bůh Svatovít a jinde u Slovanů se o něm neslyší. Každý to měl trošku jinak, ale v zásadě, když se vykašleš na tyto kulturní balasty, tak to jádro je stejný. Například, teďka jsou v Americe tzv. jádroví šamani (core šamani), takoví neošamani – to jsou lidi z města, kteří přišli s tím, že všichni mají podobné věci v šamanismu, tak se to snaží rozebrat a najít, co je u všech stejné. Slovanství je pro mě jedna z cest těchto tradičních náboženských struktur. Je to jeden z projevů šamanských pohanských způsobů nazírání na svět, kdy jsi ve spojení s přírodou a snažíš se být tak uctivý, jak to jde, ale zas se nekaješ za to, že dýcháš a jaký jsi špatný, což dělá hodně křesťanství – to tady v těchto kulturách obecně moc není. Máš úctu k přírodě a snažíš se s ní fungovat a využívat to, co ti nabízí. Teď jsem odběhl hodně do toho šamanismu, ale jak říkala Anči, pro mě to není oddělený a vnímám tady silné propojení šamanismu a slovanství.
A: Podstata toho je, že aj slovanské novopohanstvo, aj šamanizmus pracujú s archetypálnymi štruktúrami, so živlami, svetovými stranami, silovými zvieratami, duchmi a bohmi. Myslím si, že to je len iná metafora pre duchovný svet tak, ako každé učenie, náboženstvo alebo duchovný smer.
H: Někdo používá zvířata jako archetyp, někdo bohy, někdo významné předky, ale pořád je to ta stejná snaha, takže proto se to u nás s Anči nijak nevylučuje. Když jsme na šamanských cestách, většina lidí řekne, že potkala slona a medvěda, a já řeknu, že jsem šel s vlkem a drakem a pak jsme potkali Velese a Odina… Anebo jsem potkal bohyni lásky Ladu, která se mi občas zjevuje a je pro mě archetyp této síly a emoce. Jak jsem už říkal, pro mě to je jako jazyk, kterým se mnou komunikuje možná podvědomí, anebo nějaká jiná realita, nebo jiný svět. Fakt nevím, odkud ty síly jdou a co to je. Já jenom vím, že tenhle svět je zamotanější než to, co vidíme. Tak na to hraju, to je celý.
Napadá vám obom ešte niečo, čo by ste k tejto téme radi dodali?
A: V tých informáciách ohľadom slovanského novopohanstva je vlastne trochu bordel. A myslím, že každý v tom má trochu bordel, lebo nie je veľa zachovaných zdrojov a každý si to berie podľa seba, čo jemu dáva zmysel a čo sa prepája s jeho chápaním sveta, života a duchovna.
H: Ono v tom slovanství je obecně fakt bordel, protože křesťané se už nějakých tisíc let snaží, aby se nevědělo, že tady vůbec nějaké slovanské pohanství bylo. Žádná rituální místa nezůstala, všechno jsou to kostely anebo nějaká jejich významná místa. Hodně se to mezi Slovany objevuje jako téma, že „nám pohanům křesťané takhle ukřivdili“, ale já to třeba takhle nemám. Mě to občas i štve a říkám si: tak se na to vykašlete, tak naši předci byli blbci, tak jó. To slovanství se hodně rozstřeluje podle toho, co si kdo dohledá, co kdo použije a co kdo uzná jako pravý zdroj. Protože pak jsou, samozřejmě, taky podvrhy – to jsou právě ty snahy s tím Ruskem a s těmi nacionalisty a podobně.
A: Je to zamotané. História môže byť rôzne zakamuflovaná a v podstate nevieme nič. Vieme iba to, čo nám povedali v dejepisných knihách a tie tiež niekto napísal. A čo sa týka toho pocitu krivdy v súvislosti s kresťanstvom, tak ja ju stále cítim pri rôznych Žiarislavových pesničkách, alebo pri príbehoch o tom, ako ničili svätoháje. Najviac ma na tom štve, že si oslavujeme Cyrila a Metoda – je to štátny a kresťanský sviatok, nejdeme do práce a oslavujeme ich ako tých, čo nám priniesli kultúru a písmo. Pritom napísali zákonník, kde podporovali zotročovanie Slovanov, brali im majetky, mučili ich a zabíjali. Bolo to krstenie krvou a stále sa oslavujú – oslavujeme otrokárov, mučiteľov a vrahov a oslavujeme ich už tisíc rokov. Podľa mňa sa dosť zarýva do našej kultúry a vedomia ľudí to, koho oslavujeme a staviame na piedestál.
