V elektronické verzi akademického časopisu Journal for the Scientific Study of Religion vyšel minulý měsíc článek referující o studii vztahu obliby domácích mazlíčků a religiozity. Jeden z jeho spoluautorů, americký profesor politologie, baptistický pastor a majitel jorkšírského teriéra Ryan Burge, pak publikoval příspěvek na serveru Religious News Service, v níž závěry bádání shrnul a vysvětlil, že téma je vážnější, než se na první pohled může zdát.
Autoři (druhým z nich je sociolog z univerzity v Oklahomě Samuel L. Perry) vyšli z faktu, že daleko nejrozšířenějším zvířetem v amerických domácnostech je pes. Všimli si přitom, že v žádné ze sedmi sledovaných náboženských skupin (včetně „bez vyznání“) není pes v méně než polovině domácností. Nejvíce psů přitom vlastní evangelikálové (81 %), katolíci (80 %) a příslušníci tradičně černošských protestantských denominací (77 %). Naopak kočky jsou nejčastěji v péči vyznavačů „jiných vyznání“ (54 %), protestantů hlavního proudu (50 %) a lidí „bez vyznání“ (46 %). Malé savce a ptáky chovají nejčastějí židé (25% a 12%), kteří naopak nevlastní vůbec kočky a ryby. Akvaristice holdují nejvíce vyznavači jiných vyznání (13 %), u ostatních tradic je to pod 10 %.
Američtí badatelé sledovali ovšem také korelaci mezi vztahem k domácím zvířatům a návštěvností bohoslužeb. Ačkoliv není zcela zřejmá, zdá se, že mezi aktivními věřícími je vyšší pravděpodobnost, že žádné zvíře mít nebudou. Jedním z důvodů může být to, že domácí mazlíčci v jsou někdy náhražkou za sociální interakce. Ti, kteří chodí pravidelně na bohoslužby, pak mají menší potřebu této náhražky. Studie, které poukazují na fakt, že majitelé koček častěji vyjadřují pocit osamělosti, mohou podle autorů výzkumu odpovědět na otázku, proč jsou právě lidé bez vyznání (tedy ti, kteří na bohoslužby nechodí vůbec) pravděpodobnějšími majiteli koček.
Burge v této souvislosti připomíná slavnou knihu Roberta D. Putnama Bowling Alone (2000), v níž autor ve své analýze společnosti vyšel z faktu, že bowling sice hraje stále více lidí, ale došlo ke znatelnému poklesu členství v bowlingových klubech a hraní v ligách. Spoluautor studie o religiozitě chovatelů zvířat k tomu dodává, že ačkoliv současné době lidé sociální interakci suplují aktivitou na sociálních sítí, přesto mnozí objevují, jak pěkně toto místo vyplňují právě domácí mazlíčci: „Je těžké zachovat vážnou tvář, když přijdete domů z práce a váš pes – nebo vaše kočka – projevuje radost z toho, že vás vidí, bez ohledu na to, čemu věříte.“
Co všechno může být scientific study od religion! Připomíná mi to studii o vlivu měsíčních paprsků na stopy mravenců v písku. Položí si někdo otázku nad skupinami, do nichž populaci rozškatulkovali? Obliba domácího zvířete asi není totéž jako jejich chování. Mám stejně rád kočky jako psy. Na potkání se s nimi mazlím. Žádné nechovám, protože by u mne, při mém životním stylu strádaly. Nevím do jaké konfesní či bezkonfesní přihrádky bych měl patřit. Vypočítat korelace odpovědí o vztahu k náboženství s odpovědmi ohledně domácích zvířat to je tzv. věda. Snaha náboženství porozumět, dorozumět se s ním, pokusit se o kognitivní empatii, přispět k nalezení místa náboženství… Číst dále ->
V USA dle článku preferuje kočky o 4% víc mainline protestants než lidí bez vyznání. Zároveň “člověk bez vyznání” nerovná se “ateista” (ateisté jsou podmnožinou). Navíc je to americká studie. Těžko říci, zda lze zevšeobecnit. Celkově vzato jsem hrubě nespokojen s tím zavádějícím titulkem, jakkoli článek sám o sobě je zajímavý.