Čeští ateisté a sčítání lidu

Spolek Ateisté ČR vyzývá čtenáře svého webu, aby se ve sčítání lidu, které proběhne letos po deseti letech, tentokrát k půlnoci z 25. na 26. března, přihlásili k ateismu. Nelze se tomu divit. Všechna náboženská uskupení a jiné názorové skupiny by byly rády, kdyby sčítání dokázalo jejich úspěch.

Na Slovensku (psali jsme zde), kde probíhají sčítání ve stejných intervalech jako v Česku a to letošní již začalo, tamní církve a ostatní náboženské společnosti mobilizují své členy a příznivce, aby se k nim přihlásili, protože tam závisí státní financování církví na počtu členů podle posledního sčítání lidu (u nás tento způsob financování postupně končí).

U nás církve překvapivě nevedou veřejnou kampaň. Skoro se zdá, jako by se smířily s tím, že počty jejich příslušníků od roku 1990 klesají rychlejším tempem než v době ateistické propagandy za komunistického režimu. Přesněji řečeno se to týká většiny církví, zejména těch dlouhodobě silně v Česku zastoupených. Stabilní, nebo dokonce rostoucí uskupení nalezneme spíše mezi menšími společenstvími a mimo hlavní proud.

Kdybychom se podívali na výsledky z minulého sčítání před deseti lety, tak bychom starost ateistů pochopili. K ateismu se tehdy přihlásilo 1 075 lidí, tedy zaokrouhleně 0,01 % lidí, kteří tehdy měli bydliště na území České republiky. Zdá se však, že to neodpovídá běžné zkušenosti. Nábožensky orientovaných lidí je málo a značná většina se zdá být nenáboženská. Otázka je totiž složitější.

Ukazuje se, že postoje nelze jednoduše rozškatulkovat na věřící a ateisty. I sčítání, které musí být zjednodušené a poněkud schematické, umožňovalo a letos znovu umožní reagovat na otázku pěti různými typy odpovědí. Další varianty postojů identifikuje religionistika.

Není tak úplně snadné mluvit o věřících, ani kdybychom to upřesnili jako nábožensky věřící. Toto slovo se stává synonymem výrazu „laický příslušník náboženské společnosti“. Jistě jsou věřící bez takové příslušnosti a možná jsou někteří příslušníci církví bez víry. Nechtěný poněkud komický význam tohoto výrazu naznačuje, že by biskupové, kněží, pastoři či kazatelé mohli být nevěřící. Pak se to tedy dál upřesní a je řeč o „prostých věřících“. Ti se ovšem do kategorie prosťáčků nechtějí nechat zařadit.

Některá náboženství nepočítají s vírou v tom smyslu jako především křesťanství a s ním případně i judaismus a islám. Buddhisté se spíše označují jako praktikující než jako věřící. O víře tam může být kromě škol Čisté země řeč jen jako o elementární důvěře neprobuzeného člověka vůči postupu, který nabízí Gautama Buddha. O víře či věřících se asi také dá těžko mluvit u konfuciánství, které jako etický systém přistupuje k náboženským úkonům pragmaticky. Ale ten jako náboženský směr u nás zřejmě zastoupen není.

Vírou může být důvěra jedinému Bohu, odevzdání života do jeho rukou, spolehnutí na něj, přijetí jeho podnětů pro život. Ale může to být jen hypotetické uznání, že to sice nelze prokázat, ale že může existovat transcendentní skutečnost (bytost, bytosti nebo třeba stav). To ovšem nemusí znamenat nějaký vztah k ní.

Tím se dostáváme k postojům, které bývají zjednodušeně shrnovány pod hlavičku ateismu. Agnostický přístup počítá s tím, že nevíme, je-li Bůh či jiná podoba transcendence. Jenže s tím, že to nevíme, počítá mnoho křesťanů. Pouze římští katolíci jsou povinni věřit, což je paradox, že Boha lze rozumově dokázat na základě poznání světa.

Agnostik může říct: „Nevím, je-li Bůh, ale docela rád bych to věděl“. To je pozice hledajících, kteří mohou hledání ukončit ateismem, chladným rozumovým přesvědčením o božské skutečnosti nebo oddanou zbožností. Může ale také říct: „Nevím, je-li Bůh, a je mi to lhostejné. Neobtěžujte mne tímto tématem. Jsou v životě věci důležitější.“ To jsou lidé, kteří si zvolili nebo jim i bez osobního rozhodnutí život přihrál náboženskou indiferenci.

Nábožensky lhostejných agnostiků bude zřejmě v české populaci hodně. Ti asi tvoří základ jiné skupiny než ateisté v posledním sčítání, totiž lidí „bez náboženské víry“, i když jistě mezi nimi budou deklarovaní ateisté, kteří ovšem nepotřebovali napsat si ateismus jako své vyznání. Málo se ví, že v desetiletí 2001-2011 počet lidí bez náboženské víry výrazně klesl z 60 na 36 % procent obyvatel. To se zdá být v konfrontaci s každodenní zkušeností a při absenci pečlivého výzkumu šokující.

Je ovšem možné, že nábožensky indiferentní lidé a ateisté patří k vůbec největší skupině, ke 48 % těch, kteří na otázku nereagovali. Využili možnosti na dvě otázky ve sčítání neodpovědět. Všechny ostatní jsou povinné a máme na ně odpovědět pravdivě. Nemuseli jsme uvést národnost (přičemž sčítací formulář umožňoval uvést národnosti dvě) a náboženství. Jistě ale mezi těmi, kdo nic o sobě neuvedli, byli i lidé náboženští. Podle zdroje American Jewish Year Book se v Česku v roce 2012 hlásilo k judaismu 3 900 osob. O rok dříve ve sčítání, které není tak zcela anonymní, se k judaismu přihlásilo 1 132 lidí, tedy méně než třetina. Podle dostupných informací za tím byla obava z možného antisemitského zneužití informací ze sčítání.

Výsledky blížícího se sčítání, které lze očekávat někdy kolem letních prázdnin, je těžké odhadovat. Privatizace veřejné sféry pokračuje, takže i letos asi nebude dostatek spolehlivých dat. Informované odhady připisují římskokatolické církvi pokles deklarovaného členstva asi na polovinu oproti minulému sčítání. Je možné předpokládat růst menších, alternativních skupin a „víry bez uvedené náboženské příslušnosti“ někdy označované jako nenáboženská spiritualita.

Ateisté v ČR se věnovali sčítání již v článku ze 14. května 2018 pod názvem Sčítání 2021: Zbytečná otázka – náboženství. Tehdy ještě předpokládali, že ve sčítacím formuláři otázka na náboženství nebude. Počítalo se s tím, protože náboženské organizace vyvíjely tlak na Český statistický úřad, aby otázku vynechal. Podařilo se však přesvědčit poslance, že pozice náboženství je standardním údajem, který o sobě státy našeho civilizačního okruhu dávají vědět.

Ateisté ČR si údaj ve sčítání přáli a odůvodnili to tím, že že srovnání náboženského vyznání, jeho proměn a věkové skladby věřících obyvatel naší země a jeho zasazení do evropského kontextu patří mezi Národní priority orientovaného výzkumu, experimentálního vývoje a inovací, s tím, že projekty předkládané k možnému financování se, pokud jde o humanitní obory, měl hlásit k prioritě Sociální a kulturní výzvy, jejíž část tvoří oblast Reflexe role náboženství v současné české společnosti a v globálním kontextu.

Je otázkou, nakolik výsledky letošního sčítání potěší Ateisty ČR a podobné organizace, jako je Volná myšlenka České republiky nebo Klub Sisyfos, a jaké podněty poskytne církvím, náboženským společnostem a názorovým proudům.

Psali jsme v Dingiru: