Když Peršané porazili Babylóňany a král Kýros roku 538 př. n. l. povolil Židům vrátit se z babylonského zajetí do vlasti, byl jedním z nejdůležitějších představitelů Židů Ezdráš. Byl hlavním iniciátorem obnovy jeruzalémského chrámu a usiloval také o to, aby byla plně a ve všech ohledech obnovena náboženská praxe. Proto také podle židovské tradice vydal tzv. Deset takanót (nařízení), která se týkají nejrozmanitějších oblastí židovského života (viz např. Talmud, Bava Kamma 82a).
Mezi tato nařízení patří například to, že prodavači kosmetiky a parfémů mají jezdit do všech městeček, aby ženy byly příjemné svým mužům, že ženy mají nosit na znamení cudnosti zástěry, že prádlo se má prát ve čtvrtek, aby v pátek nerušilo přípravy na šabat, že muži mají jíst před šabatem česnek, protože povzbuzuje semeno (v judaismu je doporučován manželům pohlavní styk o šabatu), apod.
Podstatně nejdůležitější z těchto nařízení však je pravidlo, že má být veřejně čtena Tóra v pondělí, ve čtvrtek a v sobotu. To proto, aby Židé nebyli více než tři dny bez svatého Písma. I v Bibli, v knize Nehemjáš v osmé kapitole čteme, jak Ezdráš veřejně předčítal prvního dne sedmého měsíce z „Knihy zákona“. Proto je Ezdráš neodmyslitelně spojován s veřejným čtením Písma. A tím i s tzv. parašót.
Židé rozdělují Pět knih Mojžíšových (tedy Tóru v užším smyslu slova) na 54 oddílů, tzv. parašót. Ty pak jsou určeny ke čtení tak, že se začínají číst na svátek Simchat Tóra (letos bude 29. 9.) a zároveň se na tento svátek i dočítají. Každý týden židovského liturgického roku tak má pevně určený oddíl, který se v něm musí přečíst. Tyto oddíly nejsou stejně dlouhé. Jedná se o dvě až šest kapitol podle současného (křesťanského) dělení Bible. Tímto způsobem se každý rok přečte všech pět knih Mojžíšových. (Pokud počet týdnů v židovském kalendáři nepokryje všech 54 oddílů, tak se v jednom týdnu přečtou dvě parašót.)
Každá z parašót má své tradiční jméno, které je odvozeno od prvních slov nebo prvních výrazných slov příslušného oddílu. Dnes (1. 5. 2021) se čte paraša s názvem „Emór“, což znamená „Řekni“. Název je odvozen od pátého slova tohoto oddílu, který začíná v knize Leviticus 21, 1: „Hospodin řekl Mojžíšovi: Řekni kněžím…“
Zajímavostí je, že předchozí dvě parašót se jmenují „Acharej mót“ („Po smrti“) a „Kedoším“ („Svatí“). Společným přečtením těchto tří názvů totiž vznikne hebrejská věta, která se stala úslovím a pravidlem v židovském prostředí: „Po smrti svatí řekni“. Používá se ve smyslu latinského přísloví „De mortuis nihil nisi bene“ – „O mrtvých nic jiného než dobré“. Nebo českého: „O mrtvých jen dobře“. Či – jak říká jiné židovské přísloví – „Všechny nevěsty jsou krásné a všichni mrtví jsou spravedliví.“
Pokud přijdete na židovský hřbitov a umíte hebrejsky, uvědomíte si, jak se toto pravidlo zachovává: na každém náhrobku se dočtete, že tento zemřelý byl spravedlivý, štědrý a dokonalý a že zemřelá byla ctnostná a pilná.
Náhledová fotografie je ze židovského hřbitova v Habrech. Všechny fotografie: archiv Dingiru.
Související články: