Společenství v Ježíši Kristu („Gemeinschaft in Christo Jesu“) má kořeny v 19. století v hnutí „opravdových křesťanů“ („ernstgläubige Christen“) v německé části Krušných hor. Když v roce 1908 zemřela nejvýraznější postava tohoto hnutí, Ferdinand Schneider, stala se jádrem společenství rodina Lorenzových. Z té byla zpočátku velice výrazná Johanne Christine Lorenzová, která měla zjevení, že na Velikonoce 1910 nastane tzv. „vytržení svatých“ (učení některých křesťanských skupin, že před konečným soužením budou opravdoví křesťané vzati tělesně do nebe, aby toto utrpení nemuseli prožít, více zde.) Když se proroctví nenaplnilo, začalo se společenství pomalu rozpadat.
Nicméně když Johanne Christine dva roky na to zemřela a jiný člen rodiny – Hermann Lorenz – dostal v roce 1914 (několik týdnů po vypuknutí světové války) další význačné vidění o tom, že se válečný konflikt stane začátkem konce, začalo se hnutí znovu výrazně formovat kolem tohoto nového proroka. Během války pak zaznamenalo výrazný nárůst členů, a to jak z členů zemské církve, tak i ze spiritistických kruhů. V roce 1917 už mělo asi tisíc členů a v roce 1923 už dosáhlo počtu pěti tisíc. Ústřední svatyně tohoto hnutí je v současné době v Pockau, nedaleko českých hranic.
I když Lorenz neměl žádnou oficiální funkci, působil jako kazatel a jeho vidění jsou uchovávána na tzv. pergamenech. Hermann Lorenz je svými následovníky viděn jako završení biblických proroků. Jeho stoupenci věří, že svojí smrtí odešel, aby kdesi připravoval poslední události tohoto světa. Na konci věků pak v proměněném těle přijde.
Nejvýraznějším rysem tohoto hnutí je stále každodenní očekávání „vytržení“. Lorenziáni očekávají shromáždění 144 tisíc vyvolených do nebe, z nichž oni budou tvořit podstatnou část. Aby si tuto čest zasloužili, musejí vést posvěcený život, který se vyznačuje vysokým ceněním pohlavní zdrženlivosti, vzdáním se světských radostí (jako např. televize), cudným oblečením a odstupem od řádů tohoto světa. Vidění světa je u tohoto hnutí jasně formulováno jako boj Boha v naší duši se satanem v našem těle.
Členové hnutí očekávají Boží znamení, které jim dá pokyn, aby se se shromáždili na již připravených místech v různých domácnostech. Proto má také každý z nich stále po ruce zavazadlo s osobními potřebami. Poté, co se na těchto místech shromáždí, budou všichni přeneseni na odlehlé místo – na Saharu nebo Severní pól – kde je bude sám Bůh živit tři a půl roku. Pak bude satan svázán a na Zemi začne tisíciletá říše bez válek, bez bolesti, nemocí a utrpení.
Důvodem, proč se o této náboženské skupině v poslední době hodně mluví (například zde nebo zde), je to, že právě v oblastech Saska, kde má svá centra, je výskyt koronaviru údajně daleko vyšší než v jiných částech Německa. Lorenziáni jsou viněni z jeho šíření, protože z náboženských důvodů tuto nákazu i nařízená omezení ignorují. Věří totiž, že Bůh a Lorenz je od nákazy ochrání a co nevidět budou z ní vytrženi přenesením na Severní pól. Proto konají i nadále svá bohatě navštěvovaná shromáždění bez jakýchkoli omezení.
Náhledová fotografie centra společenství v Pockau: Wikipedie.
Související články:
Dispenzacionalismus, Izrael a vytržení svatých.
Před 90 lety se narodil mimořádně vlivný křesťanský spisovatel Hal Lindsey.