Rozhovor s Lumírem Láskou vznikl na základě reakcí na článek Rozruch mezi českými buddhisty (24. 6. 2021). Článek totiž ještě více vyhrotil probíhající diskusi o oprávnění pana Lásky používat titul „Buddha Maitréja“, o společenství Srdce Dharmy, které kolem něho vzniklo a které vede, o jeho knize Maitreya Buddha Sútra aneb Prázdnota … matka dědiců nesmrtelnosti i o dalších tématech. Redakce Náboženského infoservisu požádala o článek mnišku tibetského buddhismu Tenzin Palmo (vyšel pod názvem Co je a co není buddhismus 15. 7. 2021) a o rozhovor pana Lásku. Otázky byly panu Láskovi odeslány v polovině srpna, odpovědi přišly na začátku listopadu v rozsahu 114 normovaných stran.
Rozhovor vychází v Náboženském infoservisu ve dvou dílech, přičemž první díl je krácen minimálně, druhý díl je krácen podstatně více a jeho součástí odkaz na plnou verzi rozhovoru. Zkrácení je naznačeno třemi tečkami v hranatých závorkách: […]. V celém textu bylo provedeno minimum redakčních úprav.
Povězte nám na začátek, prosím, kolik je Vám let, jaké máte vzdělání a zaměstnání.
Dobrý den. Této dočasné fyzické formě, kterou po světském způsobu nahlížení oslovujete, je 41 let (7. 12. mi bude 42). Má skutečná povaha je Buddha, to je Prvotní Stav prostý počátku a konce, tedy rovněž tak prostý představy „čas“ a tedy „věk“.
Podle světského způsobu nahlížení mám vzdělání středoškolské, z pohledu duchovního disponuji nejvyšším možným poznáním. Svůj veškerý čas věnuji zejména sdílení tohoto poznání, tj. Poznání Buddhy. S uvedeným souvisí služba Třem Klenotům, tj. Buddha, Dharma (tj. Poznání Buddhy) a Sangha (tj. společenství blahovolných přátel, kteří se ve Vzájemné Úctě navzájem podporují v uskutečňování Poznání Buddhy). S uvedeným rovněž tak souvisí VIZE Sanghy SRDCE DHARMY s názvem VZÁJEMNÁ ÚCTA s podtitulem Důstojný život v důstojné společnosti. Vize Vzájemná Úcta sleduje motivace lidí Dobré Vůle, to jest takových, kteří jsou již natolik vyzrálí, že rozumí tomu, že jejich působení v zájmu celku je rovněž tak působením v zájmu jednotlivců, a proto se věnují jakékoliv činnosti a působení, které je v zájmu všech ostatních bytostí, to vše rovněž tak v souvislosti s Listinou základních práv a svobod. Vize VZÁJEMNÁ ÚCTA má současně za cíl propojování těchto lidí Dobré Vůle, proto aby bylo dosaženo Synergického Efektu právě ve smyslu „důstojný život v důstojné společnosti“, který je základním, nezbytným, světským a životní prostředí podporujícím předpokladem k tomu, aby se lidé mohli vnitřně zastavit, upokojit, aby tak následně získali příležitost věnovat se duchovnímu vzdělání, aby tak mohli porozumět tomu, čemu porozuměl člověk před tím, než se sám mohl stát Buddhou a také tomu, proč má nyní Buddha motivaci sdílet své Poznání právě s ním. Komu dává tato vize smysl a chtěl by se k ní připojit, má možnost kontaktovat členy Sanghy SRDCE DHARMY.
Jaká byla Vaše duchovní cesta? Vím o Vás, že jste byl kdysi součástí kruhu kolem duchovního dědictví Františka Drtikola. Přivedl Vás tento zájem k buddhismu?
Starobylá moudrost praví: „Poznání vede skrze utrpení.“ A u mne tomu nebylo jinak. Podobně jako Princ Siddhártha a budoucí Vznešený Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA, který záhy po svém znovu-zrození přišel o svou matku, když zemřela, přišel jsem v raném dětství o matku i já, protože o mne pro své osobní spory s mým otcem fakticky nejevila zájem. Přestože můj drahý – již zesnulý – otec dělal vše pro to, abych si svou situaci nepřipouštěl, vnitřně jsem věděl, jak se věci ve skutečnosti mají a na základě toho jsem také zakoušel hluboké trauma.
Další hluboká a bolestivá rána která následovala, byla smrt mého drahého dědečka Jana z tátovy strany. Kromě toho, že to byl podle všech ostatních lidí, kteří ho dobře znali, dobrý a laskavý člověk, který měl pro každého své SRDCE dokořán otevřené, na všechny myslel se stejnou láskou, měl o všechny stejnou starost a nikdy nikomu nestranil, pamatuji si velmi živě konkrétní společné zážitky i to, jak jsem se v jeho laskavé a pečující přítomnosti cítil, protože mne bral se vším respektem a naprosto vážně a stejně tak mi naslouchal, přestože jsem byl v očích jiných, tehdy dospělých lidí, jen malé dítě. Kdo takového člověka poznal, ten ví, jaká je to ztráta, když o něj přijde. Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil, že je to nevyhnutelné a že naprosto stejným situacím (ať se třeba jen zdánlivě mohou na první pohled jevit jinak) čelí každá bytost, která dá vzniknout PŘÍČINĚ svého znovu-zrození, se kterou naprosto přirozeně souvisí i všechny ostatní následky.
Velmi traumatizující pro mne již jako pro dítě bylo také mé velmi senzitivní vnímání světa. Jasně si vzpomínám, jak mne zraňovalo, když spolu dospělí v mé přítomnosti komunikovali a já registroval, že říkají něco, co si ve skutečnosti nemyslí a následně dělají to, co si ve skutečnosti dělat nepřejí.
V té době mne ta jejich hra na dobrovolnou nesvobodu rozčilovala. Nerozuměl jsem, proč to vůbec dělají, když to prostě stačí nedělat. Viděl jsem, jak tím sami sobě ubližují, a jejich bolest jsem s nimi spoluprožíval. Z toho důvodu jsem si PŘÁL (a svému přání jsem podléhal), aby si v mé přítomnosti už neubližovali. A ze stejného důvodu jsem přirozeně na principech tohoto vzájemného zneužívání odmítal fungovat.
To bylo příčinou spousty nedorozumění. Každý, kdo fungoval na principech vzájemného zneužívání a vyžadoval, abych s ním fungoval na této úrovni, mne považoval za podivína. Připadal jsem si osamělý. (Teprve s mým Probuzením jsem si uvědomil PARADOX, že osamělejší je ten, kdo funguje pod vlivem kolektivní KARMY na principech vzájemného zneužívání. Porozuměl jsem také tomu, že jsem sám sebe – skrze své vlastní PŘÁNÍ, aby si ostatní v mé přítomnosti již neubližovali – dobrovolně poutal do kolektivní KARMY. Tak jsem se tohoto PŘÁNÍ zřekl.)
Mé tehdejší autority si to vysvětlovaly tak, že k nim nemám respekt a že jsem záškodník, který má za cíl je provokovat, ale tak to nebylo. Ve skutečnosti jsem je pro uvedené důvody ani nemohl jako autority respektovat, a proto jsem se nemohl ani chovat jinak.
Toto vzájemné nedorozumění se z mé strany jevilo jako bezdůvodný sklon k rebelii a neochota respektovat pravidla, ze strany autorit směrem ke mně pak jako tendence mne krotit a napravovat.
Protože jsem byl v té době ponořený do svého utrpení a z místa této role oběti jsem se dokázal zaměstnávat pouze svými představami o tom, jak mne nikdo nechápe, neměl jsem ani ochotu, a tedy ani schopnost vidět, že všichni, kdo podléhají kolektivní KARMĚ, jsou bytosti trpící a jsou na tom stejně bídně jako já. A protože jsem neměl ochotu a schopnost to vidět, pohrdal jsem touto jejich slabostí a ve své bezmoci jsem se na tu jejich slabost zlobil a vysmíval se jí. V té době jsem ještě nerozuměl svému vlastnímu utrpení, kterým bylo pokrytectví: „Jak to, že v oku svého bratra vidíš třísku, ale trám ve vlastním oku nevidíš?“ (Matouš 7:3) Všechny ty projevy výsměchu byly ve skutečnosti převlečeným pláčem, který je přítomen v bolesti z bezvýchodnosti lidské situace, ze které jsem v té době ještě neviděl východisko.
A protože můj táta také východisko neviděl, bylo to pro nás oba v našem společném soužití velmi náročné. Táta si se mnou nevěděl rady a nerozuměl tomu, proč se chovám tak, jak se chovám a proč se prostě nedokážu tak jako všichni ostatní přizpůsobit většině. Vzpomínám si, jak mi často v situacích, které pro něj byly naprosto přirozeně – tak jako pro mne – bezvýchodné, podrážděně říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Já jsem byl zase vnitřně rozervaný, protože přizpůsobit se většině mi přišlo stejně šílené, jako se jí nepřizpůsobit. Táta to v té době vnímal tak, že mu to snad dělám naschvál a někdy to zacházelo do takových extrémů, že mě obviňoval, že mu chci zničit život. To, že si myslel, že mu to snad dělám naschvál, mne pak zraňovalo ještě víc, protože jsem o sobě věděl, že ho miluji a taková obvinění jsem pak vnímal jako důvody ke svému dalšímu a „odůvodněnému“ rozčilování a trucování. Byl to začarovaný kruh a kouzlo, které by jej prolomilo, jsem měl teprve objevit.
Nyní již rozumím, a proto s každým, kdo se o sebe a své bližní zajímá, sdílím, že právě toto subjektivní „odůvodnění“ je ono „oko za oko, zub za zub“, kterým sám sebe každý, kdo neuskutečnil Poznání Buddhů, poutá prostřednictvím takto „oprávněných nároků na zlobu“ a z nich povstávajících představ o „křivdách“ do karmických souvislostí, které neberou konce.
Tedy pro každého, kdo sám v sobě bude na základě Nevědomosti tvořit svá podobná „odůvodnění“, pro každého, kdo se bude na základě Nevědomosti držet takových „odůvodnění“ (příčina), nebude možné vymanit se z vleku svých opětovných „důvodných rozčilení“ (následek). Pro takové bytosti není možné, aby sebe z vleku svých „důvodných rozčilení“ Osvobodili a pokud to pro ně možné není, znamená to, že podléhají karmické souvislosti. Pokud karmické souvislosti podléhají (příčina), není zrovna tak možné, aby od svých „důvodných rozčilení“, které na všechny ostatní bytosti kladou, od těchto svých „důvodných rozčilení“ všechny ostatní bytosti osvobodili, a tak karmickou souvislost ukončili. Tedy OCHOTA porozumět svému vlastnímu utrpení je ZÁKLADNÍ předpoklad a podmínka k tomu, abychom porozuměli utrpení Všech Ostatních bytostí, a jedině ten, kdo takovou úroveň duchovní praxe sleduje a uskutečňuje (příčina), je schopen na základě tohoto porozumění přestat klást podmínky na sebe samého, a tak přirozeně i na všechny bytosti ostatní. Jedině taková bytost má MOŽNOST opustit kolektivní karmickou souvislost, a tedy sebe z koloběhu zrození a smrti Samsára vyvázat a vejít tak do Nirvány, nebo do Ráje, chcete-li (následek).
Vzpomínám si také, jak jsem si zhruba ve věku 20 let někde přečetl Čtyři Vznešené Pravdy vyhlášené Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, kterým jsem naprosto přesně rozuměl, avšak ono rozumění jsem bral jako nějakou samozřejmost, kterou jsem si byl jistý a bral je proto na lehkou váhu, jako něco, co je přece tak jasné, že se nad tím ani nemusím pozastavovat, a co je pro mne aktuálně v mém ZAUJETÍ světem nepodstatné. S Poznáním Buddhy, které jsem měl v sobě již „zasunuté“, jsem se již inkarnoval.
Ona dílčí traumata, která uvádím, uvádím v souvislosti se Čtyřmi Vznešenými Pravdami právě proto, že pouze za předpokladu, že člověk sám sobě umožní senzitivitu, křehkost a zranitelnost a nezpochybní je jako „slabosti nehodné silného a zdravého člověka“, má následně možnost svá traumata (namísto toho, aby je přehlížel) postavit v souvislosti s První Vznešenou Pravdou do konfrontace, čímž v sobě rozvíjí schopnost SEBEDOTAZOVÁNÍ ve smyslu: „Proč se děje to, co se zrovna děje?“, čímž se člověk vede k PŘÍČINÁM svých traumat, aby si následně poskytl – v podobě Druhé, Třetí a Čtvrté Vznešené Pravdy – odpovědi, které vedou k ukončení všeho utrpení.
Dalším enormním traumatem se pro mne staly okolnosti kolem početí a znovu-zrození mé dcery. Ten okamžik náhle obnažil děsivé, brutální a chladnokrevné mechaniky Samsáry, ve které jsou bytosti pod vlivem své karmické zátěže ochotny postavit všechno, co si aktuálně přejí, jen proto, že si to zrovna prostě přejí, nade všechny bytosti ostatní (ať už blízké či nikoliv), i nad ochotu (a tedy i schopnost) spolu vyjít ve vzájemné shodě, a tím rovněž tak nad své vlastní a obyčejné štěstí z této shody vyplývající. Tato pomyslná facka – nebo chcete-li budíček – v podobě opětovné inkarnace mé dcery mne probrala ze Snu o „báječném a bezstarostném životě“ a já se opět rázem rozpomněl na tu účelovost a podmíněnost prostou jakékoliv známky upřímnosti a svobody, kterou jsem registroval už jako dítě. Byla tu opět ta bolest, která mne trhala zevnitř a byla reálnější než kdy dřív. Byla stejná. Nedalo se dělat, že zde není. V podstatě jsem v jediný okamžik spatřil realitu holého šílenství. Měl jsem kocovinu a potřeboval jsem vystřízlivět. Byl to právě tento okamžik mého života, kdy jsem začal brát své subjektivní utrpení skutečně vážně a to proto, že jsem si ho přiznal. To bylo rovněž tak rozhodujícím a zásadním motivem pro mé skutečně upřímné odhodlání v nastoupení mé duchovní cesty. Přátelé, kteří nad tím takto neuvažovali mi říkali, že jsem přecitlivělý a že nad tím moc hloubám, a abych se nezabýval smutkem a bolestí, ale raději vyhledával zábavu a „nové a lepší začátky“. Respektive jim bylo nepříjemné, když jsem v jejich přítomnosti taková hluboká témata vůbec otevíral.
Když o tomto stavu rozporuplnosti (která je skutečným stavem schizofrenie) hovořím, pak proto, abych upozornil na skutečnost, že ji zakouší každý, kdo podléhá Nevědomosti – v tom smyslu, že nemá odpověď v podobě Učení Buddhů, a jaká je míra této Nevědomosti, taková je míra oné Rozporuplnosti, tj. situaci, ve které neustále každý stojí před rozhodnutím, zda bude citlivý a senzitivní za cenu, že bude zraňován, nebo se ve svém nitru uzavře, aby znecitlivěl a měl tak zde v této kruté realitě vůbec šanci nějak přežít. (Z uvedeného je zřejmá lidská příbuznost se zvířaty, protože každá bytost, která se shlukuje do smečky, která funguje na hierarchické struktuře, tak činí proto, že se bojí, aby v tom vnějším krutém světě přežila.)
Vzpomínám si, jak mi dcera jednou – protože jí mrzelo, že spolu nemůžeme trávit čas tak, jak by si sama přála – s povzdechem řekla: „Táto, proč nemůžeš být jako ostatní?“ Vzpomněl jsem si na mého tátu, který mi říkával: „Proč prostě nemůžeš být normální?!“ Holčičko, je to proto, že v tom, co ty považuješ za normální, já registruji bolest a utrpení a protože jde o bolest a utrpení, z lásky k sobě i k vám všem nemohu dělat, že je neregistruji a za normální je považovat prostě už z PRINCIPU nemohu, protože bych tím zrazoval sebe i vás všechny, a proto tedy není ani možné, abych byl v těch tvých očích normální. Mohu ti ale slíbit, že když rozvineš ochotu podívat se na svět mýma očima, pak dříve či později porozumíš jak ty, tak všichni ostatní, kteří tu samou ochotu vyvinou, tomu, že jsem se narodil jedině proto, abych s vámi se všemi sdílel ve vašem vlastním zájmu tu možnost se ze svého Snu Probudit a ty pak spatříš, že jsem tebe a vás všechny VŽDY Miloval a že jsem prostě z lásky k sobě i k vám všem ani nemohl jinak než svému postoji zůstat věrný.
