V pondělí 9. prosince byl refektář kláštera dominikánů v Praze na Starém Městě plný a někteří návštěvníci museli i stát. Přišli na přednášky profesorů Zulehnera a Tiefensee o sekularizaci a o náboženské orientaci „nones“, tedy těch, kteří v sociologických průzkumech odpovídají na otázku o náboženství slovem „žádné“.
Profesor Paul Zulehner je teolog a sociolog, emeritní profesor pastorální teologie na Vídeňské univerzitě. Přednáška letošního osmdesátníka (* 20. prosince 1939) byla neobyčejně svěží. Předložil svůj „profesní životopis“, který pojal jako cestu ke stále většímu pochybování o sekularizační tezi, podle níž mělo náboženství v modernitě postupně vymizet. Vyprávěl, jak na této cestě vstřebával podněty od podobně známých osobností Petera Bergera, Thomase Luckmanna (jehož je ostatně žákem), Danièle Hervieu-Légerové, Grace Daviové, Davida Martina nebo Shmuela Eisenstadta. Každý z těchto sociologů přispěl svým výzkumem k poznání, že náboženství v moderní době nezmizelo, ale změnila se jeho podoba. Stalo se z velké části neviditelným, protože přestalo být obhospodařováno výhradně institucemi (v západních podmínkách církevními), ale individualizovalo se a privatizovalo. Sekularizační teorii v její klasické podobě podle Zulehnera v současnosti hájí v podstatě jenom církevní představitelé, kteří si neumějí představit jiné formy náboženství než tu instituční, kterou znají, a ideologičtí nepřátelé jakéhokoli náboženství. Ve skutečnosti náboženství například v Rakousku připomíná pestrou kvetoucí louku, řekl Zulehner. Modernita přináší pestrost, nikoli zánik náboženství.
Náboženství sice nezmizelo a nemizí, ale v jednom bodě je sekularizační teorie platná: dramaticky se snížil vliv náboženských institucí, a tím i příslušnost k tradicím, které tyto instituce reprezentují, a dokonce i znalost těchto tradic. Druhý řečník, profesor Eberhard Tiefensee z univerzity v Lipsku, se zabýval právě těmi, kdo se k žádné tradici nehlásí, a kdo se tedy buď své původní tradici odcizili, anebo jsou jakoukoli tradicí zcela nedotčeni. Proces sekularizování těchto „nones“ Tiefensee diferencuje na Západě, kde proběhlo „měkké“, kulturní odcizení od křesťanské tradice, a na Východě, kde z politických důvodů byl tento proces „tvrdý“, až násilný. Profesor Tiefensee zaujal citlivostí k těmto „nones“ a pochopením pro jejich pragmatismus a snad i weberovskou „náboženskou amuzikálnost“. Z jeho strany nezazněla žádná výčitka povrchnosti nebo intelektuální lenosti těchto lidí tak, jak by bylo možné od profesora a špičkového odborníka očekávat.
Přednášky uváděl a diskusi (živou hlavně mezi Zulehnerem a Tiefensee) moderoval profesor Tomáš Halík. Během večera se ukázalo, že jeho slavné označení „něcisté“ pro neinstitucionalizované a nábožensky indiferentní lidi, kteří přece jen v „něco“ věří, se dočkalo i německé varianty ve formě „etwasisten“. To byl ale jen jeden z mnoha živých, podnětných a jiskřivých momentů tohoto mimořádného večera. Profesor Halík ho uvedl jako první z plánovaných 18 setkání v Praze, které mají mít stejnou podobu: veřejná přednáška zahraničního hosta v pondělí, uzavřené setkání omezeného počtu středoevropských teologů a sociologů s tímto hostem (nebo hosty) v úterý, a konečně ve středu pak prostor pro diskusi o především pastoračních otázkách nad přinesenými podněty. Setkání jsou součástí projektu „Víra a přesvědčení ’nevěřících‘“, který vede Tomáš Halík se spoluřešitelem Pavlem Hoškem a který podpořila Templetonova nadace. Příští setkání je naplánováno na začátek března a očekávána je další „hvězda“ současné sociologie náboženství, José Casanova.