Mnozí z nás mají Velký pátek (včerejší křesťanský svátek připomínající ukřižování Ježíše) neodmyslitelně spojený s chorálem „Ó, hlavo plná trýzně“. Autorem této jedné z nejúžasnějších chorálních melodií je německý protestantský skladatel Hans Leo Hassler (1564–1612). Tento zajímavý muž byl nejen hudebníkem – skladatelem a varhaníkem, – ale také hodinářem a výrobcem hracích strojků. Vyráběl i mechanické varhany. A dokonce jedny si od něj koupil i sám císař Rudolf II., který také později Hanse spolu s jeho bratry povýšil do šlechtického stavu. Zajímavostí také pro nás je, že Hansův otec, Isaak Hassler, se narodil v českém Jáchymově.
Hans Leo Hassler ovšem nezkomponoval tuto krásnou melodii pod dojmem Ježíšova utrpení na kříži. Napsal ji na milostný text neznámého německého básníka. Píseň se jmenuje „Mein G’müt ist mir verwirret“ a vyšla poprvé roku 1601 ve sborníku nazvaném „Lustgarten neuer teutscher Gesäng“ („Zahrada potěšení nových německých písní“). V písni si zamilovaný mladík stěžuje, že je jeho mysl celá zmatená a trápí se dnem i nocí. A za vše může jistá něžná dívka. Avšak její srdce je zatvrzené a nemá o něj zájem. A tak se on bude navždy trápit a trpět a jedině Bůh svojí velkou mocí ho může zachránit. (Píseň je možné si poslechnout např. zde.)
Později však tuto melodii (jen s minimálními úpravami) opatřil zbožným textem lutherský duchovní Paul Gerhardt (1607–1676). Napsal německý text, který je vlastně volným překladem sedmé části středověké latinské básně „Salve, caput cruentatum, totum spinis coronatum“ („Sláva tobě, hlavo zkrvavená, celá trny ověnčená“). Tato latinská óda, připisovaná nejrůznějším autorům včetně Bernarda z Clairvaux (1091–1153) či Arnulfa z Leuven (+ 1250) postupně opěvuje sedm částí Ježíšova těla na kříži – nohy, kolena, ruce, probodený bok, hruď, srdce a hlavu. A právě tato poslední, vrcholná část o hlavě je v německé parafrázi už navždy spjata s Hasslerovou melodií. Z tohoto německého textu („O, Haupt voll Blut und Wunden“) je chorál překládán do všech ostatních jazyků.[1]
K zpopularizování tohoto chorálu přispěl i Johann Sebastian Bach, když ho použil s tímto německým text v 54. části svých slavných Matoušových pašijí. (Možno poslechnout např. zde). Tento chorál však zpracovalo mnoho dalších skladatelů včetně Felixe Mendelssohna Bartholdyho či Ference Liszta.
Takovéto osudy slavné duchovní písně nás mohou vést k zamyšlení nad tím, do jaké míry se do jakékoli melodie otiskuje duchovní prožitek skladatele a do jaké míry může být projevem jiných hlubokých zážitků.
Poznámka:
[1] V českém katolickém prostředí se zpívá na text: Ó hlavo těla církve, spas, Ježíši, svůj lid.
Související články: