Indie je zemědělská země. Většina obyvatel je závislá na zemědělství, které jim zajišťuje živobytí. Zemědělci proto považují pole, výnosy z plodin i dobytek za své skutečné bohatství a dobrou úrodu oslavují různými slavnostmi. Vyjadřují tím svou vděčnost a uctívají přírodní síly. Pongal je svátek, který slaví obyvatelé státu Tamilnádu jako poděkování za dobrou úrodu plodin v daném roce[1]. Svátek je spojen se Sankrantí, což zde znamená „přechod“. Každoročně se slaví v den, kdy slunce „překročí“ do zvěrokruhu Kozoroha, a to je období, které podle gregoriánského kalendáře odpovídá lednu. Slunce se v hinduistickém kalendáři přesouvá na sever a po celé Indii se pořádá mnoho domorodých slavností. Obyvatelé různých států, kteří slaví Sankrantí, uctívají boha slunce Súrju a totéž se dodržuje i při svátku Pongal. Rozdíl spočívá v rituálech, tradicích a způsobu slavení svátku. Svátek Pongal se slaví v polovině ledna, který je považován za měsíc sklizně. Při tomto svátku se uctívá déšť, slunce a dobytek, tedy složky, které jsou považovány za nezbytné pro zemědělskou práci.
Pongal má své kořeny v období sangam, které se zhruba datuje od 6. století před naším letopočtem do 2. století našeho letopočtu. Legendy říkají, že oslavy Pongal jsou staré nejméně 2000 let. O svátku se zmiňuje nápis v chrámu Viraragháva zasvěceném bohu Višnuovi (Thiruvallur, Čennai). Nápis, připisovaný čolskému králi Kulottungovi I. (1070–1122 n. l.), popisuje udělení pozemku chrámu pro každoroční oslavy Pongalu. Podobně se o svátku barvitě zmiňuje Šivův bhaktický (devocionální) text Tiruvembava od Manikkavačakara z 9. století.
Lidé Pongal slaví, aby poděkovali božstvu a přírodě za dobrou úrodu plodin a získali požehnání pro budoucí sklizeň. Tento svátek je slaven v období sklizně plodin, jakými jsou například rýže či cukrová třtina, a proto je nejvýznamnější tradicí při této příležitosti sladká pochoutka stejného jména, tedy rovněž pongal. Skládá se z mléka, čerstvě sklizené rýže a kešu ořechů. Tyto suroviny se společně připravují a vaří. Dle chuti se může přidat suché ovoce, semínka kardamomu a další koření. Ženy v některých oblastech vaří tento sladký pokrm společně v hliněných či plechových hrncích pod otevřeným nebem v blízkosti chrámu. Po uvaření je pokrm obětován božstvu, a poté rozdáván jako prašád[2] mezi lidi.
Svátek zahrnuje čtyři dny oslav. Každý den svátku má svůj vlastní význam:
První den : Bhógi pongal
Představuje začátek svátku. Lidé v tento den uklízejí a zdobí své domy, uctívají boha Indru, aby mu poděkovali a požádali ho, aby je nadále obohacoval požehnáním. Indra je mimo jiné považován za boha dešťů a déšť je velmi důležitý pro růst a dobrou úrodu plodin. V tento den lidé vyhazují a pálí staré a nepotřebné věci. Oslavující zapalují ohně, házejí tam věci a tančí kolem ohnišť. V tomto období je oheň zároveň zdrojem potřebného tepla, protože leden patří v Indii k chladnějším měsícům.
Druhý den: Súrja pongal
Druhý den svátku je zasvěcen bohu Súrjovi. Ve druhý den oslav je připravován výše zmíněná sladkost pongal. Pokrm se připravuje v hliněných nádobách zdobených kurkumou a květinami a ženy zpívají písně na oslavu boha a křičí: „Pongalo-pongal,“ když se vaří rýže, která symbolizuje bohatou budoucí úrodu.
Třetí den: Mattu pongal
Třetí den svátku je zasvěcen dobytku (mattu). Lidé mu vyjadřují vděčnost za pomoc při získávání úrody i za poskytování mléka, hnojiva i jeho využití coby dopravního prostředku a pracovní síly. Zvířata se zdobí květinami a po uctění se krmí ovocem.
Čtvrtý den: Kánum pongal
Na závěr svátku se slaví Kánum pongal, Kánum znamená návštěva. Lidé navštěvují své příbuzné a blízké, vzájemně si přejí a předávají dárky. Děti vyhledávají starší členy rodiny, aby je s úctou pozdravily a přijaly jejich požehnání. Zbytky pokrmu pongal se položí před dům na list kurkumy nebo banánu. Uchovává se pro krmení ptáků. Tento rituál se označuje jako „Kanu pidi“. Dívky se modlí za blaho svých bratrů a dostávají od nich dárky, které představují pouto lásky a péče mezi sourozenci.
Pongal není spojen s mytologickými představami ani příběhy. Lidé ho slaví, aby vyjádřili své díky Bohu a přírodě za příznivou úrodu. Proto je vhodné hovořit o Pongalu spíše jako o sezónním, ne o náboženském svátku v pravém slova smyslu, i když jsou během oslav také uctívána jednotlivá božstva. Význam Pongalu spočívá především v tom, že přináší pozitivitu, radost, štěstí i pocit sounáležitosti v rodinách a komunitě.
Poznámky:
[1] Slovo Pongal doslova znamená „překypovat“, ale i „vařená rýže“. Jeho spojení s jídlem je tedy patrné již z názvu.
[2] Prašád (nebo také prasádam) je nejčastěji vegetariánské jídlo, které věřící konzumují po obětování božstvům a uctívání.
Studijní literatura:
Vijaya Ramaswamy (2017). Historical Dictionary of the Tamils. Rowman & Littlefield Publishers. ISBN 978-1-5381-0686-0.
Gordon Melton (2011). Religious Celebrations: An Encyclopedia of Holidays, Festivals, Solemn Observances, and Spiritual Commemorations. ABC-CLIO. ISBN 978-1-59884-206-7.
Maithily Jagannathan (2005). South Indian Hindu Festivals and Traditions. Abhinav Publications. ISBN 978-81-7017-415-8.
Kathleen Gough (2008). Rural Society in Southeast India. Cambridge University Press. ISBN 978-0-521-04019-8.
Náhledová fotografie: Žena slavící Pongal, Nithi Anand, 2015, Flickr.com.
Související příspěvky:
Náboženství v oblasti řeky Indus – od buddhistických pramenů k islámské deltě 1/4