H: Zas je důležité říct, že v Praze bylo ohromně velké tržiště s otroky, to nejznámější v Evropě, a Češi obecně byli známí tím, že hodně obchodovali s otroky. Zase tvářit se, že ten svět byl jiný a že všechno zlé přišlo jen s křesťanstvím… Ono se to období před křesťanstvím hodně často romantizuje. Je to starý, moc se o tom neví, tak se to dá jednoduše přikrášlit a říct si, že ti naši předci byli vegetariáni a žili v souladu s přírodou a pak přišli ti hnusní křesťané, co to všechno zničili… Fakt je to hodně roztříštěné a co si tam kdo vybere, to si tam dá. Tak, jak se z pohanství dá vybrat keltské a slovanské, tak se ze slovanského pohanství dá vybrat, jestli chceš Žiarislava, nebo ruský pohany, nebo Zdeňka Ordelta[9], což je chlap, který to vůbec „nežere“ s nějakými pravidly.
A: Alebo si to spravíš po svojom.
H: Nebo si vybereš něco svého. Co jsme byli na posledních obřadech, tak to bylo u Ondry, který si koupil kus lesa a řekl: „To bude náš svatoháj.“ Svatoháje byly dubové, a ten jeho není a jsou tam různé druhy stromů. No a co? To nevadí. On se stará o svůj les a dělají se tam takovéhle akce a lidi sedí kolem ohně. Je fakt, že jak si to pojmeš, tak to máš. Někdo může říct, že bychom neměli zpívat žádné nové písničky, že to není ten kánon, který má být a někdo řekne: „Tak když to jsou písničky, které jsou dobré, tak se uchytí, a když ne, tak ne. Když to nejsou úplné hovadiny, že bychom si zpívali Kabáty, tak tomu budeme říkat slavnost.“ Takže tak, ono je hodně možností, jak to pojmout.
Ďakujem za rozhovor!
Poznámky:
[1] Viac informácií o Žiarislavovi a jeho pôsobení možno nájsť na stránkach: https://www.ziarislav.sk/; https://www.ved.sk/VedZiarislav.htm https://www.zemosvet.sk/pisatel/ziarislav.
[2] Mokošin kruh: voľné združenie rodnovercov z východného Slovenska. [cit. 2021-01-29]. Dostupné z URL: .https://mokosinkruh.wveordpress.com/.
[3] Viac informácií o učení Karpatských Pecúchov možno nájsť na stránkach: https://karpatskypecuch.org/.
[4] Viac informácií o vývoji slovanského novopohanstva na území Slovenska možno nájsť v článku „Stará viera v novom kroji – Moderné pohanstvo na Slovensku“. Puchovský, M., 2021, časopis Dingir. 24 (1), 25-27.
[5] Viac informácií o združení Rodná víra a ich aktivite možno nájsť na ich stránkach: https://rodnavira.cz/.
[6] Informácie o pôvodných prameňoch a histórií slovanského pohanstva je možné nájsť v knižke Svět slovanských bohů a démonů. Váňa, Z., 1990, Praha: Panorama.
[7] Viac informácií o združení Slovanský kruh a ich aktivite možno nájsť na ich stránkach: http://www.slovanskykruh.cz/cs/.
[8] Tzv. Rainbow gatherings či rainbow sú dočasné voľne spojené komunity ľudí, ktoré sa zhromažďujú v odľahlej prírode po celom svete po dobu pár dní až jedného mesiaca s úmyslom žiť v duchu hodnôt mieru, harmónie, slobody, úcty a lásky ako voči ľuďom, tak voči prírode.
[9] Zdeněk Ordelt je zakladateľ a vedúci vyššie zmieneného združenia Slovanský kruh.
Zdroje:
Dostálová, A. (2014) „Czech Neopagan Movement and Leaders“. in Aitamurto, K., & Simpson, S. (Eds.). Modern Pagan and Native Faith Movements in Central and Eastern Europe (164-182). Abingdon: Routledge.
Puchovský, M. (2021). Stará viera v novom kroji – Moderné pohanstvo na Slovensku. Dingir. 24 (1), 25-27.
Váňa, Z. (1990). Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama.
Psali jsme v Dingiru:
téma 1/2002: Současné novopohanství: zde.
téma 1/2015: Pohanství dnes: zde.
Související příspěvky: