V těchto dnech pomalu končí letošní československé setkání Rodiny Duhy, známé pod anglickým názvem Rainbow Family. Na louce u potoka Loučka na Zábřežsku už je posledních 18 dospělých a několik dětí, během celého měsíce tvořilo „gathering“ (setkání) obvykle 30–50 účastníků, při úplňkové slavnosti („full moon circle“) jich bylo dokonce 80. Letošní gathering měl i poněkud dramatický prvek: z původního místa asi 40 kilometrů odtud musela Rodina odejít kvůli nedorozumění s místními a náhradní louka není kvůli blízkosti obce, elektrických drátů nebo silnice ideálním místem. Ale – jak účastníci nezapomenou říci – jsou vděčni Vesmíru, že gathering vůbec může pokračovat. A ostatně, řekla mi v rozhovoru sestra Ariadna, všechno je tak, jak má být.
Rainbow Family není primárně náboženským hnutím, ale duchovní rozměr života v něm určitě není upozaďován. Snad ve všech deklaracích a prezentacích Rodiny je napsáno, že gathering je duchovní, ale nikoli náboženský („spiritual but not religious coming together“). A už na první pohled je to tato blíže nespecifikovaná a nevymezená duchovnost skutečně tím, co naplňuje obřady a drží celé setkání pohromadě. Tato nevyřčená duchovnost se nenápadně projevuje téměř v celém životě dočasné komunity; třeba už jenom tím, jak často se mluví o duchovní energii a jaký důraz je dán na společné budování a uchovávání této energie ve společenství. Zajímavou myšlenkou je také to, že gathering Rainbow Family (energeticky) očišťuje a uzdravuje okolí, a proto se setkání nemají (pokud je to možné) konat na témže místě dvakrát. Na druhou stranu jsou mezi účastníky v přístupu k duchovním věcem jistě velké rozdíly. Mohou si užívat pohodového, svobodymilovného společenství, workshopů a všeho ostatního, aniž by museli o duchovnu jakkoli uvažovat. Pestří jsou ostatně i národnostně: na československý gathering přijeli z několika zemí a běžnou dorozumívací řečí je angličtina.
Pestrost Rainbow Family je ale i v tom, z jaké tradice tato duchovnost vychází. Základem snad kdysi bylo náboženství severoamerických Indiánů (údajně Hopiů). Dodnes je hlavním posvátným prostorem teepee (do nějž se vchází bez bot), hovoří se také o posvátném ohni a existují nepsaná pravidla, co lze v něm spálit a co nikoli, naposled v neděli večer se praktikoval údajně indiánský obyčej „Talking Stick“, při němž ten, k němuž kruhem účastníků doputuje dřevěná tyčka, hovoří o sobě a sdílí se s druhými. Od kmene Hopiů údajně pochází nejen úplňková slavnost, která je vrcholem gatheringu, ale i „food circle“, tedy setkání duhové rodiny před poledním a večerním jídlem, na němž se zpívá, tancuje, účastníci se drží za ruce… Zato rituál „magic hat“ po skončení jídla připomíná spíše sbírku v kostele: zde se ovšem vedle peněz může do magického klobouku vložit třeba „jen“ pozitivní energie či láska. Ale silně zastoupeny jsou i indické tradice: během zpěvu před jídlem zaznívá i mantra „óm“ a oblíbeným večerním programem je zpěv bhadžanů. Nejblíže má ovšem tato duchovnost patrně k hnutí Nového věku (New Age), i když o tomto hnutí účastníci obvykle nechtějí ani slyšet, a to nejen schopností tvořivé synkreze různorodých náboženských motivů, ale i úctou k Matce Zemi nebo již výše zmíněným vztahováním k Vesmíru. Třeba i tvar posvátného teepee s horním otvorem připomněl v pondělí účastníkům gatheringu napojení na kosmickou energii.
Pro velký vliv hnutí Nového věku svědčí i kořeny Rainbow Family, které jsou v americké kontrakultuře konce 60. let minulého století. První gathering v roce 1972 byl alternativou k rockovým festivalům, zaměřeným komerčně a na oslavu hudebních hvězd. Rainbow nabízelo setkání v přírodě, oslavu společenství (jako rodiny), meditaci a modlitbu za mír na světě, směnu zboží místo peněz, jednoduchý a úsporný způsob obživy, oddělení od Babylonu okolního konzumně zaměřeného světa. Roku 1983 se gathering sešel poprvé v Evropě (v severní Itálii), evropské setkání s několika tisíci účastníků se roku 1995 konalo v Novohradských horách. Tam se setkalo i několik českých účastníků a vytvořilo pracovní skupinu („vision circle“) pro přípravu lokálních, československých gatheringů. Jak řekl bratr Sebastian při sdílení mezi písněmi po obědě, příště se uvažuje o jarním gatheringu společně připraveném českými, slovenskými a polskými rainbows.
Náhledová fotografie autora: ústřední teepee letošního gatheringu.
V článku byly použity informace z postupové práce Heleny Kalaninové „Spiritualita Rainbow Family of Living Light“ (Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2011/2012) a z bakalářské práce Václava Pecla „Rainbow Family of Love and Living Light“ (Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2006), dostupné zde.
Lidská duše hledá pravdu. Pravdu o smyslu života, odkud pochází a kam kráčí. Tato hledající společenství jsou mi milá v tom, že často v nich bývají ušlechtilé duše, které s velkou poctivostí přistupují ke každé otázce, kterou jim život předkládá. Dovolím si vnést poznání z mé cesty za pravdou: Začala jsem v 15letech filozofií a tehdy měla nejraději I. Kanta a A. Exuperryho. V 19 jsem četla spisy o esoterice a východních náboženstvích. Až když mi bylo asi 22let, prvně jsem četla Nový zákon. A až tehdy jsem nalezla, co jsem hledala. Netušila jsem, že budu ale muset hledat dál. Přede mnou se otevřelo mnoho církví,… Číst dále ->
Církev je společenství věřících. To, že se církve liší v ortodoxii a ortopraxi, není tak důležité jako pochopenní, kdo je Bůh a jaký s Ním máme vztah. Spory v tradičních náboženstvích vedou tyto hledající lidi k vytváření vlastní cesty. Bůh upřímnost ocení, ale tento postup je poněkud zdlouhavý. Mé pochopení je, že Bůh zjevuje cestu k sobě samému v různých dobách a místech podle úrovně publika. Z toho plynou rozdíly v původní doktríně. Další rozdíly však lidé zavádějí sami a tím doktrínu postupně ředí, až se stane neúčinnou (modernistické církve s mottem “everything goes”, jejichž svatostánky hlavně v USA spíše připomínají zábavní parky). Ježíš přišel s upgradem k židovskému důrazu na pravidla… Číst dále ->