Pentekostální křesťané dnes budou v Orlandu na Floridě vzpomínat na německého misionáře (evangelistu) Reinharda Bonnkeho, který zemřel 7. prosince 2019 (bohoslužba je přenášena zde). Bonnke patřil k tzv. neocharismatické vlně pentekostalismu (letničního hnutí) a podstatně se podílel na tom, že tato forma křesťanství se v současné době v Africe rychle šíří.
Neocharismatické křesťanství je ovšem na rychlém vzestupu i v jiných částech světa (hlavně v některých zemích Asie a Jižní Ameriky). Je další a zatím poslední „vlnou“ evangelikalismu. Ten vznikl na konci 18. století ve Velké Británii a ve Spojených státech s důrazem na osobní „obrácení se“ k Bohu prostřednictvím vztahu k Ježíši Kristu. Toto obrácení je ale obvykle potřeba (nejpozději v další generaci) obnovovat. Celé dějiny evangelikalismu tak charakterizují „vlny“, které přinášejí nová a obnovená obrácení a která do této tradice zároveň vnášení nové impulsy. Tak například na začátku 20. století vznikla mimořádně silná vlna pentekostalismu, od níž jsou některé další „vlny“ – jako právě vlna neocharismatická – odvozeny.
Počátky neocharismatické „vlny“ jsou v 80. letech 20. století, ačkoli všechno to, co tato vlna přinesla, má své kořeny již dříve ve 20. století. Velmi typická pro neocharismatickou „vlnu“ je masová evangelizace, jejíž součástí jsou kromě zvěstování evangelia i příběhy zázraků (především uzdravení). Křesťané v nich vydávají svědectví o tom, co považují za znamení Boží přítomnosti a moci, a podněcují tak další přítomné k tomu, aby se i oni obrátili a zázraky prožívali. Inspirátorem této „vlny“ se stal C. Peter Wagner (1930–2016) s myšlenkou „evangelizace Boží mocí“ (uzdravováním, vymítáním démonů či prorokováním), kterou úspěšně rozváděl například John Wimber (1934–1998) v církevních sborech jménem „Vinice“.
Reinhard Bonnke (1940–2019) patřil také k této první generaci neocharismatických misionářů. Narodil se v rodině důstojníka, který se po válce stal pastorem pentekostálního (letničního) sboru v Hamburku. Studoval ve Walesu a také se stal pastorem. Roku 1967 začal jezdit jako misionář do Afriky a v roce 1974 tam přesídlil. Téhož roku založil organizaci „Kristus pro všechny národy“ (CfaN), která nadále organizačně zaštiťovala jeho působení (organizace představuje svou historii zde). Wikipedie (zde) s odkazem na knihu renomovaných editorů Martina E. Martyho and R. Scotta Applebyho „Fundamentalisms and the state: remaking polities, economies, and militance“ připomíná, že po Bonnkeho necitlivých slovech o islámu v Nigérii roku 1991 vypukly mezináboženské nepokoje. Oficiální historie organizace CfaN přiznává mezeru v Bonnkeho působení v této zemi až do roku 1999, ale přičítá ji nepříznivé politické situaci. Počet posluchačů Bonnkeho kázání v ohromných stanech nebo na volném prostranství stále vzrůstal, až dosahoval jednoho miliónu. V jednom z jeho oficiálních životopisů (zde) se udává, že v nigerijském Lagosu ho na jednom evangelizačním shromáždění v roce 2000 poslouchalo najednou 1,6 miliónu lidí. Svou poslední misijní kampaň vykonal v roce 2017. Ve vedení organizace ho nahradil jeho dlouholetý spolupracovník (od roku 2007), Daniel Kolenda.
Bonnke má v české společnosti mezi pentekostálními křesťany řadu následovníků a obdivovatelů (vzpomínají na něj zde). Brzy po pádu komunistického režimu totiž dvakrát navštívil svobodné a nábožensky otevřené Československo (bratislavské kázání je zachyceno zde). Naposledy byl v Praze roku 2017 na evangelikálním festivalu Awakening (jeho kázání je na videu zde).
Náhledový obrázek je z oznámení o Bonnkeho smrti zde.
Psali jsme v Dingiru:
Téma Současný evangelikalismus (1/2019): zde.
Poslední ze souvisejících článků:
Ježíšovi vojáci v Brazílii: zde.
Více o neocharismatickém hnutí a neocharismatických církvích u nás:
Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek: Encyklopedie menších křesťanských církví v České republice, Praha: Karolinum 2016.