Série článků pojednává o charakteru a úspěšnosti hospodaření náboženských menšin.
Může se stát, že prosperující firmy, vytvořené náboženskými společenstvími (psali jsme o nich zde a zde), se od svého společenství odpoutají a přežijí je. Dnešní článek je o dvou náboženských komunitách, které v současnosti již neexistují, ale otisk jejich ekonomických aktivit ano.
Ekonomický úspěch, který prožily nebo ještě prožívají některé náboženské komunity, je celkem snadno vysvětlitelný: nábožensky motivovaný pracovní étos může přinášet relativně vysoké výnosy a na druhé straně mohou být náklady minimalizovány skromnými životními podmínkami a omezením, nebo dokonce absencí soukromého majetku. Navíc mohou praktické výzvy společného života uvolnit mimořádnou kreativitu.
To je případ komunit shakerů, jichž bylo v nejslavnějším období v první polovině 19. století ve Spojených státech až devatenáct. Žilo v nich až šest tisíc obyvatel (krátce o jejich náboženské orientaci zde). Zabývali se zemědělstvím, řemesly i obchodem. Dobrou pověst získávali čestným jednáním a vysokou kvalitou svých produktů, například semen, košťat, patentovaných bylinných léčiv nebo židlí. Ve výrobě nábytku vytvořili shakeři osobitý styl, který se vyznačuje elegantní jednoduchostí. „Shakerský nábytek“ je dodnes označením jedinečného nábytkářského stylu (viz např. zde). Z kdysi úspěšného a relativně velkého společenství shakerů v současnosti zbývá jen několik málo osob, pokud vůbec ještě někdo. Nábytkářský styl toto náboženské společenství tedy jistě přežije. Ostatně – stejně jako sady závěsných kolíků („shaker pegs“) nebo cirkulárka, která údajně patří ke stovkám patentovaných vynálezů shakerů. Vznikla prý inovací šlapacího šicího stroje.
V době, kdy byli shakeři na vrcholu, začalo ve státě New York vznikat náboženské společenství Oneida (více o něm zde). Také tato komunita, sestávající na vrcholu z asi tří set lidí, prosperovala díky zemědělství a řemeslům. Ženy v něm měly rovnoprávné postavení a v době, kdy se Američanky staraly „jen“ o domácnost, uplatnily se ženy z komunity Oneida jako účetní v obchodní kanceláři, sloužící okolním podnikatelům. Nejznámějšími produkty byly ovšem stříbrné příbory a talíře a stříbrné odlévací formy. Když zakladatel komunity uprchl roku 1879 před obviněními z nevhodného sexuálního chování do Kanady, jeho stoupenci proměnili hned příštího roku komunitu na akciovou společnost. Jejím nejznámějším artiklem se staly stříbrné lžičky a firma Oneida úspěšně vyrábí kvalitní příbory a kuchyňské potřeby pro náročné zákazníky dosud (viz zde), 140 let po zániku náboženské komunity, která tento ekonomický úspěch nastartovala.
Psali jsme v Dingiru:
téma Ekonomie náboženství v Dingiru 23 (1), 2020.
téma Náboženské komunity v Dingiru 21 (2), 2018.
Předchozí články série:
Tahouni pokroku: východokřesťanské menšiny jako elita společnosti.
Džinisté: mravností k ekonomickému úspěchu.
Ekonomické strategie oddaných Krišny I.
Ekonomické strategie oddaných Krišny II.