Schola Gregoriana Pragensis představuje na novém albu hudbu středověké studentské koleje

Schola Gregoriana Pragensis představuje na novém albu hudbu středověké studentské koleje

Schola Gregoriana Pragensis / Corina Marti, Septem dies Seven Days with Music at Prague University (1360–1460), Supraphon 2021, 63 minut a 49 sekund.

Po pětileté pauze opět přichází mužský pěvecký sbor Schola Gregoriana Pragensis, vedený Davidem Ebenem, s novým albem, v pořadí již šestnáctým. Tentokrát se na něm podílela i mezinárodně uznávaná švýcarská hudebnice Corina Marti, jejíž hra na clavisimbalum je součástí třetiny skladeb. Booklet novinky Supraphonu s názvem Septem dies Seven Days with Music at Prague University (1360–1460) má podobu stotřicetistránkové knihy s CD uvnitř. Svazek obsahuje studii muzikologa Jana Ciglbauera Septem dies – Hudba na pražské univerzitě (1360-1460) v češtině a angličtině spolu se všemi texty písní, což obnáší celkem 28 položek. Z nich jsou dvě v češtině, po jedné pak v němčině, řečtině a francouzštině, zbytek je latinsky, takže polygloti si jistě přijdou na své. Dvě skladby jsou ryze instrumentální.

S konceptem nahrávky přišel Jan Ciglbauer, na dramaturgii a transkripci se rovněž podíleli umělecký vedoucí souboru David Eben a muzikoložka Lenka Hlávková. Základem byla dochovaná statuta z Rejčkovy Koleje Nejsvětější panny Marie domu národa českého (Collegium sanctissimae virginis Mariae domus nationis Bohemicae), kterou založil roku 1438 pražský měšťan a mecenáš Jan z Ledče řečený Rejček, a kde mohlo přebývat až dvanáct studentů Karlovy univerzity vyznávající podobojí. Studenti, z nichž se později často stávali ředitelé farních, klášterních a městských škol, měli každodenní liturgické povinnosti, které byly základem bohoslužeb (ranní chvály, slavnostní mše, večerní nešpory). V Čechách patnáctého století v hudbě stále převládal latinský greogoriánský chorál, pozvolna se však prosazovala i polyfonie, jež se se šířila hlavně z Francie v podobě tzv. ars nova. Vznikaly také tropy, hudební vsuvky s novými texty, překlady latinských písní atd. Na studentských kolejích bylo ovšem provozování světské hudby (taneční a instrumentální, ba i zpěvu v národních jazycích) zakázáno. Povolena byla jen hra na tiché klávesové nástroje, to vše proto, aby se osazenstvo příliš nerozptylovalo od studia a bohabojných způsobů. Týdenní rozvrh jejich liturgických povinností byl následující: pondělí bylo vyhrazeno zádušním mším za blízké a připomínce zemřelých, úterý světcům (zvláště uctívaná byla svatá Kateřina, patronka studentů a učitelů), středa svatému Martinovi (patronovi chudých žáků), čtvrtek tělu Kristovu, pátek svatému kříži čili Kristovu utrpení, sobota panně Marie a neděle pochopitelně dnu Páně.

Album otevírá liturgická píseň Slyšiž země o pomíjivosti světa kromě království nebeského. Mimoliturgické položky zde zastupuje např. Miretur omnis nacio, což je instrumentální interpretace vokální hudby v podání Coriny Marti. Posluchače a čtenáře jistě zaujme i Degentis vita – cum vix artidici – (vera pudicitia), v níž si studenti stěžují, že: „Co prospěje v životě časném být vzdělaný? (…) Ctnost se vytrácí a pokrytectví simonie v kléru bují. (…) Zato kuplíři, šašci, zlovolníci a jim podobní rychle se odměňují. Kéž jak oni bych byl zběhlý a ne jako my bídní!“ Zdá se tedy, že od středověku do dnešních dnů se toho na světě zase tak moc nezměnilo.

Zajímavostí je dvojice rovněž mimoliturgických písní věnovaných svaté Kateřině Nunc festum celebremus a Ein schöne liebe junckfraw, neboť ta druhá je kontrafaktem první, čili se jedná o jinou verzi téže skladby, navíc v odlišném jazyce, přičemž došlo i k několika hudebním úpravám. Po nich následuje další světský a žertovný kousek: „Vsed ďábel babě na plece chtělť ji sobě jmieti a ona odpověděla: Milý synu, již jsem stará, di vedle ku krčmářce, tať nedává pravé miery, tať jest hotova na ty hody s tebou jíti.“ Druhou sloku Vsed ďábel babě na plece v rámci pokusu o rekonstrukci celé skladby dopsal současný bohemista Petr Nejedlý.

Text liturgického graduale Caro mea vere est cibus vychází z Janova evangelia a je esencí eucharistie. Na notu biblického tématu (Pláč Jeremiášův) hraje též Et factum est postquam in captivitatem. Pozoruhodným je moteto francouzského mnicha z řádu benediktýnů a skladatele Bernarda z Cluny na téma astronomických konceptů zvěrokruhu Apollinis eclipsatur – zodiacum signis – in omnem terram. Ze známých autorů se zde objeví také bakalář Krakovské akademie Petrus Wilhelmi de Grudencz a jeho Poligena exanimes. Dvorskou lyriku žánru rondeau zastupuje na nahrávce Jour à jour: „Den za dnem, co žít budu, nikdy mě zášť nesvede a láska má k vám nezahyne, má paní líbezná.“ Album uzavírá doxologie Gloria in excelsis Deo zhudebněná italským dominikánským mnichem Antoniem da Cividale. jenž se mimochodem zúčastnil kostnického koncilu.

Více než hodinová porce převážně duchovní hudby vokálního souboru Davida Ebena včetně zasvěcující studie Jana Ciglbauera a písňových textů je tedy dílem, které potěší jak milovníky hudby, tak historie, cizích jazyků a rovněž teologie i filozofie. Co víc si lze ještě přát?

Související článek:

Staročeská husitská verze gregoriánského chorálu je nyní k poslechu na originálním albu



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments