Muhammad aš-Šahrastání: Kniha náboženských a filosofických sekt a škol (díly věnované islámským směrům a odnožím). Praha: Academia 2021, 440 s.
Do roku 2001 byl islám převážně tématem pro orientalisty a religionisty. O jeho vzdálenější historii a učení překračující základní rovinu normativního náboženství to platí dvojnásobně. V posledních dvou desetiletích se situace výrazně změnila. Islám se stal nejen předmětem výzkumu společenských a humanitních věd, ale také námětem nekonečných internetových polemik. Současnost je již jiná, našla si témata z jiných oblastí lidského života, která jsou všeobecně probírána s podobným zápalem. Ukazuje se to také na výrazně nižším počtu odborných publikací o islámu, které v posledních letech vycházejí v češtině. Otázkou zůstává, zda jsme se vrátili do pomyslné výchozí pozice nezměněni.
Jedním z klíčových islamologických textů minulého roku publikovaných v češtině je překlad „Knihy náboženských a filosofických sekt a škol“ od Muhammada aš-Šahrastáního. První díl věnovaný islámským směrům a odnožím přeložil čerstvý docent Bronislav Ostřanský. Na začátku čtenář nalezne hutné úvodní zamyšlení (s. 15–95), ve kterém je postupně představen duchovní a intelektuální rámec ovlivňující aš-Šahrastáního tvorbu. Ostřanský se na omezeném prostoru úvodní studie snažil čtenáři nabídnout dostatečný vhled do právního, teologického a filosofického názvosloví. Jedním z klíčových pojmů, kterému je věnována výrazná pozornost, je logicky hereze a její nositelé. Nezůstává pouze u zavedení základních termínů, ale Ostřanský postupně nabízí ucelenější vhled do jejich vzájemných vztahů na základě vhodně zvolených příkladů. Zmiňuje mimo jiné jedinost Boží, svobodu lidské vůle v souvislosti s atributem Boží spravedlnosti nebo vztah mezi lidskou vírou a skutky. Jedná se podle mého názoru o motivy, které jsou dodnes důležitými tématy v rámci seznámení se (nejen) s naukou islámu. V závěru svého pojednání se Ostřanský vyjadřuje k tradiční otázce o původnosti díla a zdrojů, které aš-Šahrastání využíval. Stručně naznačené současné akademické bádání vyzdvihuje jeho schopnost originálně spojovat na první pohled nesourodé prvky ovlivňující jeho myšlení. Rytmus vyprávění celé studie je většinou plynulý, i když občas musí čtenář projít krátkými odbočkami. Naštěstí se autor obvykle rychle vrací k předem vytýčenému směru příběhu a předpokládané úrovni obeznámenosti čtenáře s probíranou problematikou.
Vstupní pojednání následuje již samotný překlad díla uvedený souborem tzv. předběžných rozprav (s. 100–145). Zde se autor mimo jiné věnuje představení různých způsobů rozdělení lidstva, objevení se mylných přesvědčení, a to v souvislosti s klíčovou otázkou po pravdivosti jedinečné skupiny v rámci islámu. Poté se čtenář dostává k pestrému obrazu různorodých islámských proudů, které aš-Šahrastání rozděluje do šesti základních kapitol (s. 159–397). Těmito směry jsou mu´tazila, džabríja, sifátíja, cháridža, murdži´ja a v neposlední řadě šía. Každý z nich se navíc postupně dále dělí na různé podskupiny. Jeho klasifikace je však na mnoha místech diskutabilní, neboť jednotlivé kategorie často zahrnují dosti nesourodá uskupení. Autor tedy s poměrně neobvyklým nehodnotícím odstupem popsal systematicky velké množství různorodých směrů. Vedle toho věnoval pozornost vystižení důležitých témat a konceptů, které byly impulsem pro názorové rozepře. Díky tomu není předložené dílo pouhou roztříštěnou encyklopedií, ale kompaktním útvarem. Mezi závěrečné přílohy patří Ostřanského poznámky k překladu, pro čtenáře důležitý glosář, výběrová bibliografie a v neposlední řadě pečlivě zpracovaný rejstřík. Jednotlivé části se doplňují a navzájem na sebe odkazují (srov. s. 406). Díky tomu překračují horizont povinných doplňků a stávají se funkční pomůckou.
Jedná se tedy o publikaci, kterou ocení malá skupinka badatelů a jejich studentů? Na první pohled to tak může působit (srov. s. 401). Avšak tato charakteristika by podle mého názoru seděla na většinu titulů z odborné produkce. Ostřanského překlad doplněný o vstupní studii a průběžné vysvětlující poznámky může okruh čtenářů výrazně rozšířit. To bylo již od počátku překladatelovým záměrem (s. 18). Je tato kniha pouhou připomínkou středověké historie, jak se o tom zmínil úvodní odstavec recenze? Podle mého názoru přináší do současnosti jeden důležitý motiv: svět islámu je ve své každodennosti daleko pestřejší, než jsou černobílé představy hodnotícího srovnávání (srov. s. 95). Normativní rovina náboženství je výchozím bodem k objevení jeho žitých kulturních interpretací. Máme tedy bezprostřední příležitost otevřít další okno na cestě poznání.
Související příspěvky:
Vychází popularizační brožura o tendencích v současném islámu