Koluje o mně spousta historek. Některé jsou naprosto smyšlené a nepravdivé, jiné pravdivé, další záměrně z kontextu vytržené a proto zavádějící. S kruhem kolem duchovního dědictví Františka Drtikola jsem ve skutečnosti nikdy spjatý nebyl. Byl jsem v kontaktu pouze s jedním ze členů, který mne dle toho, jak již bylo mým předchůdcem Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA předurčeno a požehnáno, v rozhodujícím okamžiku nasměroval na životopisy Buddhů Tilopy, Náropy, Marpy Překladatele, Milaräpy a na zásadní odkaz a rovněž tak „budíček“ Pradžňápáramitá Sútru. S tímto člověkem jsme po nějaký čas sdíleli své duchovní vhledy, pohledy a postupy v duchovní a meditační praxi a v souladu s tím jsem byl jednou také pozván na každoroční sešlost následovníků Františka Drtikola. Když jsem byl ze strany jejich vedoucího a dvou jiných stoupenců testován na míru mé duchovní zkušenosti – jak už to bývá v praxi realizujících mnichů zvykem, – ukázalo se, že sami nemají hlubší poznání než já, nepřipustili to, vzali si to osobně a já neměl další důvod se s nimi stýkat. S jejich členem, který mne s nimi seznámil a který od nich – pokud vím – odešel, jsme se rozešli ve vzájemné úctě.
S jakým učitelem jste studoval dharmu?
Dharmu jako takovou jsem pod vedením fyzického učitele nestudoval. Čerpal jsem z různých zdrojů a spisů, ale pracoval jsem v podstatě vždy sám a své zkušenosti sdílel spolu s některými lidmi, kteří se podobně jako já věnovali své praxi a kteří se dle svého vlastního nastavení snažili probudit, ale s nimi jsem se v podstatě vždy nakonec rozešel, protože jsem nesplňoval jejich očekávání podobně tak, jako to zakoušel můj předchůdce Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA.
Během své duchovní praxe jsem rozvinul schopnost uvést se do stavu hluboké meditace, která umožňuje transcendentní komunikaci s nehmotnými bytostmi. Tak se pro mne stala přístupná mimosmyslová komunikace, a tedy duchovní vedení Mistrů, kteří zde nejsou ve fyzické formě již přítomní. Výjimkou byly některé jednorázové kurzy a meditace, například Vipassana, meditační technika, kterou předával sám Buddha Šákjamuni zvaný GAUTAMA.
Jak a kdy jste zjistil, že jste Buddhou Maitréjou?
Je náročné odpovědět tak, aby to bylo pro světsky uvažujícího člověka srozumitelné. Je náročné odpovědět tak, aby to světsky uvažující člověk nepoužil vytržené z kontextu jako důkaz proti mně, a tím i proti sobě. Tedy to pouze nastíním.
Abych mohl nějak odpovědět, budu odpovídat v lineární souvislosti, tak jak je tomu v běžné komunikaci zvykem. Berte přitom ale v potaz, že v Absolutní Rovině se v lineární souvislosti nic neodehrává, vše se děje současně a naráz, tzn., že když učiníte duchovní objev, může vám dávat nějaký smysl, následně na něj můžete pod vlivem zaujetí Samsárou zapomenout, a pak si na něj třeba znovu vzpomenout. Ale pod vlivem jiných souvislostí vám to, co jste „předtím“ odložil jako nepodstatné, dává jiný a hlubší význam. Takto jsem se postupně probouzel a opět usínal, abych díky tomu, že jsem své VIDĚNÍ zjemňoval, to již objevené znovuobjevil.
„Nejprve“ jsem tedy dne 7. 8. 2012 uskutečnil své Osvícení tak, že jsem zničil a vyhladil všechny své mentální překážky, tím jsem se od nich úplně osvobodil a získal tak NÁHLED, který je prostý všech představ světského utrpení. Tak jsem se stal Samjaksam Buddhou, tj. Tím, který se Probudil Sám od Sebe… bez pomoci fyzického Mistra… svým vlastním přičiněním…
Postupně jsem začal „jevy“, tj. bytosti, věci, světy, planety a ostatní dočasně projevené jevy nazírat OKEM BUDDHY. Za každým fyzickým projevem jsem SPATŘIL bytost (včetně např. Bohyně Matky Země, se kterou též komunikuji), která dala na základě svých předchozích myšlenek… které uvedla v činy… vzniknout svému dočasnému fyzickému projevu tak, že jej nejprve utvořila mentálně a následně fyzicky… V tom smyslu jsem začal každou jedinou bytost NAZÍRAT jako Bytost Sebousestavší – což v duchovním slova smyslu znamená, že každá z bytostí je ve své podstatě bytostí Božskou a tedy Ne-smrtelnou a je tedy Božstvím s neomezenou možností opakovat to, co beztak opakuje, jen s tím rozdílem, že BUDDHA si je toho vědom, ale bytost, která své Buddhovství neuskutečnila, si toho vědoma není. BUDDHA si uvědomuje nejen to, že své dočasné mentální, a tak následně i fyzické formace sám tvoří, ale uvědomuje si také, že všechny – ať už mentální, fyzické anebo psychofyzické – formace, které vytvoří… OPAKOVANĚ POMÍJEJÍ… a tedy jsou ve své podstatě již nyní PRÁZDNÉ. To VIDÍ pouze a jedině BUDDHA. BUDDHA tedy současně znamená BŮH ve smyslu Jeho přijetí odpovědnosti za to, že „TVŮRCE“ všech formací (ve smyslu „odpovědnosti za jejich tvorbu“), kterým dal v sobě samém vzniknout a povstat v podobě formací mentálních a následně dočasně fyzických, díky čemuž je v pravém slova smyslu STVOŘITELEM VŠEHO – čímž jsem současně tím, kdo SJEDNOCUJE tzv. „buddhistický náhled“ s „náhledem teistickým“, kdy „bůh není kdesi mimo nás“, je přímo v nás s veškerou Jeho odpovědností za to, kým „je, anebo není“. Právě toto VELKÉ SJEDNOCENÍ, včetně poukázání na „neposkvrněné početí Panenky Marie“, které odkazuje na skutečnost, že každé jediné početí je ve své podstatě z PRINCIPU početím neposkvrněným, je v Absolutním slova smyslu definicí mého příchodu. Každé bytosti, která si uvědomuje, jak ZÁSADNÍ pro ni Konečné Poznání je doporučuji opakovaně rozjímat nad audiem s názvem Lumír Láska: Srdce Dharmy aneb Návod k Sobě (též zde), stejně tak audio s názvem Lumír Láska 27. 3. 2019 – Konec světa a také audio s názvem Lumír Láska: 30. 6. 2020 Konec světa aneb Vláda Světla. Skrze rozvinutí mého VIDĚNÍ a NAHLÍŽENÍ reality, tj. VIDĚNÍ BUDDHY, jsem postupně rovněž tak rozvinul mimosmyslovou komunikaci se všemi bytostmi včetně Mistrů z Buddhovské Rodiny. Tak se má identita – včetně účelu, pro který jsem se do tohoto svého posledního zrození inkarnoval – stala zřejmou.
Následně jsem si dal retrospektivně do souvislosti různé, před mým Osvícením studované duchovní texty a „objevil“, že některé způsoby mého přístupu k životu a postoje, které ze své přirozenosti zaujímám a kterým se odjakživa věnuji, jsou ve skutečnosti hlubokou duchovní praxí Vadžrajány.
Díky praxi se mé BUDDHOVSKÉ VIDĚNÍ stále ZJEMŇOVALO a PROHLUBOVALO, což mělo za následek hlubší zvědomování si komunikace s bytostmi, které se ve hmotné formě neprojevují. Přímo komunikuji nejen se Vznešeným Buddhou Šákjamunim zvaným GAUTAMA, ale rovněž tak s Pánem Ježíšem Kristem, s Padmakárou, Bódhidharmou atd., byli bychom zde dlouho, kdybych měl jmenovat všechny Významné Mistry z Buddhovské Rodiny.
