Život vznešeného Kršny

Život vznešeného Kršny

Život vznešeného Kršny, ze sanskrtu přeložil Zdeněk Štipl, Praha: Academia 2021, 492 stran.

Zkrácená verze této recenze je otištěna v časopisu Dingir 24 (3), 2021, str. 106–108. Sanskrtské výrazy je možné si ověřit např. ve slovníku zde.

Život vznešeného Kršny je vlastně desátý oddíl (skandha स्कन्ध) spisu Bhágavatapurána (भागवतपुराण), což lze přeložit jako „starobylá [historie] (पुराण) následovníků, oddaných [Kršnovi]“ (भागवत). Další názvy jsou Šrímad-Bhágavata Mahápurána, nebo Šrímad Bhágavatam, kde každé sanskrtské slovo má pro Indy (hinduisty, džinisty, buddhisty) svůj teologický význam. Šrí (श्री) je bohyně štěstí nebo bohatství, později ztotožněná s Lakšmí. Pro džinisty je jednou z „jezerních bohyň“. Mad, nebo mat (मत्) znamená nauku, to, co je věřeno. Bhagavan (भगवन्) je požehnaný, Bůh, prvotní bytí; ten, kdo je mu oddán a následuje ho, je bhagavat (भगवन्). Mahápurána (महापुराण) je velká purána.

Tento výběr je výborným počinem, jak uvést i laika do problematiky indického myšlení. Celý text je převeden velmi čtivou prózou, takže čtenář, který za příběhy nehledá „hinduistickou teologii“, může být vtažen do dějů, často velmi napínavých a vzrušujících. To je umocněno i tím, že překladatel, jak sám poznamenává, vtělil některé poznámky přímo do textu, takže čtenář může plynule pokračovat, aniž by ztrácel nit odbočováním k poznámkám. Je to zcela legitimní „puránový“ postup, proto ani sanskrtský „originál“ Bhágavatapurány nemá jediný, všemi uznávaný text. Jako příklad bych uvedl poslední verš desátého oddílu (10.90.50), kde sanskrtský text má výraz Mukunda (मुकुन्द = uctívaný svatý, klenot). Toto Kršnovo označení ponechává překlad Prabhúpadův (By regularly hearing, chanting and meditating on the beautiful topics of Lord Mukunda with ever-increasing sincerity…) i např. Sanjalův (Thus attentively listening to and reciting, and meditating on the theme of the glorious achievements of Mukunda…), ale Štipl ho nahrazuje srozumitelnějším Kršna (Kdo těm překrásným příběhům o Kršnovi pozorně naslouchá…) a, oproti sanskrtskému textu dodává (…zakončil své dlouhé vyprávění o životě vznešeného Kršny ctihodný Šuka), čímž se příběhy desátého oddílu logicky uzavírají. Také je zde možnost porovnávat s online dostupným českým překladem Prabhúpadovy anglické verze.

K výběru oddílu bych uvedl toto. Často citovanou poznámku (snad od Prabhúpady), že desátému oddílu nelze porozumět bez přečtení předchozích devíti oddílů bych z religionistického hlediska pokládal za irelevantní. Nicméně při dalším výběru překladatele bych loboval za pátý oddíl, kde je zmínka o prvním tírthankarovi džinismu Rišabovi (ऋषभ), neboli Adináthovi (अधिनाथ) – samozřejmě coby avatára Višnua; jeho otci Nábhim (नाभि), čtrnáctým a posledním kulakarem v tomto sestupném časovém cyklu, avasarpiní (अवसर्पिणी),  podle Bhagavatapurány jedním z Manuů (मनु) a jeho matce Marudéví , první osobě, která docílila mókši (podle švétambarů) v tomto sestupném časovém cyklu. Rovněž je zde zmíněn Šakjamuní Buddha, samozřejmě jako avatár (अवतार) Višnua. Z tohoto úhlu pohledu ovšem i překladatel a recenzent jsou avatáry téhož…

Dílo bylo sepsáno nejspíše v Tamilnádu jako projev hnutí bhakti (भक्ति=víra, láska oddanost). Z tohoto úhlu pohledu je i nahlíženo na Kršnu, který je prvopočátečním impulsem všeho; tedy i bájný Vjásá, který tuto puránu údajně napsal je inkarnací Višnua…Prakticky se však jedná o nepřeberné množství historek o různých bozích i historických postavách povětšinou z prostředí drávidů či ádivásí, které daly vzniknout postavě Kršny. Protože indické myšlení není zatíženo aristotelským principem tertium non datur zjevné nesrovnalosti a rozpory nevadí. Protože se snad jedná o dílo alvarů (oddaných-tamilsky), kteří byli velkými propagátory Kršnova kultu v jižní Indii, nejsou v historkách o Kršnovi zapojeny ty, kde je bratrancem Neminátha, dvaadvacátého tírthankara džinismu.

Celá kniha je rozčleněna do dvanácti oddílů (skandha स्कन्ध) a má 18 000 šlók (श्लोक) typu anuštup (अनुष्टुप्). Celé dílo patří mezi 18 mahápurán. Ovšem, podle některých seznamů je jich méně než 18, podle jiných více. Jeden ze seznamů uvádí: nejranější purány, složené snad mezi léty 350 a 750 n. l., jsou Brahmanda, Devi, Kurma, Markandeja, Matsja, Vamana, Varaha, Vaju, a Višnu. Z doby mezi léty 750 a 1000, jsou Agni, Bhagavata, Bhavišja, Brahma, Brahmavajvarta, Devibhagavata, Garuda, Linga, Padma, Šiva, a Skanda. Mezi léty 1000 a 1500, byly zkomponovány Kalika, Kalki, Mahabhagavata, Naradija, a Saura.

Rozčlenění Bhágavatapurány je následující:

  1. skandha (19 kapitol) začíná invokací Kršny a odehrává se na začátku Kalijugy (कलियुग), nejhoršího ze čtyř věků (podle hinduismu), jako rozhovor mezi Šukadévou Gósvamím, synem Vjásadévy a skupinou mudrců, vedených Šaunakou. Pomocí otázek mudrců se zde popisuje celá bájná mýtická minulost Indie.
  2. skandha (10 kapitol) po invokaci Kršny následuje rozhovor mezi Šukadévou Gósvamím  a Parikšitem na březích řeky Gangy adresovaný skupině mudrců v lese Naimisaranja. Zahrnuje témata od transcendentální věčné povahy Kršny, procesu stvoření a zániku vesmíru, Bhakti jógu, potřebu gurua, varny (वर्ण) ve společnosti, utrpení z důvodu nevědomosti – avidjá (अविद्या) až po védy a karmu.
  3. skandha (33 kapitol) popisuje stvoření živých bytostí, probuzením spící materiální energie, kde Kálí (काली) je explicitně uvedená jako jeho externí energie-májá (माया), principy hmotné přírody, rozdělení stvoření, a kalkulace času. Objevuje se Varaha-kanec (वराह), avatár Višnua, který vyzvedne zemi z kosmického oceánu.
  4. skandha (31 kapitol) popisuje genealogii dcer Svajambhu Manu, nepřátelství mezi Dakšou (दक्ष ) , jedním z pradžápati (प्रजापति ) a Šivou, sebeupálení Satí (सती), Šivovy ženy a dcery Dakši – Dakšájaní (दाक्षायणी), války s jakši (यक्ष), zabití tyranského krále Veny bráhmany. Pojednání o duši – átman (आत्मन्) a superduši -paramátman (परमात्मन्), jakož i materialistického života.
  5. skandha (26 kapitol) líčí život Rišaby, prvního tírthankara džinismu a jeho rodu (viz výše). Dále pak zjevení Hajagrívy (हयग्रीव), avatáru Višnua s koňskou hlavou, který vrací védy Brahmovi. Popis vesmíru, slunce a dráhy planet-prý odpovídá moderním vědeckým poznatkům.
  6. skandha (19 kapitol) pojednává o bráhmanovi Adžamilovi, který ztratil osvobození kvůli sexu, ale ve smrti volal Nárajana (नारायण), avatár Višnua dřímajícího pod nebeskými vodami a byl osvobozen-docílil mókši (मोक्ष). Příběhy Vrtry (वृत्र), Indry (इन्द्र), Brhaspatiho (बृहस्पति ) apod.
  7. skandha (15 kapitol) začíná rozhovorem mezi Náradou (नारद ) a Judhišthirou (युधिष्ठिर ) o Prahladovi (प्रह्लाद), objevení avatára Narasimhy (नरसिंह). Popisují se čtyři kategorie duchovního snažení – purušártha (पुरुषार्थ), tj. dharma (धर्म )-morální hodnoty, nauka; artha (अर्थ)-prosperita, ekonomické hodnoty; káma (काम)-láska, psychologické hodnoty; mókša (मोक्ष)-osvobození, duchovní hodnoty. Poměr mezi nimi není stejný ve všech směrech hinduismu.
  8. skandha (24 kapitol) zachycuje dobu čtyř Manuů, válku polobohů-dévů (देव )s démony-asury (असुर), stloukání oceánu mléka, objevení Kurmy – želvy (कूर्म), Dhanvantari (धन्वन्तरि)-král ve Varanasí a zakladatel ajuravédy. Druhé objevení Mohini (मोहिनी), aby okouzlila Šivu, Indra ničí démony, avatár Vamana (वामन) podřídí si krále Bali (बलि) a třemi kroky ovládne tři světy
  9. skandha (24 kapitol) líčí převážně příběh Rámajány, dále pak se objevuje avatár Parašuráma (परशुराम), který potře varnu kšatrijů, zneužívajících svoji moc. Genealogie Kršny popisuje jeho krásu a radovánky.
  10. skandha (90 kapitol) popisuje narození a osud Kršny a jeho staršího bratra Balarámy. Kršna zahubil velké množství démonů. Je nejobsáhlejším oddílem a prý i vyvrcholením celého spisu.
  11. skandha (31 kapitol) zachycuje prokletí a zničení dynastie Jadu, objevení avatáru labutě/husy-hamsa (हंस), která zodpoví otázky Brahmových synů, Kršnovo učení ve Dvarace (द्वारका), Kršnovo zmizení poté co je postřelen lovcem do nohy, potopa a destrukce Dvaraky.
  12. skandha (13 kapitol) líčí příběh Buddhy, jakožto avatára Višnua. Objevuje se Kalki (कल्कि), ničí veškeré zlo na konci období kalijugy. Je vyvrcholením celého korpusu.

Od začátku do konce je Bhágavatapurána plná vyprávění, která podporují zřeknutí se hmotného života, a také příjemné zprávy o transcendentálních zábavách Pána Hariho, které oblažují oddané a polobohy. Tato Bhágavatapurána je esencí veškeré filozofie Vedānty, protože jejím předmětem je Absolutní Pravda, která, i když se neliší od duchovní duše, je jedinou konečnou realitou. Cílem této literatury je výhradně oddaná služba této Nejvyšší Pravdě. (Bhágavatapurána 12.13.11–12)

Související články:

Šrí Kršna Džanmáštamí – Festival příchodu Kršny

Prasádam a Ékádaší: jídlo a půst v hnutí Haré Kršna



Subscribe
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
jiva
jiva
12. 10. 2021 10:30

Na této recenzi mě vyloženě praštily do očí chyby pravopisu (doufám, že je autor nepřevzal z knihy). Správně má být: Prabhupád, Merudéví, Šákjamuni, Vjása, Gósvámí, Naimišáranja, Varáha, Rišabha, Adžámil, Nárájan, Prahlád, Kúrma, Váránasí, Vámana, Rámájana, Dvárace (Dváraká). Dále jsem se pozastavil nad těmito tvrzeními: “Nábhi… jedním z Manuů” Kterým? “Z tohoto úhlu pohledu ovšem i překladatel a recenzent jsou avatáry téhož…”  Kde jsou uvedeni jako avatárové Višnua? (Jestli to měl být vtip, tak sorry jako, ale avatár by mohl umět aspoň sanskrt, ne?) Jaké jsou zdroje těch puránských seznamů? “Višnua dřímajícího pod nebeskými vodami” Správně je na, ne pod. “12. skandha (13 kapitol) líčí příběh Buddhy,… Číst vice »