Nejvyšší soud USA a „sektářka“

Nominace konzervativní a relativně velmi mladé kandidátky Amy Coneyové Barrettové (*1972) na soudkyni Nejvyššího soudu USA Donaldem Trumpem těsně před koncem jeho prezidentského období vzbudila mezi stoupenci Demokratické strany ohromný odpor. Mezi argumenty proti Barrettové se často objevuje nařčení, že patří do uzavřené, tajuplné sekty. V amerických médiích vystupují bývalí členové „sekty“ se svědectvími o životě v ní a média (například zde) se zabývají údajně podřízeným postavením žen, které je v „sektě“ vyjadřováno jejich označením za „služky“, pojetím manželství, extatickými stavy, do nichž údajně členové „sekty“ během svých setkání upadají, a dalšími chytlavými tématy.

Skutečnost je pravděpodobně daleko méně dramatická a expresivní výraz „sekta“ se stal součástí politického boje. Barrettová patří do společenství Lidé chvály (People of Praise, prezentuje se zde), které je součástí mohutného charismatického hnutí. V katolickém prostředí se mluví spíše o „charismatické obnově“ a tato obnova je součástí tzv. nových hnutí v církvi (více zde). Jedná se o celosvětová, ale někdy i malá a lokální laická a aktivistická společenství, která obvykle nejen prohlubují svou katolickou zbožnost, ale také se občansky angažují ve svém okolí. Katolická charismatická obnova působí i v české církvi (více zde) a vytváří i samostatná společenství, podobná Lidem chvály, příkladem může být společenství Chemin Neuf (více zde) nebo Komunita Blahoslavenství (více zde),

Lidé chvály s údajně asi 1 650 stoupenci patří mezi těmito společenstvími k těm menším. Liturgie jejich bohoslužeb čerpá z charismatické tradice: soustředí se na přítomnost Boha a na jeho aktuální jednání v zázracích či proroctvích, zasahuje emoce a její účastníci se nevyhýbají ani tělesným projevům toho, co vnitřně prožívají. Mravní postoje bývají ve společenstvích charismatické obnovy konzervativní podobně jako v hlavním proudu katolicismu: například manželství je v jejich pojetí vyhrazeno pro muže a ženu. Není obtížné si představit, že snaha katolických charismatiků sloužit Bohu a lidem (provozují například školku pro děti) může být u žen verbálně vyjádřena výrazem „služebnice“ (podle evangelijních slov Marie, matky Ježíšovy, o tom, že je „služebnice Pána“), který má ovšem v současné angličtině obvyklý význam „služka“ (nedorozumění vysvětluje například pořad zde).

Současná skandalizace náboženské příslušnosti Barrettové připomíná, že to katolíci neměli ve Spojených státech nikdy lehké. V 19. století byli běžně považováni za křesťanskou sektu, která znamená nebezpečí pro USA, protože její hierarchické uspořádání je protidemokratické, a tím pádem protiamerické (navíc jsou katolíci podřízeni papeži, který reprezentuje cizí mocnost). Růst počtu katolíků například v důsledku vzrůstajícího počtu imigrantů z Irska byl chápán jako důkaz rozpínavosti katolické církve. A o tajuplném (a tedy jistě zvráceném) životě v klášterech fabulovaly publikace lidové četby, vycházející v polovině 19. století v ohromných nákladech. Takový postoj ke katolické církvi v současnosti již není únosný, ale podezření a nepochopení se může dotknout málo známého a víceméně okrajového katolického společenství – jak je vidět – docela snadno.

Právní výbor Senátu Spojených států bude hlasovat o doporučení Amy Coneyové Barrettové jako soudkyně Nejvyššího soudu ve čtvrtek 22. října.

Náhledová fotografie: Alex Brandon, Dallas Morning News, zde.

Psali jsme v Dingiru:

téma Nová hnutí v římskokatolické církvi, Dingir 8 (2), 2005, text celého čísla je dostupný zde.

Související články:

Chvály pomohou uchopit prožitek.