Před 110 lety, tedy 26. srpna 1910, se v dnešním severomakedonském hlavním městě Skopje (tehdy však bylo Skopje ještě součástí Osmanské říše) narodila Agnesë Gonxhe Bojaxhiu dnes známá jako sv. Matka Tereza. Zemřela ve věku 87 let dne 5. září 1997. Spolu s lady Dianou Spencerovou, která zemřela jen 5 dní před Matkou Terezou na následky dopravní nehody, se v myslích generací napříč světem zapsala jako ztělesnění milosrdenství, péče o chudé, nemocné a umírající. V roce 2003 byla papežem Janem Pavlem II. blahoslavena a o 12 let později, 4. září 2016 byla z rozhodnutí papeže Františka prohlášena za svatou.
Po dramatických změnách, které nastaly na Balkáně v důsledku 1. světové války vstoupila Agnesë roku 1928 v irském Dublinu do jezuitského řádu Sester z Loreta, též známého jako Kongregace Ježíšova (Congregatio Jesu) či Anglické panny[1]. Následujícího roku byla Agnesë vyslána do indického Dárdžilingu, kde jako novicka přijala řeholní jméno Tereza. O 6 let později odtud odešla do Kalkaty, aby na Saint´s Mary Highschool vyučovala zeměpis a dějepis dívky z nejchudších bengálských rodin. V roce 1937 ukončila noviciát a po složení slibu čistoty, chudoby a poslušnosti přijala titul Matka.
Roku 1946 se Matka Tereza rozhodla opustit klášterní život, aby se mohla věnovat péči o nejchudší obyvatele Kalkaty zasažené poválečným hladomorem případně dalšími společenskými problémy, jimiž byly v té době zejména vyhrocené násilné konflikty mezi hinduisty a muslimy. O dva roky později byla skutečně z řádu propuštěna a v roce 1950 byla schválena její nová kongregace nazvaná Misionářky lásky, která vychází z františkánských principů. Ta v současnosti čítá přibližně 4500 sester ve 123 zemích světa. Provozuje útulky pro osoby bez domova, oběti válečných či přírodních katastrof, domovy dětí a seniorů, nemocnice a školy.
U nás v Česku působí Misionářky lásky od roku 1990, kdy Matka Tereza navštívila Československo na pozvání Václava Havla[2] a osobně otevřela první útulek pro lidi bez domova v Praze 6 – Bubenči. Později pražská komunita přesídlila do Zenklovy ulice v Praze-Libni, kde působí dodnes. Druhá česká komunita Misionářek lásky sídlí v Ostravě v Palackého ulici nedaleko hlavního nádraží. Kromě péče o osoby bez domova se věnují také dětem z romských rodin.[3] Matce Tereze je také zasvěceno komunitní centrum nedaleko stanice metra Háje na pražském Chodově postavené v roce 2007. Tato budova však nepatří kongregaci Misionářek lásky, ale římskokatolické farnosti Chodov.
Matka Tereza se za svou činnost dočkala mnoha významných ocenění. Je historicky první nositelkou u nás dobře známé Templetonovy ceny, která se od roku 1973 uděluje za přínos k pokroku ve výzkumu a objevech týkajících se duchovních skutečností.[4] O šest let později byla Matce Tereze udělena i Nobelova cena míru, následovalo nejvyšší indické civilní vyznamenání Bharat Ratna (1980) a britský Řád Za zásluhy (1983), ale i množství jiných státních i mezinárodních vyznamenání.
Její osoba a práce má ale také své odpůrce. Matce Tereze je vyčítáno zejména to, že se při získávání vyznamenání a finančních prostředků pro svou činnost neváhala stýkat s diktátory zodpovědnými za tragické osudy lidí, jimž pomáhala, a také spořivost a nedostatečné hygienické a stravovací podmínky v domovech a nemocnicích provozovaných její kongregací.[5] Dalším bodem kritiky se staly její nekompromisní názory v otázce potratů i antikoncepce. Její výroky, podle kterých je užívání antikoncepce u ženy „důkazem její neschopnosti milovat“ či součást projevu k udělení Nobelovy ceny, v němž potrat označila za největšího ničitele míru a to, co umožňuje vzájemné zabíjení lidí,[6] vzbudily také značnou nevoli. Odpůrci též obviňují Matku Terezu z pokrytectví proto, že těžce nemocným, starým a umírajícím lidem sice poskytovala útěchu v chudobě a smrti, ale sama se dožila vysokého věku díky nákladné péči nejdražších lékařských zařízení. Rozporuplným bodem její práce je také velké množství křtů umírajících, kteří již však nebyli ve stavu, aby s ním mohli souhlasit, či ho dokonce žádat.
Cenným pramenem motivace, života a víry Matky Terezy jsou její deníky, v nichž mimo jiné zmiňuje i své mnohaleté zápasy o víru, během nichž však stále vykonávala charitativní práci. V češtině vyšla kniha Matky Terezy Vše začíná modlitbou[7], ale také její biografie z per mnoha dalších autorů.
_____________________________________________
Poznámky:
[1] Toto označení se odvozuje od toho, že řád byl založen ve Flandrech (dnes Nizozemí) na počátku 17. století Angličankou Mary Wardovou.
[2] Prvně zde však byla již v roce 1984 na pozvání kardinála Františka Tomáška.
[3] Prezentace činností ostravské komunity Misionářek lásky je k nahlédnutí zde.
[4] V roce 2014 se stal jejím laureátem prof. Tomáš Halík. Ocenění za rok 2020 získal Američan Francis Collins (psali jsme zde).
[5] Toto byly nejčastější argumenty spisovatele a novináře Christophera Hitchense (1949–2011), nejvýraznějšího kritika práce Matky Terezy. Ačkoli je spolu s R. Dawkinsem, S. Harrisem a D. Dannettem řazen mezi přední postavy tzv. nového ateismu, jeho poloha je ještě ostřejší, protože se vymezuje dokonce jako antiteista. Odmítal Boha, náboženství a vše, co je jím motivováno jako nepodložené a sloužící k ovládání lidstva. Své argumenty vůči Matce Tereze vydal roku 1995 v knize „The Missionary Position: Mother Teresa in Theory and Practice“ (česky: Misionářská poloha: Matka Tereza v teorii a praxi). Dále viz např. rozhovor ke svatořečení Matky Terezy s historikem Rudolfem Vévodou zde.
[6] Kompletní znění projevu Matky Terezy u příležitosti převzetí Nobelovy ceny míru je v anglickém jazyce online zde.
[7] MATKA TEREZA. Vše začíná modlitbou: meditace o duchovním životě pro lidi všech vyznání. Praha: Dobrovský, 2018. Knihy Omega.
Související příspěvky: