Rodná víra a její novopohanské rituály

Článek vznikl v rámci kurzu Novopohanství (RLB510 a RLBcB510) na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně pod vedením Michala Puchovského.

Rituální oběti, magické rituály a uctívání ďábla. To jsou předsudky, s nimiž se moderní pohané často musejí konfrontovat. Kdo vlastně jsou členové Rodné víry? A jaká je rituální praxe novopohanů? Na zmíněné otázky se pokusí odpovědět tento článek.

Co je to rodnověří a odkud přišel výraz pohan?

Označení pohan nemá nic společného s pohanou. Původně pochází z latinského paganus, tedy vesničan. Pojem označoval jedince, kteří po příchodu křesťanství stále udržovali své zvyky. Paganus bylo původně hanlivé označení těch, kteří nechtějí přijmout křesťanství se všemi jeho nároky a vzdát se svých starých zvyklostí a tradic. Týkalo se zejména občanů na vesnicích, jelikož křesťanství bylo spíše fenomén měst.

Rodná víra sdružuje dohromady jedince vyznávající předkřesťanské slovanské tradice v České republice. Vyformovala se již v roce 2000 z existujících pohanských skupin Rod Jarovíta a Rod Mokoše. Následně v roce 2001 se Rodná víra zaregistrovala jakožto občanské sdružení. V současnosti má česká slovanská novopohanská skupina zhruba třicet členů. Vzhledem k neformálnosti tohoto spolku se jedná spíš o kvalifikovaný odhad. Za své hlavní činností Rodná víra označuje pořádání slavností k uctění bohů, předků a přírodních sil. Otevřenost Rodné víry je patrná i na sociálních sítích, kde veřejně sdílejí své aktivity.

Jak vypadá rituální praxe Rodné víry?

Rituály Rodné víry se dělí na slavnosti a obřady. Do první skupiny patří Velesův svátek (pořádán v polovině února), Vynášení Morany (pořádané okolo jarní rovnodennosti), Slavnosti Jarovíta (poslední sobota v dubnu), Kupadelné svátky (okolo letního slunovratu), Perunův den (druhá polovina července), Dožínky (dříve znám jako svátek Svatovíta, pořádaný na přelomu srpna a září), Mokošina slavnost (poslední pátek v říjnu) a Hody (známé i pod názvem Koleda či Kračun, pořádaný okolo zimního slunovratu).

Nejvýznamnější z nich je Slavnost Jarovíta a Mokošina slavnost. Mokošina slavnost si v Mokošíně (kde se koná) vybudovala takovou popularitu, že je v současnosti největší obecní akcí. Nejoblíbenější lidovou tradicí konající se na mnoha místech Česka je však rituální vynášení Morany, které symbolizuje konec zimy. K Mokošině slavnosti Rodné víry se přidal i tento zvyk, který tak zdomácněl, že tamní obyvatelé mnohdy ani netuší, že vykonávají pohanskou slavnost.

Mezi obřady vykonávané Rodnou vírou patří různé přechodové rituály jako například porodní obřadnost, postřižiny, vstup do dospělosti u dívek a u chlapců, svatba, pohřeb. Jednou z nejvýznamnějších ceremonií pro členy Rodné víry jsou postřižiny. Jedná se o iniciační rituál, který lze svým významem přirovnat ke křtu v rámci křesťanství. Původně měl i přechodovou funkci, kdy se chlapec mění v muže a současně se stává právoplatným členem pohanské společnosti. V současnosti, kdy většina nově příchozích členů je z řad dospělých, ztrácí postřižiny svůj původní význam. Z toho důvodu se smysl novodobých postřižin značně změnil. Jedná o spirituální přerod iniciovaného na člena Rodné víry, který završuje přijetí nové duchovného slovansky znějícího jména.

Slavnost Jarovíta – slovanská novopohanská oslava jara

Pojďme si teď říct víc o jednom z nejvýznamnějších svátků kola roku Rodné víry. Slavnost Jarovíta má u nás dlouholetou tradici. První slavnost se konala v roce 1996. Cílem slavnosti je oslavit příchod jara, které podle předků zosobňuje bůh Jarovít. Jaro má pro pohany velký význam, jelikož celá „příroda je posilována nadpozemskou mocí, která živočichy i rostliny vzpíná k novému rozkvětu“.

