Článek se vztahuje k tématu „Současná hudba a náboženství”, k němuž patří i souhrnný playlist zde.
Také alternativní spirituální centra se po pandemii otvírají pomalu a váhavě. První „post-pandemickou“ akcí pražského centra Dajána byl hudebně meditační večer 24. června. Centrum vedou muzikoterapeuté Jana a Dan Čadovi s přesvědčením, že zvuk (jako energie s určitými vibracemi) má terapeutický potenciál a hudbou je možné harmonizovat tělo a léčit duševní a tělesné potíže (více zde). Muzikoterapii proto chápou jako jednu z „cest k sobě“, například vedle masáží podporujících energii reiki, jimiž se také zabývají. Tyto předpoklady a účel nalézání sama sebe, své cesty a smyslu svého života dávají Dajáně náboženský rozměr. O své muzikoterapii hovořili v pořadu Polopatě České televize (zde).
Na hudebně meditačním večeru na konci června bylo kromě manželů Čadových přítomno šest žen a čtyři pozorovatelé ze semináře „Hnutí Nového věku“, konaného na Evangelické teologické fakultě UK. Večer měl jednoduchou strukturu. Na začátku se deset účastníků spolu s manželi Čadovými představilo jménem a svěřilo se, jak se cítí. Všichni se cítili dobře, i když někteří naznačili, že řeší určité problémy.
Jedna z účastnic si lehla na Pythagorovo lůžko a zvuky strun tohoto lůžka otevřely druhou, hlavní část večera. Manželé Čadovi pak společně nebo zvlášť improvizovali se sun-drumem, tibetskými mísami, zvonky, gongy, šamanskými bubny, chrastidly a píšťalami. Na začátku a na konci hudební meditace zněly dešťové stromy. S některými nástroji Čadovi obcházeli místnost, jindy zůstali sedět, účastníci seděli nebo leželi, meditovali nebo relaxovali, někdo upadl i do krátkého spánku. Představu o hudební meditaci je možné si udělat zde, celá meditace je zde.
Charakter večera jako rituálu nezdůrazňoval jen obraz světa, který manželé Čadovi „mezi řádky“ sdělovali a který odpovídá hnutí Nového věku nebo tzv. nenáboženské spiritualitě, ale hlavně náboženské zážitky, které si v poslední části večera účastníci vyprávěli. Jedné meditující se díky obřadním nástrojům otevřely „další životy“, a to v Tibetu a mezi Indiány. Jiná sdílela příběh o náhodném setkání u pražského mariánského sloupu se ženou, která jí vyprávěla o Ježíšovi a Marii. Při meditaci pak slyšela zvony a pochopila Ježíšovu úlohu v tomto světě. Jiná žena nedávno prošla šamanskou cestu a šamanské bubny v Dajáně ji znovu spojili s jejím silovým zvířetem.
Všem, kdo se sdíleli, poskytl večer možnost, aby se jim v životě něco (nebo všechno) „propojilo“ (což byl velmi častý výraz ve sdílení), a aby tedy nalezli smysl. Hudební meditaci si „užívali“ (což bylo jiným klíčovým výrazem) a cítili se po ní dobře či ještě lépe. Popisem hudebně meditačního večera tak snad můžeme podložit obecné tvrzení, že náboženství v postmoderní době nijak nemizí, ale projevuje se jinak a poskytuje jiné benefity než v předchozích staletích: individualistům, žijícím v bezpečí a materiálním blahobytu západní kapitalistické společnosti, umožňuje nacházet smysl toho, co prožívají, a také objevovat – například v prožitku „zvukových lázní“ – další možnosti, jak svůj život obohatit.
Náhledová fotografie z meditační místnosti v Dajáně: autor.
Psali jsme v Dingiru:
téma Dingiru 2/2003: New Age (plný text čísla dostupný zde).
téma Dingiru 3/2019: Nenáboženská spiritualita (obsah a některé články zde).
Související příspěvky:
Paní Michaela a její archanděl
Prázdninová fotografie: festival osobního rozvoje v Telči
Autorka knih New Age kandiduje na prezidentku USA.
New Age jako elitní náboženství: Teorie podivnosti Pavly Horákové.
Veřejná meditace „Ticho pro mír“.
„Kauza Aktip“ ukazuje vnímání náboženství v české společnosti.