Dominik Duka a jeho soudy

Dominik Duka a jeho soudy

Ve středu 20. listopadu bylo oznámeno, že Krajský soud v Brně odmítl odvolání Dominika Duky ve věci divadelních představení, která proběhla na přehlídce Divadelní svět v květnu 2018. Duka nikoli jako statutární orgán římskokatolické církve v Česku, ale jako občan žaloval Centrum experimentálního divadla a Národní divadlo Brno za dvě inscenace chorvatského režiséra a dramaturga Olivera Frljiče. Šlo o hry Naše násilí a vaše násilíProkletí.

Duka požadoval od subjektů, které představení uvedly, omluvu s odůvodněním, že zasáhla do jeho osobnostních práv. Těmi se míní práva, která náleží každému od narození do smrti bez ohledu na jeho občanství. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy. Tento výčet na základě českých právních norem nevylučuje, aby se osoba cítila poškozena a domáhala se ochrany i jiného osobnostního práva.

Když byla Dukova žaloba oznámena, četli jsme, že představení, kterých se ovšem nezúčastnil, „těžce zasáhla do jeho vyznání“. Tato neobvyklá formulace může znamenat, že se domnívá, že je porušena jeho svoboda vyznání. Je však těžko představitelné, jak by svobodné vyjádření jednoho názoru, v tomto případě divadelními prostředky vyjádřený kritický postoj k násilí páchanému křesťany a muslimy, mohlo někomu bránit, aby svobodně vyznával svou víru a aby se třeba k divadelním představením vyslovoval kriticky.

Lze si však také představit, že scény, jako například, když postava představující Ježíše znázorňuje znásilnění muslimky, Duku jako křesťana uráží. Může scénu chápat nikoli jako symbolické znázornění násilí křesťanů na muslimech v balkánském konfliktu v devadesátých letech minulého století (a jindy v dějinách), nýbrž jako urážku postavy, která je každému křesťanu vzácná a jejíž kritiku nebo dokonce urážení křesťan nerad připustí. Dukův právník Ronald Němec se vyjádřil v tom smyslu, že představení mohlo být urážkou, a ptal se, zda chceme společnost, kde se můžeme beztrestně urážet a být k sobě neslušní, anebo společnost, kde spolu můžeme nesouhlasit, ale v rámci nějakých slušných mantinelů.

Soud potvrdil svobodu divadelníků používat i drastické výrazové prostředky. Nepřipustil, aby se takto oklikou do českého trestního práva dostal delikt, který současný Trestní zákoník nezná, ale některé země, např. se silným postavením islámského náboženského práva, ho znají. Jde o delikt rouhání či blasfemie. Soudce Michal Ryška měl na vysvětlení použít formulaci ne zrovna formálně právní, ale sledující smysl sporu: Pokud má umělecký projev potenciál přispívat k diskusi o otázkách veřejného zájmu, tak je právně přípustný i za cenu jisté oběti na náboženském sentimentu. Víra a tolerance věřících by měly být v rámci demokratické společnosti natolik pevné, aby toto unesly.

Ve stejný den můžeme sledovat další možné zapojení končícího pražského arcibiskupa, českého primase a předsedy České biskupské konference do soudních záležitostí, tentokrát společně s ostatními českými biskupy. Biskupové se dohodli, že mohou podávat určovací žaloby na oběti sexuálního zneužívání v církvi, a že je tak donutí k výpovědím před policií. Někteří postižení se s důvěrou obrátili na církevní představené. Jeden z nich, kterého média chrání krycím jménem Patrik, se v době, kdy ke zneužívání docházelo, obrátil podle vlastních slov právě na Dominika Duku, tehdy ve funkci českého provinciála dominikánského řádu. K vyřešení jeho zneužívání, například k omluvě a pomoci, to bohužel nevedlo. Policejní vyšetřování může být pro oběti traumatizující. Naopak ochrana zneužívaných vyžaduje, aby pouze na nich bylo ponecháno rozhodnutí, jak chtějí svou kauzu dál řešit. Nemocniční kaplan, premonstrát Marek Drábek se podle serveru Aktualne.cz vyslovil: Z mého pohledu je takové vyhrožování součástí strategie agresora k umlčení oběti. Není vůbec namístě, aby v rámci péče o oběti bylo někomu vyhrožováno.

Je jistě nesnadné dodržet doporučení Ježíše Krista: Nesuďte, a nebudete souzeni; nezavrhujte, a nebudete zavrženi; odpouštějte, a bude vám odpuštěno (Lk 6, 37).

Náhledová fotografie Dominika Duky na skautské pouti z roku 2014: Draceane, Wikimedia Commons.

Související příspěvky:

Dominik kardinál Duka mezi „Východem“ a „Západem“

Kardinál, borůvky a fokoláre

Istanbulská úmluva rozděluje katolickou církev

Chybějící údaj v příštím sčítání lidu



1
Budeme rádi, když napíšete přínosný komentář

avatar
1800
1 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
1 Comment authors
Tomáš Recent comment authors
  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Tomáš
Host
Tomáš

K první části článku – pan kardinál se prostě jen zastal křesťanů. Alespoň těch, kteří se cítili dotčeni, pohoršeni, uraženi. A taky těch, kterým jen přišlo líto, že umělecká svoboda je alibi pro urážku čehokoliv. Pan kardinál k tomu použil ten klasický špatný způsob, který neměl šanci na vítězství. Zviditelnil bezvýznamné divadelníky a prostřednictvím soudu potvrdil jejich právo urážet kohokoliv. Ne, nebylo to jeho vítězství. Ale ukázal, že mu to není lhostejné. To je pro mne v tuto chvíli důležitější.