Scientologická církev v podezření

Zatímco v případě radžníšismu není pochyb o tom, že toto náboženství vzniklo kvůli Imigračnímu a naturalizačnímu úřadu Spojených států amerických (více o tom zde), se Scientologickou církví to tak jednoduché není. Její vznik byl možná také motivován snahou vyhovět představě amerického úřadu, v tomto případě Federálního daňového úřadu (IRS), ale Scientologická církev na rozdíl od radžníšismu skutečně existuje a funguje, byť je toto fungování v rámci scientologického hnutí okrajové. (Česká prezentace dianetiky a scientologie je zde.) A roku 1993 přisoudil Scientologické církvi daňovou úlevu i IRS.

Scientologické hnutí vzniklo ve Spojených státech roku 1950 jako hnutí praktikantů alternativní psychoterapie, zvané dianetika, a to na základě stejnojmenné knihy s podtitulem Moderní věda o duševním zdraví. Jejím autorem byl spisovatel brožur a knih v žánru science-fiction a pulp-fiction Lafayette Ronald Hubbard (1911–1986). Po počátečním velkém úspěchu „dianetického auditingu“ se tato sebezlepšovací metoda dostala do úzkých: odborná kritika byla zdrcující, a Dianetickým centrům se proto ztráceli klienti hned v počátku jejich existence. A tehdy, na přelomu let 1953 a 1954, vznikla Scientologická církev (první organizace byla zaregistrována ještě pod jiným jménem v prosinci 1953). O této transformaci psychoterapie na náboženství sdělují podrobnosti jen autoři, kteří jsou z různých důvodů ke scientologickému hnutí kritičtí, až nepřátelští.[1]

Jeden z nich, Gerard Armstrong (*1946), vydal pro účely soudního jednání ve svém sporu se Scientologickou církví přísežné prohlášení, v němž kromě jiného uvedl: „Hubbardův trik, jak se vyhnout právní odpovědnosti za podvodné sliby, spočíval v označení scientologie za ’náboženství‘.“[2] Také zakladatelův syn Lafayette Ronald Hubbard, Jr., který si v dospělosti po rozchodu s otcem změnil jméno na Ronald DeWolf (1934–1991), vydal u soudu svědectví: „Můj otec vždy trval na tom, že scientologie a auditing mají být založeny čistě na vědě a nikoli na náboženském přesvědčení nebo víře. Běžně jsme slibovali ’vědecké záruky‘ a tak jsme distribuovali literaturu. To byla vždy běžná praxe. Můj otec a já jsme stvořili ’náboženskou fasádu‘ jenom kvůli daním a abychom se vyhnuli tvrzením o podvodu. Skoro vždy jsme říkali téměř každému, že scientologie je opravdu věda, a ne náboženství, a že náboženská fasáda byla stvořena kvůli jednání s vládou.“[3]

Svědectví Roberta M. Harta je podobné: „Od dubna 1975 do dubna 1976 jsem měl na starost vztahy s veřejností ve scientologické sektě v Denveru v Coloradu. Byl jsem mnohokrát v televizi a v rádiu, abych propagoval scientologii. … Byl jsem si intenzivně vědom, že nejsme ani trochu náboženství v obecně přijímaném smyslu tohoto slova. Obecně v praxi scientologické sítě ale existovala přetvářka, a to v zesměšňování ’nedělních služeb‘, při nichž se objevoval ’pastor‘ v černém úboru a farářském kolárku katolických kněží a plácal pseudo-nábožensky znějící klišé. Nic z toho jsem neviděl, že by se v sektě praktikovalo. Když bylo třeba posílit náboženský dojem sekty, byl vytažen podivný kříž, intelektuální dítě L. Rona Hubbarda, oprášen a vystaven. To byla fasáda. Ostřílení scientologové se této maškarády obvykle neúčastnili kromě případů, kdy dělali křoví, aby vytvořili dojem farníků na bohoslužbě, a to jenom tehdy, když se očekávala velká návštěva veřejnosti.“[4]

Na základě těchto a dalších svědectví zastává nemalá část veřejnosti názor, že Scientologická církev je jen nástrojem, jak zajistit vysoké příjmy a právní ochranu výnosnému podnikání, jehož základem je oklamání klientů a manipulace s jejich myslí (více o těchto postojích například zde).

Nemusíme ale zůstávat v prostředí Spojených států, kde je diskuse o scientologickém hnutí místy opravdu bouřlivá. Pro Scientologickou církev v Česku vykonával funkci dobrovolného kaplana po řadu let muž, který jako odpadlík od této organizace řekl 1. března 2015 pro pořad radia Wave: „Církev [scientologická], to je velká bublina. Má to církevní znaky … vyznání víry … to je jenom plkání. Neznám jediného člověka ve scientologii, který by se toho držel.“ Pořad je dostupný zde.

Proti těmto svědectvím stojí existence Scientologické církve a všeho, co k církvi patří: vyznání víry, obřadů (svatebních – je popsán zde – a dalších), bohoslužeb (tzv. neděleních služeb, je popsána zde), dobrovolných duchovních – kaplanů, etických pravidel, a dokonce i charitativních aktivit. Na tomto základě vznikla řada odborných pojednání o Scientologické církvi,[5] které náboženskou stránku scientologického hnutí chápou jako fakt, který je třeba odborně popsat, a vyhnout se přitom mravním soudům o jeho účelu a o jeho autentičnosti. Jak to vyjádřil například Régis Dericquebourg: „Ať už je to náboženství, nebo ne, scientologie je společenský jev a jako takový musí být studován bez jakéhokoli předsudku.“[6]

Poznámky:

[1] Podrobně o okolnostech vzniku Scientologické církve: ATACK, Jon, A Piece of Blue Sky. Scientology, Dianetics, L. Ron Hubbard Exposed, New York: A Lyle Stuart Book 1990, str. 137–145.

[2] Affidavit of Gerald Armstrong, 19. 3. 1986, Suffolk, Massachusetts, USA, str. 44, odst. 54.

[3] Affidavit of Ronald DeWolf a.k.a. L. Ron Hubbard junior, United States District Court for the District of Massachusetts, 1979. Civil Action No. 79-2491, dostupné zde.

[4] Reuben Hart aka Robert M. Hart, svědectví na podporu žaloby Lawrence D. Wollersheima na Scientologickou církev, Norwalk, Kalifornie, 1. 3. 1990, dostupné zde.

[5] Např. MELTON, J. Gordon, The Church of Scientology, Salt Lake City: Signature Books 2000; URBAN, Hugh B., The Church of Scientology. A History of A New Religion, Princeton: Princeton University Press 2011.

[6] DERICQUEBOURG, Régis, „How Should We Regard the Religious Ceremonies of the Church of Scientology“, str. 166, in: LEWIS, James R. (ed.), Scientology, Oxford University Press 2009, str. 165–182.

Náhledová fotografie ze scientologického centra v Malmö, Scientology Newsroom.

Psali jsme v Dingiru: