Noc ohňů na Branických skalách

Noc ohňů na Branických skalách

Večer před filipojakubskou nebo též Valpuržinou nocí (30. dubna) se sešel Slovanský kruh a jeho příznivci na Branických skalách nad Prahou. Oslavovala se slovanská Noc ohňů, ale v krátkých promluvách Jana Kroči byly i odkazy na keltské pohanství a jmenovitě na jarní svátek Beltine. Kroča zastoupil v neformálním vedení slavnosti Zdeňka Ordelta, jejž pandemie zdržela v Mexiku.

Na veřejném prostranství mezi opékači špekáčků, Pražany na procházce a jejich psy vytvořilo asi 60 účastníků slavnosti kruh a jejich bubnování a chřestění se neslo vilovou čtvrtí a nad vltavským údolím stovky metrů. Někteří s věncem z květin a zelených větviček na hlavě, několik dokonce v halenách, odkazujících prostřednictvím folklóru snad až k předkřesťanské době. Rytmus bubnů se přizpůsobil několika písním ženského zpívajícího kruhu Alunaire. V jedné z nich se mnohokrát opakovala slova:

Tělo dala mi Matka Země, voda proudí mou krví, vítr zpívá v mé hrudi a oheň tančí si v srdci mém.

Někteří v rytmu bubnů tančí, někteří se jen pohupují, ozývají se výkřiky „Sláva rodu!“ Stejnými slovy provází jedna pohanka očišťování každého člověka v kruhu (a třeba i zájemců, procházejících kolem) doutnajícím svazkem šalvěje, která „očistí od energie zimy“. Podobně obchází jiný účastník a vybírá dobrovolné příspěvky „na šíření slovanské myšlenky“ a na podporu bubnovacího tělesa.

U ohně jsou pak přivítány živly krátkou průpovědí a písní: živel země s tvářemi obrácenými k východu, živel ohně na jihu stejně jako Slunce a spolu s ním i keltské sluneční božstvo Lugh a slovanský bůh ohně Svarožic, živel větru jako očistná síla ze severu a živel vody na západě. Spolu s živly a světovými stranami byli voláni předci, nebesa a podsvětí. Skupina Alunaire doprovázela každé volání svým zpěvem, a tak se u živlu ohně uplatnila i stará trampská písnička „Červená se line záře“.

Po volání stran následoval starý obřad prosby s moukou. Kdo chtěl, nabral si do hrsti mouku a vhodil ji se svým přáním do ohně. Přání mohlo být vyřčeno nahlas anebo v duchu. Alunaire pak zazpívala několik písní, na něž účastníci tančili. Chodilo se okolo kruhu s ohněm. Oficiální část pak byla uzavřena a následovala volná zábava – zpěv, tanec a výměna informací.

Na článku spolupracovala Marianna Gorroňová.

Fotografie: autor.

Psali jsme v Dingiru:

téma Současné novopohanství, Dingir 5 (1), 2002, plný text čísla zde.

téma Pohanství dnes, Dingir 18 (2), 2015, upoutávka a několik článků zde.

Související články:

Slovanský kruh a koronavirus

Kult bohyně Mokoši je zase živý

Novodobé pohanské posvátné místo Gabreta

Pohanské místo ve Sluneční zátoce



Subscribe
Upozornit na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments