První ze série článků zaměřených na spiritualitu v józe v České republice.
Již od minulého století zůstává jóga patrně nejznámějším aspektem hinduistické tradice na Západě.[1] V jednadvacátém století se zde stala, Českou republiku nevyjímaje, velmi populární. Při své cestě na Západ ovšem mnohdy proměnila svou podobu. „Nejčastějším kontaktem české veřejnosti s jógou je její hathajógická varianta pěstovaná jako kondiční cvičení ve zdravotních a tělovýchovných souvislostech.“[2] Otázkou však zůstává, zda to nutně musí znamenat, že si jóga zachovala pouze svůj tělesně prospěšný ráz a její tradiční spirituální stránka už nemá pro českou společnost žádný význam. Cílem této série článků bude proto sledovat, jestli a do jaké míry současná podoba jógy v České republice pracuje také se spirituální složkou. V tomto díle se pokusíme nahlédnout do spirituality českých cvičitelů jógy.
Jednou z nejznámějších současných cvičitelek je Zuzana Klingrová, zakladatelka pražského studia Yoga Lounge. Toto studio vyzdvihuje duchovní stránku jógy a chce svým žákům pomoci pochopit, v čem filozofie jógy spočívá, soustředí se zejména na hathajógu, tantra vinyasa jógu a power jógu. Sama Zuzana Klingrová nejprve využívala jógu jako vhodný doplněk ostatních sportů, později se jí začala věnovat hlouběji, studovala ji u nás i v zahraničí, následně se začala zabývat také ajurvédou, a v současnosti se ve svém studiu zaměřuje na hathajógu a tantra jógu.
Mezi další známé cvičitele patří Apolena M. Tůmová, která rovněž studovala v zahraničí a specializuje se na hathajógu a Iyengarovu jógu. Iyengarova jóga je specifická svým důrazem na přesné provedení ásan, skládáním pozic do sekvencí a užíváním různých pomůcek jako například pásků, bloků nebo deky. Apolena M. Tůmová považuje jógu za meditaci v pohybu, při níž se člověk sám stává přítomným okamžikem, mantrou je pro ni samotný dech. Zdá se tedy, že vnímá duchovní stránku jógy a její prvky považuje za spirituální, ačkoli se nejspíše její spiritualita v lecčems od hinduismu liší.
Dále jistě stojí za uvedení Valentina Lebová, která vystudovala jógu v USA a nabízí kurzy hathajógy a vinyasa jógy, vedle toho nabízí fitness tréninky a píše pro časopis Jóga Dnes. O svém osobním postoji k józe píše: „Mým mottem v józe je, že je to nikdy nekončící cesta, na které máte vždy co objevit a díky které poznáváte hlavně sami sebe.“ Mluví o ní také jako o celku, který zahrnuje osvícení, samádhi, mír, ásany, klid, vyšší sféru vědomí – jsou to mince spirituality, které jóga může kromě fyzického cvičení přinést. Vnímá tedy spirituální složku jak samotné jógy, tak jednotlivých jejích prvků, ale s duchovními termíny jako čakry nebo prvky jako mantry při svých lekcích příliš nepracuje.
Z tohoto představení tří známých českých cvičitelek je patrné, že se jóga v České republice stala záležitostí především žen (tvoří až 85 % jógových lekcí). Mohlo by to souviset s obecným vnímáním jógy jako především zdravotního cvičení a prostředku hubnutí.
Když se podíváme na adresář učitelů jógy v internetových novinách Jógoviny, z hlediska pohlaví tu opět převažují ženy. Najdeme zde například cvičitelku Adélu Abilašu, která je mimo jiné fasciliátorkou Oshových aktivních meditací, Evu Berkanu, jež se věnuje také své osobní praxi jógy zahrnující rádžajógu, karmajógu i bhakti jógu, jóga je pro ni „cesta vnitřního poznávání a v konečném důsledku spojení se, propojení se ve všech svých složkách se skutečným JÁ, spojením se se svým božstvím, s Bohem.“ Velmi podobně popisuje svůj vnitřní postoj k józe také cvičitelka Irma Březina:
Cvičitelky, které se soustředí spíše na jógu jako sport nebo zdravotní cvičení se obvykle ke svému vlastnímu pochopení jógy ve svých medailoncích nevyjadřují, popřípadě jako cíl vymezují hlubší vnímání vlastního těla, snazší soustředění se… (např. zde, zde nebo zde). Nemusí to však nutně znamenat, že tyto cvičitelky nevnímají duchovní stránku jógy nebo se jejich spiritualita neodráží v jejich lekcích.
Mezi cvičiteli muži najdeme v tomto adresáři například Zbyňka Haluzu, který je spoluzakladatelem pražského studia Yogaspace. Jóga je pro něj „přístup k životu, umění být vědomě tady a teď. Postoj, který nám pomáhá znovu objevit, kdo jsme a jaké je naše poslání.“
Pavel Hub začal jógu cvičit kvůli zdravotním potížím, časem ho však „dostala do pohody i psychicky.“ V rozhovoru pro Jóga Dnes, v němž se ke svému osobnímu postoji k józe vyjádřil obsáhleji, uvádí, že díky józe získává plnou kontrolu nad tělem i myslí, podporou v životě jsou mu také jamy a nijamy čili jógové příkazy a zákazy.
Cvičitel Pavel Janko hodnotí svůj vnitřní postoj k józe takto: „Cítím, jak je vše vzájemně propojeno ať už se jedná o tělo, mysl a duši, nebo o duši s přírodou či s celým vesmírem. Celkově vnímám jógu jako spirituální cestu k pravému vnitřnímu já, k naší duši.“
Třebaže cvičitelé užívají různé výrazy a vyjadřují se o svém vnitřním postoji k józe v různé míře, opakují se zde podobné myšlenky. Není neobvyklé, že vnímají svou podstatu jako součást božství, absolutního principu, vesmíru… Pomocí jógy se snaží si toto božství v sobě lépe uvědomovat a nezřídka kdy formulují konečný cíl jógy jako spojení, splynutí s božským, tedy základní myšlenku hinduismu. K cyklickému pojetí času se většinou nevyjadřují. Často se snaží zdůraznit vnitřní harmonii, jež je možné vyložit také spirituálně, nevylučuje se dokonce, že zde mají na mysli přímo harmonii tří gun. I medailonky k osobnímu postoji se příliš nevyjadřující nemálokdy zmiňují, že jóga přesahuje fyzické cvičení. Buď tedy přímo označují jógu také za spirituální cestu, nebo alespoň o tomto aspektu jógy vědí.
Poznámky:
[1] CROSS, Stephen. Hinduismus. Praha: Ikar, 2001, 73.
[2] ŠTAMPACH, Ivan Odilo. Jóga, přípřah k absolutnu. Dingir 5 (4), 2002, s. 11.
Psali jsme v Dingiru:
téma Jóga, Dingir 5 (4), 2002, text celého čísla.
Související články:
Izvara-pranidhAnAd vA (Yoga-sutra 1.23)
samAdhi siddhir Izvara pranidhAnAt (Yoga-sutra 2.45)