Komunikace s nehmotnými bytostmi na všech různých úrovních jejich vesmírného evolučního vývoje se pro mne stala běžnou. Začal jsem komunikovat se světem „zemřelých“. Začaly za mnou chodit bytosti, které právě opustily své tělo, které se ke mně za života nezachovaly čestně, aby mne prosily o odpuštění, na kterém závisel další jejich osud a znovu-zrození, včetně bytostí jim příbuzných.
Získal jsem přístup do PAMĚTI každé z bytostí, která je jejím karmickým zápisem, podobně jako je kartotéka u lékaře zápisem pro tělo. Tento zápis, který mnohé z bytostí nazývají SVĚDOMÍ, není možné nijak obejít, protože si ho každá z bytostí pamatuje a skrze svou vlastní paměť tak „karmicky“ jako své břemeno nebo, chcete-li „kříž“, nese. To, co si ta či která z bytostí karmicky nese, aniž si to ne vždy připouští, se automaticky stává jejím „duchovním vyzařováním“, které je pro bytosti Osvícené (tj. od KARMY Svobodné) čitelné asi tak, jako je pro lékaře čitelný krevní obraz, kterému běžný člověk nerozumí. To ZÁSADNÍ je, že to co je v tomto „archivu“ vepsáno, PŘEDURČUJE a tedy ROZHODUJE o dalším osudu (tedy KARMA) bytostí, a tedy o tom, jakým způsobem se bude jejich další karmická souvislost odvíjet.
Pro představu, tak jako je člověk schopen předvídat např. politickou situaci nebo vývoj cen na trhu akcií na základě různých ukazatelů a indikací, BUDDHA je schopen vidět osud bytostí a jejich následné karmické pokračování a odvíjení se… Pro toho, kdo nerespektuje ZÁKON KARMY je to přirozeně děsivé a k zešílení. Ale ten, kdo ZÁKON ve svém vlastním zájmu respektuje, ten Nezaujatě Vidí, že si každý – i když pod vlivem své Nevědomosti – volí PŘESNĚ to, co CHCE, aniž by si úplně uvědomoval, zda si to volit skutečně chce. Tedy PARADOX, který je motivem mé naléhavosti o tomto v zájmu každé jediné bytosti hovořit, dokud je pro bytosti, ke kterým hovořím čas příčinám, které provázejí následky, porozumět.
Ze svých zkušeností VÍM, a tedy to konstatuji, že všichni bez rozdílu budou „nakonec“ chtít všechny své nepravosti a nečestnosti napravovat, ale jen málokdo si uvědomuje, že pokud se v okamžiku, kdy „odložíš toto své fyzické tělo, se za své skutky v přítomnosti Bytostí Vysokých, a tedy na Božím Světle STYDÍŠ, jsi člověče v háji.“ To znamená, že nikdo si nemůže dovolit hazardovat se svým SVĚDOMÍM nebo chcete-li osudem, karmou a kdo tak činí, si jen to, s čím pro své dočasné zaujetí světem hazarduje, neuvědomuje. […]
Tak se stalo, že mne opakovaně začali vyhledávat zástupy nehmotných bytostí (se kterými komunikuji v jednom okamžiku najednou), aby v mé přítomnosti čelily svému svědomí, s vědomím toho, že jim mohu být, co se jejich dalšího osudu týká, ve smyslu předání Učení Buddhů, tj. DHARMA, a tedy UDĚLENÍ MILOSTI, prospěšný. Zde konstatuji, že bytosti, které netuší, co se děje poté, co opustí toto dočasné tělo, si neuvědomují, a proto ve své ledabylosti ani nepřipouštějí, že se bez duchovní opory – v okamžiku, kdy opustí toto své tělo (což se může stát kdykoli) – neobejdou.
K tomuto tématu doporučuji text, který je jako audio namluvené na portálu YouTube pod názvem Lumír Láska: 21. 02. 2021– Karma Buddha Maitreya (též zde). […]
Psali jsme v Dingiru:
téma Buddhismus v české společnosti, Dingir 15 (1), 2012, text čísla zde.
Související články:
Proč život p. Lásky neodpovídá okolnostem zjevení Buddhy Maitréji zmíněným na en wiki?
Protože žádný Buddha Maitréja není. 🙂