Vypadá to, jako by na Atlas náboženství Česka (recenze na něj je zde) navázalo další zajímavé dílo. V červnu loňského roku totiž Daniela Valchářová obhájila bakalářskou práci Tematický atlas Církve adventistů sedmého dne. Valchářová tak završila studium oboru geografie a kartografie na Katedře aplikované geoinformatiky a kartografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Vedoucím její práce byl dr. Jakub Lysák. Obhajoba byla hodnocena jako výborná (více o práci a obhajobě zde).
Velmi zajímavé jsou především přílohy bakalářské práce. Jednu tvoří seznam zemí, v nichž adventisté působí, a to s údaji o počtu členů a počtu církevních sborů ke konci roku 2017. Druhou přílohou je seznam sborů Česko-Slovenské unie Církve adventistů sedmého dne ke konci roku 2018 s počtem jejich členů a rokem vzniku, popřípadě i zániku sboru. Oboje je dobrým, ale hlavně velmi rychle dostupným zdrojem informací. Druhý seznam navíc doplní údaje v Encyklopedii menších křesťanských církví v České republice (Zdeněk Nešpor, Zdeněk Vojtíšek, Praha: Karolinum 2016).
Třetí přílohou je samotný atlas. Je to celkem 42 stran na šířku, přibližně každá druhá z nich obsahuje mapu. Ostatní strany jsou vyplněny pojednáními o dějinách, struktuře církve, organizacích apod., která zhruba odpovídají stručným informacím v teoretické části bakalářské práce. Úvodní strany poskytují údaje o zastoupení adventistů v jednotlivých zemích. Nejvíce adventistů je v současné době v Africe (asi 8,5 milionu), naproti tomu nejméně adventistická z obydlených světadílů je Evropa. Dále je atlas rozdělen na tři části. V části o světě je velmi pozoruhodná mapa životního „putování“ Ellen Gould Whiteové (1827–1915), zakladatelky církve. Výbornou pomůckou je také mapa zdravotnických zařízení církve, která – kromě jiného – potvrzuje, jak je otázka zdraví pro adventisty důležitá.
Druhá část atlasu se zabývá Evropou a poskytuje třeba (přiznávám: pro mě poněkud překvapivou) informaci, že Česko je v počtu adventistických sborů s číslem 148 na 6. místě v Evropě (v této věci zdaleka „vítězí“ Rumunsko s 1 095 sbory). Díky mapám je také jasná organizační struktura evropské části církve (několikrát se v dějinách adventismu měnila): evropské země spadají celkem do tří divizí, Česko-Slovenská unie je součástí divize Interevropské.
Třetí část atlasu tvoří mapy a komentáře, které se týkají Česko-Slovenské unie. Není překvapivé, že ukazují největší koncentraci adventistů v Moravskoslezském kraji. Za badatelsky velmi užitečnou považuji například i mapu, na které je vidět období vzniku a zániku sborů. Spíše zajímavé než objevné jsou mapy, z nichž vyplývá jednak to, kam je adresována rozvojová pomoc adventistické organizace ADRA, jednak to, na jakých místech se odehrávají různé dobrovolnické aktivity (Kluby zdraví, dětská organizace Pathfinder apod.). Výborným nápadem je srovnání interní statistiky adventistické církve s odpověďmi na „náboženskou otázku“ při sčítání lidu. Valchářová tato srovnání provedla dokonce tři podle tří porevolučních sčítání (1991, 2001, 2011). Oproti verzi, kterou publikují ve své prezentaci čeští adventisté (zde), má příloha bakalářské práce ještě mapu sborů a aktivit jednoho vybraného regionu (Frýdecka).
Atlasu bych toho vytkl jen málo. Některé mapy (hlavně ta na str. 9) se mi zdají poněkud nepřehledné a některé by potřebovaly jasné názvy, aby bylo na první pohled zřetelné, co zobrazují. Ale to jsou detaily. Celkově se mi Atlas Církve adventistů sedmého dne zdá jako vynikající pomůcka pro (nejen) prvotní poznání této církve a přál bych si, aby podobné projekty zpracovaly i jiné minoritní církve.
Na náhledovém obrázku je jedna z map Atlasu: počet adventistů v jednotlivých krajích Česka.
Související články:
Významná publikace ke geografii náboženství: zde.
Adventisté v modré zóně: zde.
Křesťanská neziskovka Maranatha slavila 15 let svého působení: zde.
„Drama věků“ v klidné obci na Sedlčansku: zde.