Může sex být svatý?

Sexualita, asi proto, že je tak mohutnou silou v lidském nitru, bývá protikladně hodnocena. Může se jevit jako něco nebezpečného, redukujícího člověka na pouhého živočicha, někdy směřujícího k brutalitě, jako symbol tělesnosti člověka, který však má duchovní určení a poslání. Nebo naopak se stává vším, jí se vše podřizuje, vypadá jako nepodmíněná hodnota, je zbožštěna.

Křesťanství pokládají často sami křesťané a skoro vždy lidé stojící za jeho okraji za nepřítele sexuality. Spojují je s prvním z připomenutých postojů. A nemálo těch, kdo právem či neprávem za křesťanství mluví, jako by jim dávalo za pravdu. Slyšíme nebo čteme: sex ano, budiž, když jinak nelze plodit potomky, ale s mnoha omezeními. Jeví se to tak, že zatímco křesťané prvních století řešili, je-li Boží syn stejné či podobné podstaty s Otcem a později třeba jsme-li spaseni z milosti skrze víru nebo v odměnu za dobré skutky, je pro dnešní křesťany důležité, má-li člověk pro soulož patřičné oprávnění.

Nazvala-li australská evangelikální autorka Debra Hirschová svou knihu Svatý sex, nechtěla se tím přiklonit k jedné z vyhrocených variant. Nechce sex s velkou částí evangelikálů, ale také katolíků a pravoslavných posílat do pekel ani ho s nemalou částí obyvatel současné západní civilizace zbožšťovat. Nově čte křesťanské prameny k tomuto tématu a bere ve své osvětové a poradenské aktivitě v úvahu výsledky práce psychologů, antropologů, sociologů a sexuologů.

Nakladatelství Biblion zřetelně vstoupilo do veřejného prostoru novým překladem Bible od Alexandra Fleka pod názvem Bible 21. Novozákonní látku v současných kulisách představilo jeho Parabiblí. Mezi další duchovní literaturou teď přišlo právě s překladem Svatého sexu v pěkné češtině od básníka, překladatele a rozhlasového moderátora Jana Škroba. Kniha má podtitul O spiritualitě a sexualitě naostro. Předmluvou opatřil české vydání klinický psycholog a terapeut Marek Macák, zakladatel Asociace pro dialog křesťanství a psychologie.

Autorčin text začíná pasáží se vtipně voleným názvem Předehra a konči kapitolkou Vyvrcholení. Sex je podle první kapitoly svatým, protože naše sexuální touhy nám ukazují, že nás Bůh stvořil ke vzájemnosti, pro vztahy, pro lásku a intimitu. Sex je indicií Božího záměru s člověkem, a proto také směrovkou k Bohu.

Debra Hirschová nezastírá, že člověk je zatížen vinou a že jeho motivace a pak i jeho jednání jsou tím poznamenány. Doporučuje však napřed si u člověka všímat, že je stvořen k Božímu obrazu a že se v lidství zračí Boží krása. Píše: Kromě naší osobnosti je to právě schopnost budovat vztahy, co nás dělá lidskými – a také božskými (s. 37). Proto jsou spiritualita a sexualita dvěma stranami mince. Obě jsou hlubokou touhou překračovat sebe sama.

Cudnost patřící ke křesťanské tradici byla a leckdy je v běžném církevním provozu podle autorky utržená ze řetězu. Ztratila se důvěra vůči Božímu tvůrčímu záměru, k němuž patří i sexualita, a důsledkem je strach. Ilustruje to na významném křesťanském klasikovi Augustinovi Aureliovi (354-430), pro nějž slast, kterou při sexu člověk cítí, tvoří podstatu hříchu. Před „chtíčem“ či „tělesnou žádostí“ pak varovaly celé generace církevních autorit.

Ve třetí kapitole se autorka odvažuje (přímo jejím názvem) otázky: Byl Ježíš sexy? Nebojí se připomínat Ježíšovy vřelé osobní vztahy k Janovi, jehož evangelium nazývá „učedník, kterého Ježíš miloval“, což je vlastně podle významu tohoto jména v hebrejštině. Připomíná, že kromě užšího kruhu mužů, apoštolů, mezi Ježíšovy blízké patřila i řada žen, mezi nimiž nesmíme pominout Marii Magdalskou.

V knize najdeme krátkou podkapitolu, jež se podle jména věnuje Ježíšovu celibátu, ale nakonec je spíš o sociálním fenoménu současnosti, kterému se podle angličtiny říká „být single“. Čteme tam, že Ježíš, který je single, odmítá fixaci na biologická pouta a vytváří novou rodinu, kam skrze vztah k Bohu patříme všichni. V široké Boží rodině proto není úplně single nikdo (s. 66).

Důležité je, že se publikace nevyhýbá otázce, pro níž v současné češtině bohužel také nemáme výraz. Je to gender, kolem kterého se v církvích (a také mezi nimi a sekulární společností) nejvíc polemizovalo v souvislosti s Istanbulskou úmluvou. Zatímco pohlaví je dáno biologickou odlišností muže a ženy, u genderu jde o to, co za ženství a mužství považujeme kulturně, o vlastnosti a role připisované jednomu nebo druhému rodu. Gender však má podle autorky i svou vnitřní tvář. A tu je třeba respektovat a nezatajovat.

Maskulinita a feminita jsou různé v různých epochách a kulturách a průběžně se mění. Autorka si všímá, že snad každá dekáda přichází s novými vzory mužství a ženství. Po podrobné úvaze uzavírá pasáž tím, že i v naší době Ježíš zpochybňuje rigidní, kulturně podmíněné genderové role a dává nám svolení je překračovat (s. 110).

Nabízí-li se nám Debra Hirschová obnovený křesťanský pohled na sexualitu, očekáváme, že se tématem stane i polemicky probíraná a církve štěpící otázka erotických vztahů mezi osobami stejného pohlaví. Nejčastěji se v této souvislosti kriticky připomíná stanovisko Katechismu katolické církve, podle kterého představují homosexuální vztahy velkou mravní spoušť, jejich úkony jsou vnitřně nezřízené, odporují přirozenému zákonu a v žádném případě nemohou být schvalovány. Zároveň však takové osoby mají být přijímány s úctou, soucitem a jemnocitem. Vůči nim je třeba se vyhnout jakémukoliv náznaku nespravedlivé diskriminace (srov. čl. 2357 a 2358).

Autorka i u tohoto tématu je otevřená, píše o své lesbické minulosti před tím, než se vdala a stala se křesťankou. Přenechává s touto zkušeností k další debatě otázku možných změn erotických preferencí během života, tedy biologické předurčenosti nebo jejich svobodné volby. Počítá vedle možnosti svobodně zvoleného celibátu též s věrným monogamním partnerstvím dvou křesťanů stejného pohlaví. Ukazuje na základě výzkumů, že lidí, jejichž chování je po celý život výlučně heterosexuální nebo výlučně homosexuální, je málo. Proto nevylučuje ani změnu orientace, jíž otestovala sama na sobě. Otázka orientace by neměla být otázkou, na níž mezi křesťany vše stojí a padá.

Kniha obsahuje rovněž bohaté odkazy na další zdroje a je opatřena didakticky vstřícnými grafy. Je pečlivá, autorka si nic neusnadňuje, přitom je čtivá, nevyžaduje nějaké předchozí studium problematiky. Poskytuje nový pohled na partnerské soužití dovnitř společenství křesťanů, a zdá se, že na ně se napřed obrací, ale i lidem, kteří by si chtěli udělat o možných křesťanských postojích jasno spíše zvenčí.

Debra Hirsch, Svatý sex: O spiritualitě a sexualitě naostro, Praha: Biblion, 2020.

Snímek obalky knihy z https://www.biblion.cz/fotky103827/fotos/_vyr_95SVATY-SEX-titulka-velka.png