Česká a Slovenská republika ještě poměrně nedávno tvořily jeden stát. I dnes, kdy jsou na sobě tyto země politicky nezávislé, je však stále spojuje nejen společná historie, ale také množství rodinných i kolegiálních vztahů a vzájemně snadno srozumitelný jazyk. Není proto nijak zvláštní, že jsou často srovnávány v různých aspektech svého vývoje, mezi jinými také z hlediska náboženství.
Kontrastování Slovenska jakožto země silně tradičně náboženské s nezpochybnitelně vedoucí úlohou římského katolictví vůči sekularizovanému Česku, kde bují spíše nová náboženská hnutí a alternativní spiritualita, je však přehnané, zjednodušující a stereotypní. Při přípravě Dingiru jsme se rozhodli tomuto srovnávání vyhnout a ponechat popis náboženské situace na Slovensku v rukou slovenských kolegů, kteří se studiu náboženské situace ve své zemi věnují. Téma je to bezesporu široké, proto nezůstaneme jen u jednoho dílu. Pokračování slovenského tématu naleznete ještě ve třetím čísle letošního ročníku.
Téma „Náboženství na Slovensku I.“ otevírají tři obecnější příspěvky. Jako první je to text sociologa Miroslava Tížika shrnující výzkumy religiozity na Slovensku, jejich možnosti, meze, výsledky a současné trendy ve vývoji náboženského života a chování Slováků. Do procesu státní registrace náboženských společností dává nahlédnout dlouholetý ředitel církevního odboru Ministerstva kultury SR Ján Juran v článku nazvaném „Tvrdě, ale podle práva“. Věnuje se i vývoji v příslušné legislativě, kterou se registrace řídí. A do třetice se teolog Ondřej Prostrednik zamýšlí nad politickými aspekty a neuralgickými body vztahu slovenského státu a církví. I na Slovensku probíhá diskuse o možné odluce státu a církví. Tuto trojici nahlížející náboženskou situaci na Slovensku mírně z výšky pak doplňuje ještě rozhovor Zdeňka Vojtíška s Borisem Rakovským, šéfredaktorem slovenského časopisu pro křesťanskou duchovní orientaci Rozmer. Ptal se na proměny slovenské religiozity v uplynulých dvaceti letech a na současnou tzv. alternativní religiozitu. Druhou část rozhovoru věnovanou hlavně působení větších církví jste již mohli číst zde.
Druhá sada článků poskytuje detailnější pohled na konkrétní náboženská uskupení na Slovensku. Politoložka a expertka na náboženský extremismus Lucia Grešková se zabývá Scientologickou církví a její schopností přizpůsobit se společenskému vývoji. Dvojice autorek Eva Orbanová a Ivana Škodová přinášejí kritický pohled na snahy o zavádění maďarského systému Šťastná škola do slovenského vzdělávacího systému. Všímají si jeho spirituálního rozměru (podobně jako tomu bylo v případě snah o zavádění systému Jóga v denním životě do slovenských škol) a zasazují ho do diskuse o sekulárnosti slovenského školství. Modernímu pohanství na Slovensku se věnuje Michal Puchovský. Téma uzavírá arabista Gabriel Pirický příspěvkem k postavení muslimů. Do poněkud oddychové rubriky „čtení“ jsme tentokrát vybrali výroky slovenských církevních představitelů z knihy Zdeňka R. Nešpora.
Za pozornost jistě stojí i příspěvky mimo hlavní téma: zamyšlení Daniela Rejmana nad gnostickými rysy sci-fi žánru, historie působení Theosofické společnosti na Těšínsku z pera Jósefa Szymeczka, krátký příspěvek Zdeňka Vojtíška o vlivu konzervativního evangelikalismu na americkou společnost i text Filipa Boháče o křesťanském metalu, kterým se ještě jednou vracíme k tématu Dingiru 2/2020 „Současná hudba a náboženství“. Úplný závěr prvního letošního Dingiru patří již tradičně recenzím a dopisům čtenářů.
Dingir 1/2021 je možné objednávat v tištěné i elektronické podobě v e-shopu.