Letos stejně jako v uplynulých letech a desetiletích proběhl ve dnech 18. – 25. ledna Týden modliteb za jednotu křesťanů. Tentokrát byl jeho program přizpůsoben pandemii covidu. Doposud míval tu podobu, že například v daném sídle se konala podle společného programu setkání křesťanů tam zastoupených vyznání s tím, že hostitelé se vystřídali. Ve větších městech na všechny nedojde a dostane se na každou denominaci postupně během delší doby.
Zdejšími společnými pořadateli byly jako vždy Česká biskupská konference za Církev římskokatolickou a Ekumenická rada církví v ČR za svých dvanáct členských církví. Nějaké dvě desítky spíše početně menších nebo věroučně více odlišných křesťanských církví a mimokřesťanské náboženské společnosti zůstávají stranou. Obvyklý průběh byl letos nahrazen spíše setkáními online přenášenými z různých kostelů a modliteben, podle toho, jak to bylo na různých místech Česka dohodnuto.
Na letošní rok připravila podklady Týdne schválené pak Papežskou radou pro jednotu křesťanů a Komisí pro víru a řád Světové rady církví ekumenická mnišská komunita sester z Grandchamp ve švýcarském kantonu Neuchâtel. Ve společenství žije kolem pěti desítek sester z různých církví i zemí. Vzniklo v úzkých vazbách na ekumenickou komunitu mnichů z francouzského Taizé, jejímž zakladatelem byl pastor Francouzské reformované církve (historicky navazující na hugenoty) Roger Schutz a komunita mnichů zahrnovala kromě protestantů různých denominací i římské katolíky a přechodně i pravoslavné.
Letošní Týden dostal téma Zůstaňte v mé lásce, a ponesete hojné ovoce podle slov z Janova evangelia (J 15,5-9). Sestry se, jak se dočteme v návrhu textů pro Týden, mohly podělit o zážitky a moudrost svého kontemplativního života, při kterém zůstávají v Boží lásce, a také hovořit o ovoci této modlitby: těsnějším společenství s bratry a sestrami v Kristu i silnější solidaritě s veškerým stvořením. Pro případ setkání každý den bylo navrženo osm témat založených na biblických textech:
- Ne vy jste vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás“ (J 15, 16a)
- Vnitřně dospíváme – „Zůstaňte ve mně, a já ve vás“ (J 15, 4a)
- Tvoříme jedno tělo – „Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás“ (srov. J 15, 12b)
- Společně se modlíme – „Už vás nenazývám služebníky… Nazval jsem vás přáteli“ (J 15, 15)
- Necháváme se proměňovat slovem – „Vy jste již čisti pro slovo…“ (J 15, 3)
- Přijímáme ostatní – „Jděte a neste ovoce, které zůstane“ (srov. J 15, 16b)
- Rosteme v jednotě – „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti“ (J 15, 5a)
- Žijeme ve smíru se vším tvorstvem – „Aby moje radost byla ve vás a vaše radost aby byla plná“ (J 15, 11).
Texty nabídnuté jako podklad pro setkání obsahují také možný rozvrh bohoslužby, který má podobu liturgie Slova užívané v církvích katolické tradice. Předpokládá se však, že církve, jejichž bohoslužebný řád je odlišný nebo nemá pevně stanovený rámec, využijí podkladu podle svých předpokladů.
Je znamením doby, že společné týdny modliteb jsou dva a že na sebe víceméně nereagují. Vedle Týdne modliteb za jednotu křesťanů je to ještě Alianční modlitební týden takto pojmenovaný podle Aliance evangelikálních církví, která je u nás jeho pořadatelem. Jejími členy je osm denominací, přičemž čtyři z nich jsou i členy Ekumenické rady církví v ČR. Alianční týden probíhal letos ve dnech 10. – 17. ledna, takže oba týdny na sebe bezprostředně navázaly.
Téma aliančního týdne bylo Tváří v tvář. Pojem tváře je jedním z důležitých biblických motivů spojený s tématy blízkosti, přítomnosti, bezprostřednosti, hledání a vztahu. Zároveň modlitební témata reflektovala na rozdíl od Týdne modliteb za jednotu křesťanů aktuální zkušenosti a výzvy spojené s covid-19 a potřeby, které epidemie vyvolala.
Na Týdnu modliteb za jednotu křesťanů je poznat jeho původ v římskokatolické církvi. Nazývá se týdnem, ale je to osm dnů, což je liturgický prvek z někdejší římskokatolické liturgie zvaný oktáv. Byly to dny navazující na nejvýznamnější svátky, svátek sám a navazujících sedm dní, se společným liturgickým tématem, např. Vánoce a Velikonoce. Odehrává se dnes mezi dvěma památkami z římskokatolického liturgického kalendáře, a sice Panny Marie, matky jednoty křesťanů (18.1.) a Obrácení apoštola Pavla (25.1.).
Katolické týdny začaly na základě iniciativy z roku 1908 a byly pořádány jako Oktáv jednoty s Petrovým stolcem. K tomu se těžko mohli připojit ostatní křesťané. Společnou veřejnou modlitbu s „heretiky“ a „schizmatiky“ ostatně tehdy Římskokatolická církev zapovídala. Týden modliteb v dnešní podobě umožnil 2. vatikánský koncil (1962-1965) a do liturgického kalendáře byl zařazen v roce 1966. Další církve, zejména církve navazující na reformaci, se k jeho programu postupně připojovaly. Účast pravoslavných je zdrženlivá a dochází k ní jen v některých zemích. Komise pro víru a řád, která byla jedním z předchůdců Světové rady církví, dokonce již roku 1941 posunula svůj týden modliteb z doby po Letnicích na dobu tehdejšího římskokatolického oktávu.
Pro rok 1968 byl připraven první oficiální materiál k použití připravený společně Komisí pro víru a řád a Papežskou radou pro jednotu křesťanů. Jejich spolupráce od té doby pokračuje. Je to typický projev ekumenismu shora. Ekumenismu řešeného na nejvyšších místech, k němuž je pak dovoleno se připojit jako jednotlivci nebo malé místní komunity. A je či není to pro ně zajímavé.
Komunity z Taizé a z Grandchamp nečekaly na církevní pokyny a utvářely si pravidla společného života a společného úsilí. Až dodatečně byly do ekumenických strategií mocných ekleziálních útvarů zabudováni jako letos. Přesto se i zcela mimo strategie scházejí křesťané neformálně. Těší se ze spásy jako osobního a společného osvobozování a vnitřního uzdravování a ze všeho toho, co objevují jako společné. Respektují si rozdíly, sdílejí preference a hodnoty bez ohledu na úřední jednání reprezentantů, nevyhlížejí neuroticky nereálný cíl, možná zbytečného organizačního sloučení. Nestojí o to, někoho inkluzivně pohlcovat ani o to být hráči v cizí hře. Hranice denominací pro ně nejsou důležité. Společný stůl Páně je pro ně cestou podle Ježíšových slov: Vezměte, jezte, … Pijte z něho všichni. (srov. Mt 26, 26,27), nikoli nedozírným cílem. Příkladem mohou být zapsané spolky Institut ekumenických studií nebo Ekumenická akademie.
Náhledový snímek bohoslužby mnišské komunity sester v Grandchamp zde zdroje zde.
Související články:
Český Alianční týden modliteb v atmosféře společenské polarizace
Päťdesiate výročie Valného zhromaždenia Svetovej rady cirkví v Uppsale