Sněmovna reprezentantů amerického státu Alabama hlasovala 13. března o změně zákona z roku 1993, který ve školách zapovídal výuku jógy, meditačních technik a hypnózy. Pokud zákon odsouhlasí také senátoři, mohla by se jóga do výuky vrátit, ale pouze v podobě tělesného cvičení bez užívání meditačních technik, sanskrtských slov a manter. Rozhodovat o tom budou moci školy samy. Původní i nově schvalovaný zákon jsou poněkud extrapolovanými pokusy dostát prvnímu dodatku Ústavy Spojených států amerických, který má zaručit náboženskou svobodu.
Alabamský zákon z roku 1993 reagoval na diskusi, kterou známe i z evropského, dokonce českého a slovenského prostředí, o tom, co znamená náboženská neutralita ve vzdělávání a jaké techniky je možno vnímat jako náboženské. Alabamští konzervativci tenkrát upozorňovali na to, že se skrze výuku jógy dostává žákům nepřiznané indoktrinace hinduistickými naukami, které jsou v rozporu s náboženskou neutralitou.
Zatímco se učitelé v Česku často až úzkostlivě vyhýbají tématům a naukám, které jsou vnímány jako explicitně náboženské, nezřídka žákům a studentům zprostředkovávají jiné, které označují za alternativní či seberozvojové. Jejich náboženský rozměr si totiž často možná ani sami neuvědomují či nepřipouštějí. Nezřídka je tak možné se ve školách setkat s tím, že učitelé s dětmi provádějí meditační cvičení s vizualizacemi barev aury nebo čaker, učí žáky znát léčivé vlastnosti kamenů, vyslovovat správně mantru Óm, provádět jógové ásany (pozice těla) či mudry (gesta rukou) nebo číst příběhy z hinduistické a buddhistické duchovní literatury. Někdy také učitelé, aniž by si toho byli vědomi, zavádějí do výuky či rodičům doporučují alternativní pedagogické metody, které mají explicitně či implicitně náboženský původ.
S jógou se můžeme setkat v meditačních centrech deklarovaných duchovních společenství stejně jako ve fit centrech nebo ve školských zařízeních všech úrovní i u nás. O jejím plošném zavedení do škol podle systému Jóga v denním životě dokonce uvažovalo na přelomu milénia slovenské ministerstvo školství. Bez ohledu na to, že jóga na první pohled vypadá jako pouhá soustava tělesných cviků, jedná se o nábožensko-filosofickou školu v rámci indických tradic a jako taková je neoddiskutovatelně náboženská. K tomu, aby byla jóga prováděna správně, je dříve nebo později nezbytné překročit úroveň tělesného cvičení a dostat se k tomu, co je ve skutečnosti cílem cvičení a bytostným základem jógy. Tím je spojení individuálního Já člověka (átmanu) s se světovým univerzálním Bytím (Brahma).
Zastánci nového alabamského zákona v čele s jeho iniciátorem demokratem Jeremym Grayem poukazují na to, že jógová cvičení mohou mít pozitivní dopad nejen na tělesný rozvoj žáků, ale také na jejich zklidnění, schopnost soustředění a v důsledku toho také na jejich studijní i sportovní výkony. Sám Gray říká, že se k józe dostal přes svůj fotbalový klub a považuje ji za užitečný nástroj.
Konzervativní odpůrci nevěří v možnost, že by reálně došlo k oddělení tělocvičného a duchovního rozměru jógy a obávají se, že bude výuka jógy narušovat náboženskou neutralitu (či spíše konzervativní charakter výchovy a vzdělávání žáků). Také jógini odmítají takové vykostění jógové praxe a její redukci na soustavu cviků. Současně alabamskému zákonu vytýkají zákaz užívání sankrtských názvů pozic či pozdravu „namaste“, který je zde interpretován rovněž jako náboženský zpěv, a tedy zakázán.
S přihlédnutím k Religion News Service (zde a zde).
Psali jsme v Dingiru:
Dingir 4/2002: Jóga (plný text čísla zde)
Dingir 2/2006: Náboženství ve Spojených státech (plný text čísla zde)
Dingir 1/2001: Náboženství na Slovensku (obsah čísla zde):
E. Orbanová a I. Škodová: Uč sa byť šťastným. Dingir (24), 1, 2021.
Související příspěvky:
„Jóga člověka nepřivádí k Bohu“: indičtí křesťané proti povinné józe na školách
Svoboda vyznání v praxi, neboli Teofobie v sekulárním prostředí.