Chybějící údaj v příštím sčítání lidu

Ke standardním informacím o obyvatelstvu jednotlivých zemí patří také údaje o náboženské situaci. V některých zemích, např. s doposud nízkou gramotností, jde spíše o odhady. V některých vyspělých zemích (například v Německu) je náboženská příslušnost úředním údajem a nebylo by třeba se lidí ptát. Tato otázka se klade ve sčítání lidu. U nás tomu tak bylo do roku 1950, kdy v prvním poválečném sčítání byla zjišťována zásadně změněná demografická situace po genocidě Židů za okupace a po vyhnání třetiny obyvatel českých zemí pro jejich etnickou příslušnost.

Komunistický režim byl v počátcích. Jeho omezování náboženských institucí a protináboženská propaganda se ještě nestihly projevit. Vysoké zastoupení náboženství (85 %) však vedení režimu překvapilo. Aby tento údaj v dalších sčítáních (1961, 1970, 1980) nesvědčil o případném neúspěchu potírání náboženství (platilo to zejména na Slovensku), byla náboženská příslušnost prohlášena za soukromou věc člověka a ze sčítání byla vyřazena.

Až polistopadové politické uspořádání umožnilo, aby se lidé otevřeně bez obav hlásili ke své příslušnosti. Ve dvou ze třech sčítání v nových poměrech stoupal počet lidí, kteří přes dobrovolnost této otázky (spolu s otázkou na národnost, v etnickém smyslu) byli ochotni odpovědět.

Teprve v roce 2011 se naplno projevila nejen ekonomická, ale i politická privatizace a skoro polovina populace se nevyjádřila. O 45 % lidí, kteří žili v té době na území České republiky, nevíme, jsou-li nějakého vyznání nebo jsou, jak to tam bylo nazváno, bez náboženské víry.

Přes omezenou platnost posledního dosavadního cenzu nám strohé číselné údaje ukazují na drama. Ukazují, že od obnovy svobody vyznání nějaké tři z deseti milionů českých obyvatel prodělalo ve vztahu k náboženství změnu, náboženství opustilo nebo změnilo příslušnost či orientaci. Je to děj příliš nekomentovaný, ale empiricky dosvědčený.

Pozoruhodné je, že v desetiletí 2001–2011 výrazně klesl počet lidí, kteří o sobě říkají, že jsou bez náboženské víry. Odehrává se nesporný přesun od velkých, tradičních směrů k menším křesťanským i mimokřesťanským skupinám. Zvýšil se počet lidí přihlašujících se k náboženské víře bez uvedeného vyznání, a je už blízko počtu římských katolíků. Tato skupina je možná shodná s tím, co se dnes podrobně sleduje jako nenáboženská spiritualita. Bylo by mimořádně zajímavé zjistit, kterým směrem se tyto trendy pohnuly v následujícím, pomalu končícím desetiletí a co by ukázalo sčítání za rok a něco, v březnu 2020. Ukázala by se naše pozvolná integrace do Evropské unie i ve vztahu k náboženství.

Bohužel této informace budeme zbaveni. Vláda akceptovala a připomínkovým řízením nechala projít návrh zákona o sčítání připravený koncepčně Českým statistickým úřadem. Měl by být brzy projednán ve sněmovně a – pokud se jím neodmítne zabývat, i v senátu. Jakmile bude schválen, rozběhne se finální fáze přípravy jeho realizace. Budou se dotvářet a tisknout sčítací archy a dotvářet počítačový software pro elektronické vyplňování údajů.

V § 7 textu zákona připraveného pro vládu a pak parlament Českým statistickým úřadem po zapracování přijatých připomínek nenajdeme otázku na náboženskou příslušnost. Pokud to tak zákonodárci nechají, opustíme okruh moderních, vyspělých států a důležitá informace o obyvatelstvu zůstane utajena.

Informace o náboženství je důležitá z hlediska hodnot, jimiž se obyvatelé, zejména čeští občané jako voliči řídí. Bude chybět údaj významný rovněž z bezpečnostního hlediska. Statistický úřad údaj vynechal. Mohl vycházet z přesvědčení, že je to informace už méně důležitá, týkající se zlomku obyvatel. Podle dostupných informací z první ruky však důvod není teoretický. Před několika lety vykonal tlak na statistiky Dominik Duka. Je pravděpodobné, že si nepřeje, aby se veřejnost dověděla bližší informace o skutečné pozici církve, již prezentuje jako víceméně státní.

K lobbování se připojila Ekumenická rada církví ČR, i když její členské církve jsou spíše stabilní nebo početně rostou. Je otázka, jakou roli v tom hraje to, že tyto církve jsou římským katolíkům zavázány za pro ně velmi výhodné uspořádání podle zákona o vyrovnání státu s církvemi z roku 2012.

Snaha utajit exaktní informace vyřazuje Českou republiku v tomto ohledu ze společenství civilizovaných evropských zemí a vrací nás k praxi minulého režimu. Lze pouze doufat, že návrh nebude mechanicky prohlasován vládní většinou a že o něm ve výborech, klubech a plénu proběhne důkladná diskuse.