Na krizi církevního křesťanství u nás navazovaly iniciativy, jednotlivci a názorové proudy, které se snažily představit kauzu Ježíše a jeho působení na nás nezávisle na církevních kulisách. Podobnou cestou šel již v 19. století dánský křesťanský filosof Søren Kierkegaard. Na něj a na své současníky Dietricha Bonhoeffera a Paula Tillicha navazuje německá profesorka teologie Dorothee Sölleová přijímaná zpočátku spíše v anglickém jazykovém prostoru. Stává se občanskou aktivistkou, obránkyní práv žen, menšin, systémem vyřazených skupin a společenských vrstev. Hájí mír a je pro blokování vojenských základen dvakrát souzena.
Sám občanský světský a plebejský aktivismus si nevystačí. Potřebuje oporu a inspiraci v transcendenci. Vůči tradičnímu křesťanství Sölleová zaujímá odstup. Bývá počítána k stoupencům nenáboženské interpretace evangelia. Pokud v postavě a příběhu Ježíše shledává Boha, který s lidmi mluví a jedná, není to všemocný vládce. Není to garant hierarchické mocenské struktury státu a církve. Je to Bůh, který pláče se sténajícím tvorstvem. Je to spíše plnost, zdroj bytí a vědomí a oceán vědomí, do nějž lidské dílo ústí. Sölleová podepírala své občanské působení mystickou spiritualitou. Toto propojení vyjadřovala v básnických sbírkách.
Česká mladá teoložka Magdalena Šipka nedávno obhájila práci o Sölleové a přeložila vybrané verše ze všech jejích sbírek. Básník a rozhlasový pracovník Jan Škrob se výboru ujal redakčně. Nakladatelství Biblion, známé zejména Flekovou parafrází novozákonních textů pod názvem Parabible, se ujalo vydání s podporou Česko-německého fondu budoucnosti.
Při uvádění knihy zasadil Ivan Štampach výbor do evropské a české duchovní souvislosti, přiblížil autorku básní a překladatelku do češtiny Magdu Šipka, redaktora Jana Škroba, připomněl autora ilustrativních fotografií známého jako Petr Zewlak Vrabec a Marii Zandálkovou která knihu graficky upravila. Škrob a Šipka četli jednotlivé básně z výboru.
Hudebního doprovodu uvedení knihy se ujala indie-rocková a psychedelická kapela Les imitantes. Kniha přišla 29. října z tiskárny a na uvedení se spolu s Parabiblí a dalšími publikacemi Biblionu se poprvé prodávala.
Autor předmluvy upozornil na to, že na uvadajícím těle křesťanství klíčí jeho nový život. Pro Sölleovou Ježíšův impulz ožívá dvojím způsobem. Jednou je to sekulární etika úcty k životu. Je konkretizována jako zápas o pozemskou emancipaci těch, které hříšné struktury moci a majetku za přispění církví odeslaly na vedlejší kolej.
Připomněl druhý způsob, že totiž na troskách upadlého institučního křesťanství neklíčí, nerostou, nekvetou a nevydávají plody jen historické osvobozující iniciativy. Sociální a politický aktivismus si sám nestačí. Potřebuje imaginaci a inspiraci. Potřebuje nahmatat tep života, nemá-li degenerovat v politikaření.
V posledním období svého života Sölleová objevila duchovní život nezávislý na lidských, až příliš lidských představách Boha. Život se pro ni stal Cestou a Pravdou. Tušila pulzující bytostné jádro existence člověka a jeho světa, jeho tryskající pramen a jeho vyústění do oceánu bytí a vědomí.
Poezie je pro Dorotheu Sölleovou křehkým přemostěním mezi aktivismem a mystikou. Její poetický jazyk sice místy zní jako série politických sloganů, ale, začteme-li se do něj, vidíme, že je to poiésis, je to to, čím poezie má být. Jsou to slova, která jsou činy. Je to dílo duchovní i historicky pozemské, je to však rovněž příspěvek k vytvoření poetičtějšího světa.