Téměř „v přímém přenosu“ můžeme sledovat jednu z nejdramatičtějších změn na poli současné religiozity ve světě: společnost Spojených států amerických je stále více sekulární a tento vývoj jde překvapivě rychle. Aktuální výzkumy se soustředí na příčiny tohoto rychlého vývoje. Američtí politologové David E. Campbell, Geoffrey C. Layman a John C. Green tvrdí, že to je z velké části politické chování křesťanských politiků, co vyhání jiné křesťany s odlišnými politickými názory z kostelních lavic. Jinými slovy: „nones“ (tedy lidé, kteří deklarují své náboženství slovem „žádné“) jsou z velké části „alergičtí“ na spojování náboženství a politiky. Zatímco ještě na začátku 90. let byli „nones“ výjimkou a jejich počet ve společnosti dosahoval asi 5 %, v současnosti se podle různých průzkumů vyšplhal na 25 %. Před 30 lety byl bez náboženské příslušnosti jeden člověk ze dvaceti, nyní je to každý čtvrtý.
I s minimální znalostí současné americké společnosti je pochopitelné, že proti náboženské rétorice v politické sféře „hlasují“ odchodem z kostelů především demokraté. Republikáni obvykle fandí „náboženské pravici“ (politickému aktivismu konzervativních evangelikálů) a se směsí politické a politické rétoriky svých oblíbených politiků nemají problém. Pro voliče Demokratické strany je naopak těžké se jednoznačně identifikovat s křesťanstvím, když je křesťanství spojováno odmítavým postojem k sexuálním menšinám, k hrozbám vyplývajících ze změn klimatu nebo k imigrantům. „Být křesťanem“ totiž v běžném společenském styku čím dál tím více znamená „zastávat hodnoty republikánských politiků“. Tato situace je velkou výzvou i pro amerického prezidenta Joea Bidena: ve volebním boji nejenom deklaroval svou katolickou víru, ale nezřídka svou příslušnost ke křesťanství zdůrazňoval. Sekulární křídlo v jeho straně ale výrazně posiluje a rozdílný postoj k náboženství by mohl Demokratickou stranu rozštěpit nebo aspoň Bidenovo postavení ve straně ohrozit.
Jak jsme už v Náboženském infoservisu psali, počet „nones“ stoupá nejvíce na úkor protestantů. Mezi nimi také roste počet těch, kteří se hlásí k „nedenominačnímu křesťanství“. Jsou tedy nadále religiózní, ale neidentifikují se s žádnou náboženskou institucí. Analogicky by to bylo možné říct o „nones“. Postupující sekularita, zmíněná v první větě tohoto článku, neznamená „ztrátu víry“, ale nechuť spojovat individuální a privátní náboženská přesvědčení a konání s jakýmkoli náboženstvím.
Podle článku v Religion News Service.
Náhledová fotografie: Wikimedia commons.
Psali jsme v Dingiru:
Zdeněk Vojtíšek, Cesta na sedm vrchů, Dingir 24 (1), 2021, str. 7.
téma Atheismus, Dingir 12 (2), 2009, obsah: zde, plný text: zde.
Zdeněk R. Nešpor, Etablované církve v české společnosti, Dingir 20 (4), 2017, s. 120–122: zde.
Související články: