Imbolc – keltský svátek jara

V sobotu proběhl keltský svátek oslavující příchod jara Imbolc (také Imbolg, Óilmelc, Oímelg, Olmec).[1] Drží se prvního února nebo na půli mezi zimním slunovratem a jarní rovnodenností. Obecně jde o svátek konce zimy a začátku jara, související také s laktací a bahněním ovcí.[2]  Název se nejčastěji překládá jako „v břiše“ (ze staré irštiny i mbolc), což patrně odkazuje ke graviditě ovcí a dobytka.[3] Načasování se nicméně může odvíjet v závislosti na celkovém podnebí, tedy na době, kdy je příroda připravená k osetí. Za tímto účelem bylo zvykem pozorovat v přírodě rozličná znamení jako je kvetení bylin, stromů či keřů, například trnky, sledování počasí nebo aktivity zvířat. Pokud had nebo ježek vyleze na Imbolc ze svého zimního úkrytu, znamená to, že jaro již dorazilo.[4] Nejdůležitější však bylo sledování počasí, což u nás doprovázejí pranostiky na Hromnice. Na ostrově Man existuje mýtus o čarodějnici Caillagh ny Groamagh („chmurná stará žena“), která na Imbolc obcházela okolí a sbírala dřevo na oheň. Pokud bylo počasí vlídné a venku bylo dostatek světla, čarodějnice si nasbírala dostatek dřeva, aby mohla prodloužit zimu. Pokud však bylo špatné počasí, neměla možnost si dřevo nasbírat a jaro mohlo přijít.[5] Její irskou kolegyní je An Chailleach Bhéara, která je spíše chápána jako bohyně přinášející zimu.[6]

Samotný svátek má svůj původ v Irsku, kde dodnes ohlašuje první jarní den, důležitý je také pro Skotsko či ostrov Man. Jde o jeden ze čtyř nejdůležitějších keltských svátků spolu s Beltainem, Lughnasadem a Samhainem, jež všechny odpovídají čtyřem hlavním částem (keltského) roku.[7] Ekvivalentem Imbolcu by mohly být kupříkladu římské Luperkálie, slavené 15. února “na počest boha Luperca, ochránce stád, při nichž [lidé] obětovali kozy a mladé psy.“[8] Křesťanskou obdobou je Svátek Uvedení Páně do chrámu nebo lidovější Hromnice (2. února), a také svátek sv. Brigity z Kildare (Féil Lá Bríde), slavený zejména v Irsku, který spadá stejně jako Imbolc na 1. února.[9] Před christianizací Irska byla Brigita keltskou bohyní plodnosti, úrody, kovářství a věštění a byla také ústřední božskou postavou Imbolcu.[10] Jako bohyně náleží do rodu Tuatha Dé Danann, neboli Danaů, kteří kdysi dávno vládli v Irsku, ovládali magii a moudrost. Brigita byla bohyní a patronkou regionu Leinster na jihovýchodě Irska. Centrum jejího kultu sídlilo v Kildare, kde kdysi stála pohanská svatyně. Na jejích základech však později vznikl klášter zasvěcený již její christianizované variantě – sv. Brigitě.[11] Ta kromě totožného jména, data svátku a centra uctívání převzala i mnoho atributů původní bohyně. Sv. Brigita je stejně jako bohyně Brigita patronkou básníků, kovářů a léčitelů a obě jsou spojovány s plodností, zemědělstvím a ochranným aspektem ohně a světla.[12] Jejím britským protějškem je bohyně Brigantia.

Brigita na Imbolc navštěvovala domácnosti a hospodářství a žehnala jejím obyvatelům a dobytku. Do domu byla symbolicky pozvána a někdy pro ni byla připravena i postel (zvací formule mohla znít například: „Brigito, Brigito, přijď, tvá postel je připravena“), k níž se daly drobné dary a na postel se položila březová hůlka, se kterou Brigita na jaře oživovala vegetaci. Domovní dveře se nechávaly otevřené, aby Brigit nebo jiné magické bytosti (například víly), měly snadnější průchod.[13]

Tradice a zvyky

Jedním z nejtypičtějších zvyků pro Imbolc je výroba panenek (Brídeóg, nebo také Biddy), které symbolizují bohyni Brigitu.[14] Vyráběly se nejčastěji ze stébel obilí, zdobily se pentlemi a oblékaly se do šatů. Vedle novopohanských oslav tato tradice stále přežívá v křesťanském svátku sv. Brigity v Irsku.[15] Ve Skotsku bylo zvykem připevnit na panenku malý krystal nebo mušli světlé a jasné barvy, které se říkalo reul-iuil Bríde, volně přeloženo jako „Hvězda Brigit, jež provází.“[16] Neprovdané dívky, oblečené do bílé – barvy nevinnosti, poté s panenkou obcházely domácnosti, jejichž obyvatelé dávali panence drobné dary, nejčastěji jídlo, pití nebo oblečení, aby jim požehnala. V některých oblastech s panenkou „koledovali“ i chlapci (tzv. „Biddy Boys“), kteří u každého vchodu zpívali „Něco pro chudou Biddy! Její šaty jsou roztrhané. Její boty jsou obnošené. Něco pro chudou Biddy!“[17] Po návštěvě všech domácností byla Brídéog uložena ke spánku (do postýlky vyrobené například z košíku) za doprovodu ukolébavky.[18] Namísto panenky byla Brigita někdy personifikována některou z dívek.

Dalším zvykem, který se rovněž snaží přivolat Brigitino požehnání a také ochranu před neblahými projevy jarního nestabilního počasí (zejména před ohni způsobenými blesky, bouřemi a zlými duchy), je pletení tzv. „Brigitina kříže“, nejčastěji ze sítiny nebo z obilí. Kříže mívají většinou čtyři, nebo také tři ramena. Jejich tvar měl původně připomínat patrně slunce.[19]

Nedílnou součástí svátku jsou také hostiny, během kterých jsou servírovány speciální pokrmy. V Irsku se na Imbolc připravoval například colcannon (směs uvařených rozmačkaných brambor s kapustou, mlékem a bylinami), knedlíky, sladký chléb s rozinkami barmbrack nebo chlebová placka bannock. Colcannon nebo barmbrack jsou v Irsku dodnes tradičními pokrmy i pro další svátky, například Samhain (Halloween). Servírované pečivo mělo být dříve údajně zdobené symboly spojené s bohyní Brigitou. Té se ponechávaly části hostiny.

Další rituál, který souvisel se zemědělstvím, bylo vykonání první jarní orby. Pluh se ozdobil pentlemi, „pokřtil“ se pálenkou a na pole jej doprovázely mladé dívky zastupující bohyni. Do brázdy po pluhu se vkládaly malé obětiny.[20] Důležitý byl „jarní úklid“ a celková očista, a to nejen v domácnostech, ale také v kovárnách, jejichž ohniště byla vyčištěna a znovu rituálně zapálena.[21] Symbolika a význam ohně je pro Imbolc velmi důležitý. Oheň vyjadřuje návrat tepla a světla slunečních paprsků a rovněž podporuje slunce v jeho opětovném znovuzrození a nabývání síly po chladné a temné zimě. Dny se prodlužují, noci se zkracují, ale stále je však třeba mít se na pozoru před zlými duchy a temnými silami. Zatímco doma se zapalují krby a svíce, ochranné ohně se dříve zapalovaly také před domy.

Na Imbolc, podobně jako během ostatních hlavních keltských svátků, se nejvíce navštěvují posvátné studánky, u kterých se modlí pro zdraví a rovněž se zde nechávají drobné obětiny. U studánky se může nahlas vyslovovat pouze modlitba a při odchodu by se nemělo za studánkou ohlížet. Tento rituál je stále populární v mnoha částech Irska a obecně se praktikuje i mezi novopohany.[22] Vodou ze studánky se očišťuje a posvěcuje dům, členové rodiny nebo dobytek. Mnoho studánek a léčivých pramenů je zasvěceno bohyni Brigitě.[23]

Dnes je Imbolc důležitým svátkem pro mnohé novopohanské skupiny – pro keltské rekonstrukcionalisty, Wiccu či neodruidské skupiny. Wicca slaví Imbolc jako svátek světla a ohně.[24] Svátek je spojen s Pannou (jedna ze třech tváří Bohyně), která je uctívána jakožto nevěsta a přípravami pro budoucí růst a znovuzrození. K praxi patří také výroba Brídeóg, Brigitiných křížů a rituály spojené s ohněm.[25]

Zdroje:

[1] PATRICIA MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic Mythology and Folklore, New York: Facts On File 2004, s. 256.

[2] JOHN KOCH (ed), Celtic Culture: A Historical Encyklopedia, Volume I, Santa Barbara: ABC-CLIO 2006, s. 287. A také: VLADIMÍR PODBORSKÝ, Náboženství našich prapředků, Brno: Masarykova univerzita 1994, s. 115.

[3] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 256.

[4] KOCH, Celtic Culture, s. 959.

[5] Jde pravděpodobně o základ pro moderní Groundhog Day, který se stal populární tradicí v USA a Kanadě. MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 69.

[6] ELEANOR HULL, „Legends and Traditions of the Cailleach Bheara or Old Woman (Hag) of Beare“, Folklore (3/1927), s. 226.

[7] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 256.

[8] PODBORSKÝ, Náboženství našich prapředků, s. 115.

[9] JOHN KOCH, MINARD ANTONE (ed.), „The Celts: History Life and Culture“, Santa Barbara: ABC-CLIO, LLC 2012. s. 444.

[10] KOCH, Celtic Culture, s. 287.

[11] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 59.

[12] Zajímavá je v tomto kontextu zpráva středověkého historika Geralda z Walesu, který koncem 12. století informuje o sestrách, kterým se v tomto klášteře údajně dařilo udržovat posvátný oheň sv. Brigity po dobu 500 let. Tato tradice byla “znovuoživena“ v roce 1994, kdy se sestry řádu sv. Brigity vrátily do Kildare a oheň znovu zažehly. Od té doby se do kláštera každoročně vydávají turisté a poutníci z celého světa. MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 60.

[13] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 256.

[14] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 44.

[15] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 58.

[16] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 256.

[17] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 44.

[18] RONALD HUTTON, The Stations of the Sun: A History of the Ritual Year in Britain, Oxford University Press 1996, s. 135-138.

[19] DAVID W. ATHERTON, MICHAEL P. PEYTON, „Saint Brigid: Holy Wells, Patterns and Relics“ (online), cit. únor 2020, dostupné online na http://www.clarelibrary.ie/eolas/coclare/history/saint_brigid_ritual.pdf. A také: KOCH, Celtic Culture, s. 959.

[20] LENKA BEDNÁŘOVÁ, „Keltské svátky a mytologie s odrazem do současné doby“, Diplomová práce, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci 2011. s. 39.

[21] BEDNÁŘOVÁ, „Keltské svátky“, s. 38. A také SYLVIA BOTHEROYD, Lexikon keltské mytologie, Praha: Ivo Železný 1998, s. 48-49.

[22] MOHAGHAN, The Encyclopedia of Celtic, s. 41.

[23] BEDNÁŘOVÁ, „Keltské svátky“, s 38.

[24] http://wicca.cz/kolo-roku/

[25] „Kolo roku: Přehled“ (online), Wicca.cz, cit. únor 2020, dostupné online na http://wicca.cz/kolo-roku/. A také: „Imbolc“ (online), Wicca.com, cit. únor 2020, dostupné online na https://wicca.com/celtic/akasha/imbolclore.htm.

Titulní fotografie: Brigitin kříž.

Psali jsme v Dingiru:

téma Dingiru 1/2002: Současné novopohanství (plný text čísla zde)

téma Dingiru 1/2015: Pohanství dnes (obsah a vybrané texty zde)

Související příspěvky:

Kult bohyně Mokoši je zase živý

Novodobé pohanské posvátné místo Gabreta

Když ještě nechodil Ježíšek

Ódinn: jednooký bůh pohledem religionistického strukturalismu