Začíná se obřadem, který se vykonává v kruhu, kdy jeho účastníci stojí okolo Jarovítova idolu.  Do středu může vstoupit pouze osoba vykonávající obětinu. Ta je následně vhozena do ohně na důkaz pokorné úcty silám, které zosobňuje Jarovít. Po vykonání oběti všichni přítomní po jednom připíjejí a vyslovují přísahu: „Já (jméno člena) přišel jsem ti Jarovíte pokorně vzdát úctu. Na konci obřadu žrec žádá boha o příznivou věštbu, která se koná vržením losů na posvátný štít. Jednotlivá pole na štítu mají různou symboliku a význam. Losy, které jsou na štít vhozeny zastupují různé oblasti lidské činnosti, například plodnost, úroda, nemoc, zdraví a podobně. Ty jsou následně vyloženy věštcem. Členové Rodné víry věří, že vykládají vůli bohů usmířených během obětování. Následně probíhá modlitba k Jarovítovi.

Součástí slavnosti jsou souboje. Těch se během slavnosti koná hned několik, od rituálního souboje, zápolení až po zápasy na koních. Rituální souboj je pouze symbolický. Herci jej provádějí v kožených oděvech a dřevěných maskách. Tento souboj symbolizuje vítězství udatného Jarovíta (příchod jara) nad „konzumním“ démonem (konec zimy). Dalším prvek je zápolení, čímž jedinec prokazuje úctu jarním silám a jejich vzestupu. Neúčast na takovém zápolení se považuje za „chování proti dobrým slovanským mravům“. Nejprestižnější je hod balvanem. V této soutěži muži soutěží, o to kdo dohodí balvan nejdál. Vítěz se pak může honosit titulem „největší silák“. Tato soutěž má obdobu i pro ženy a děti, kdy se hází menším balvanem. Mnohem technicky náročnější soutěží je lukostřelba. Soutěžící střílí na terč pěti šípy na vzdálenost patnácti kroků. Pět nejlepších střelců postupují do finále, kde střílejí již na vzdálenost osmnácti kroků. I tato soutěž má svoji kategorii pro ženy a děti. Vítěz soutěže se pak může honosit titulem „Jarovítův střelec“. Nicméně nejnebezpečnější soutěží je souboj na koních. Účastníci souboje mezi sebou zápolí a snaží se shodit soupeře z koně na zem. Není výjimkou, že během tohoto souboje dochází k vážným zraněním účastníků.

Slavnost se ukončuje hostinou. Během té je dobrým zvykem přátelsky si popovídat s ostatními účastníky slavnosti. To je dobrou příležitostí pro navazování nových přátelství. Typicky k jarním oslavám patří vepřová pečeně, nicméně je možné se pohostit i plackami nebo kaší. K jídlu se popíjí zpravidla medovina. Ta je však velmi záludnou společnicí.

Závěrem lze tedy říct, že novopohanská víra a její tradice v naší společnosti žijí a znovu se staly její součástí po delší odmlce. Představy laiků o pohanských magických rituálech plných krvavých obětí jsou pak spíše produktem fantazie. Novopohané věří v magii, ta je však součástí jejich chápání přírody a jejích cyklů. Pohané ctí kulturu našich předků. Na základě této kultury stavějí svoje vlastní nové svátky, jako je patrné v příkladu postřižin nebo slavnosti Jarovíta, ale i mnoha dalších svátků.

ZDROJE

[1] Rodná víra, [online], <https://rodnavira.cz/> 2000-2021 [23. 5. 2021].

[2] Rodná víra, [online], in: Facebook.com, <https://www.facebook.com/rodnavira> 15. 11. 2010 [23. 5, 2021].

[3] Štampach, Ivan O., „Historie věčně živá – Svátky zimního slunovratu aneb proč dnes ožívají pohanské kulty“, [online], in: Český rozhlas, <https://prehravac.rozhlas.cz/audio/2219043> 25. 12. 2010 [23. 5. 2021], čas 1:30.

[4] Vratislav, „Rodná víra“, in: Sláva! Věstník Rodného slovanského sněmu, s. 5 a 6.

Náhledový obrázek zobrazuje typické předměty používající se během slavnosti Jarovíta: Jarovítův štít, nádoba na medovinu, flétna, medovina). Zdroj: Rodná víra.

Psali jsme v Dingiru:

téma 1/2002: Současné novopohanství: zde.

téma 1/2015: Pohanství dnes: zde.

Související příspěvky:

Mabon – novopohanská oslava rovnodennosti

Slovanský kruh a koronavirus

Kult bohyně Mokoši je zase živý