Papež František navzdory pandemii a bezpečnostním rizikům navštívil Irák. V předvečer příletu Iráčanům vzkázal: Přicházím k vám jako poutník míru, abych zopakoval, že jste všichni bratři. Přicházím jako poutník míru hledající bratrství a hnán touhou společně se modlit a kráčet také s bratry a sestrami z jiných náboženství.
Program papežovy cesty ukazuje její ekumenický a mezináboženský charakter. Zahrnoval návštěvu Mosulu, kde byla v minulosti větší komunita iráckých křesťanů. Jejich kostely zničila mezitím již teroristická organizace Islámský stát (IS). Další zastávkou byl historický Ur, odkud podle bible pocházel praotec Abraham, postava, k níž se hlásí Židé, křesťané i muslimové. V Nadžafu se papež setkal s hlavou šíitské komunity, velkým ajatolláhem Alím Sistáním. Obyvatelé irácké části Kurdistánu se ujali křesťanů prchajících z jiných částí Iráku.
Papežův program také zahrnoval bohoslužbu v chaldejsko-katolické katedrále. Podle babylonského patriarchy chaldejských katolíků Louise Raphaela Saka sídlícího v Baghdádu přivezl do regionu zasaženého nejistotou, obavami a řadou problémů svou pomoc a naději, že se situace jednou zlepší. Přinesl s sebou středověký rukopis liturgického textu v aramejštině, který se podařilo zachránit před Islámským státem a odeslat do Vatikánu. Tam byla kniha restaurována a s papežem se vrací do země, odkud pochází.
Z celé šíře irácké náboženské scény se o něco více než polovina obyvatel hlásí k ší’itskému islámu. V celku islámského světa se odhaduje, že ší’itů je kolem patnácti procent. Zemí téměř výlučně ší’itskou je sousední Írán, menší komunity jsou na Arabském poloostrově a ve střední Asii.
K rozdělení islámu na dvě hlavní, uvnitř ještě dále členěné hlavní větve došlo již v počátcích islámských dějin. Původně šlo spíše o politický než náboženský spor. Sunnité teoreticky zastávali názor, že chalífa, nejvyšší představený islámu, má být volen, i když fakticky existovaly chalífovské dynastie. Ší’ité byli přesvědčeni, že tato role, již označovali výrazem imám, má být dědičná v návaznosti na čtvrtého voleného chalífu, Muhammadova synovce a zetě Alího. Linie ší’itských imámů (s rozdíly v různých jeho směrech) končí v 9. století. Roli sunnitských chalífů na sebe vzali turečtí sultáni a od zániku Osmanské říše v roce 1923 tato role pro danou chvíli neexistuje. Náboženské rozdíly sunnitů a ší’itů jsou okrajové. Obě větve společně konají výroční poutě do Mekky.
Po porážce diktátora Saddáma Husajna v roce 2003 měli Američané snahu nastolit demokratickou vládu. Prostý většinový systém by však poskytl rozhodující podíl na moci ší’itům a 42 % sunnitů by se ocitlo na vedlejší koleji. To vedlo k závažným ozbrojeným střetům. Po porážce sunnitsky orientovaného Islámského státu je mezi oběma větvemi islámu v Iráku víceméně klid. Papežova návštěva může do vztahů obou větví islámu zasáhnout jen nepřímo.
Pouhá tři procenta obyvatel Iráku tvoří jiná náboženství. Nábožensky pestrý je zejména autonomní Irácký Kurdistán na severovýchodě země. Mezi necelými pěti miliony iráckých Kurdů (jiné jejich početně významné komunity jsou Turecku, Íránu a Sýrii) jsou kromě většinových sunnitských muslimů zastoupeni také křesťané, jezídi, mandejci a zoroastrijci. Tyto náboženské menšiny byly v celém Iráku těžce postiženy v létech vlády Islámského státu.
O počtu křesťanů v Iráku jsou různé dohady. Uvádí se, že jich je v celém Iráku mezi jedním až dvěma miliony. Papež prý je chtěl povzbudit, aby neopouštěli svou zemi. Jak velký je jejich exil do sousedních zemí a do západního světa, není zcela vyjasněno. Je mezi nimi zastoupena Apoštolská církev Východu zvaná též Asyrská ortodoxní církev. Představuje ranou formu křesťanství bez dogmatického vývoje od 5. století. Sdílí s ostatními křesťany jen Nicejsko-cařihradské vyznání víry v jeho původním znění.
Část asyrské církve se v polovině 16. století sjednotila s Římem a byl ji přiřčen název Chaldejská katolická církev. Zachovala si většinu vnitřních pravidel, volbu patriarchy, kterého potvrzuje papež, resp. deklaruje jednotu s ním, ritus včetně syrštiny jako liturgického jazyka. Tato církev si zachovává ve srovnání s jinými s Římem sjednocenými východními církvemi relativní samostatnost. Její faktické centrum je v Baghdádu, i když patriarcha má titul „babylonský“. Chaldejští katolíci jsou silněji zastoupeni také v Íránu, Sýrii, Libanonu a Turecku. Existují diasporní komunity v Americe a Evropě. Ti byli vedle státu hostiteli papeže při návštěvě Iráku.
V Iráku rovněž působí Syrská ortodoxní církev patřící ke společenství církví označovaných jako starobylé východní. Jejich rozdíl ve srovnání s většinovým křesťanstvím se pokládal za věroučný. Díky ekumenickému dialogu se však dospělo k mínění, že jde spíše o rozdíl terminologický a víra je shodná s vírou katolíků, pravoslavných a ostatních křesťanů. Její část sjednocená s Církví římskokatolickou pod názvem Syrská katolická církev má podobné vnitřní uspořádání a liturgii, věrouku má shodnou s Římem. Její kostel v Baghdádu bude jedním z míst, kde se papež zastaví.
Část iráckých křesťanů patří ke společenství světového pravoslaví, a sice jako územní útvar pod pravomocí Řecko-ortodoxního patriarchátu Antiochie a celého Východu. V současném dramatickém rozkolu pravoslaví patří antiochijský patriarcha Jan X. na stranu vedenou Moskevským patriarchátem.
Malé komunity zoroastrijců navazují na dávné náboženství Peršanů. Je to jedno z nejstarších náboženství světa s kontinuitou možná již od 2. tisíciletí před našim letopočtem. Hlásí se k bohu zvanému Ahura Mazda, který je nejvyšší pravdou, je nesmrtelný a nedělitelný. Podle učení připisovaného prorokovi Zarathuštrovi a zachyceného v knihách velkého časového rozpětí shrnutých pod názvem Avesta stvořil či zplodil Ahura Mazda na počátku dvě bytosti, Spenta Mainju a Angra Mainju, které byly plodem jeho mysli. Spenta Mainju se rozhodl konat dobro, stal se Ahura Mazdovým duchem, zatímco Angra Mainju se vyvinul v představitele a původce zla. Ne proto, že by jeho povaha byla zlá, ale proto, že si sám zvolil takovou cestu. Konečným cílem je vítězství dobra a světla zásahem spasitele Saošjanta. Iráčtí kurdští zoroastrijcí představují malou část jejich světového společenství odhadovaného až na 190 000 osob, z nichž většina pod názvem Pársové žije v Indii.
Jezídi se sami pokládají za nejstarší náboženství světa a za následovníky cesty Pravdy. Bývají spojováni již s říší Sumérů v Mezopotámii, tedy na území dnešního Iráku. Setkali se při svých geografických přesunech a na cestě dějinami s indickými a perskými tradicemi, s judaismem, křesťanstvím a islámem a v tom, co je o nich známo, nalézáme stopy těchto setkání. Dnes žije většina z asi 800 tisíc jezídů v okolí Mosulu, který byl zastávkou na papežově cestě. Jezídi jsou monoteisté, důležití jsou po Bohu i andělé a z nich na prvním místě anděl Páv (melek Táús). Nauka je předávána odstupňovaně a její vnitřní podoba není dobře známa. S křesťanstvím mají společné obřady křtu a lámání chleba. Dějiny jezídismu jsou dramatické a až donedávna plné násilí z jejich strany i ze strany jejich odpůrců, především muslimů.
Mandejci bývají ztotožňováni s Esény, židovskou komunitou spojovanou s Janem Křtitelem. V islámských pramenech jsou zmiňováni jako jedno z náboženství knihy (na základě sbírky spisů Ginza) pod jménem Sabejci. Dávají se také do spojitosti s gnostickým náboženstvím významným v prvních staletích našeho letopočtu. Jsou velmi málo známí, protože jsou nesmírně uzavření, a badatelům se podařilo získat jen zlomkovité údaje.
Jednou z emanací nejvyšší beztvaré podstaty je u nich archetypální Člověk, který stvořil podle svého obrazu vesmír. Lidská duše náleží nejvyšší podstatě a v člověku je jako v zajetí. Spásní duchové pomáhají duši na její cestě životem dostáhnout nakonec světů světla. Každou neděli se mandejci ponořují na způsob křtu do tekoucí vody a po vynoření přijímají chléb a vodu. Jejích nauka má být také odstupňovaná a jejich plného výkladu se dostane těm, kdo jsou schopni poznání. Nejvíc z odhadovaných celkově až 70 tisíc mandejců žije v Iráku.
Náhledový snímek zde zdroje zde.
Související články:
„Politická korektnost umožňuje vraždění křesťanů, hrozí nám úplné vyhlazení“ prohlásil irácký biskup