Britská i některá další, především křesťanská, média tento týden informovala o případu čtyřiasedmdesátileté členky školní rady Alpertonské komunitní školy v Brentu (v oblasti Severního Londýna) Maureen Griffithové. Bývalá zdravotnice dobrovolnickou funkci vykonávala od začátku devadesátých let. Na setkání rady vyslovila své výhrady k plánu příští rok zapojit školu bez konzultace s rodiči do Měsíce hrdosti (Pride Month), a rovněž se pozastavila nad novými učebními materiály týkající se genderové výchovy. „Řekla jsem, že s rodiči toto nikdo neprojednával a že věřící mohou mít námitky a nebudou chtít, aby se jejich děti účastnily takové formy sexuální výchovy,“ uvedla Griffithová a dodala, že pouze požádala, aby se na takové rodiny braly ohledy, protože sama by jako křesťanka nechtěla, aby její děti byly nuceny účastnit se programu Měsíce hrdosti. Její projev, při němž někdo na protest opustil i jednací místnost, někteří členové školní rady označili za homofobní. O několik týdnů později obdržela zprávu, že byla zbavena funkce a že její komentáře budou předmětem vyšetřování. Griffithová přitom odmítá, že by byla homofob: „Nikdy jsem neměla z ničeho hrůzu…, ale nyní agenda LGBT nejen na školách, ale v celé společnosti brání debatě, nejsou dovolené pochybnosti, je zde jen jednosměrná demokracie…. Nejsem však znechucená, pouze mne mrzí, co se v naší společnosti děje.“ Případu se ujalo Křesťanské právní centrum (Christian Legal Centre, CLC), jehož ředitelka Andrea Williamsová médiím řekla, že „to, co se děje na této škole, je mikrokosmos toho, co se děje napříč celou společností, a dává to jasný signál učitelům, školním radním i studentům: Budete-li se stavět proti agendě LGBT, budete umlčeni a potrestáni.“ CLC proto školu vyzvalo, aby se Griffithové omluvila a přijala ji zpět.
Škola k celému případu vydala toto prohlášení: „Kvůli zachování mlčenlivosti a ochraně osobních údajů se nemůžeme podrobně vyjadřovat k členům naší školní komunity. Můžeme však potvrdit, že se naše škola řídí etickým kodexem Národní asociace školních rad a v případě stížností na členy rady škola vždy prověří, zda je třeba nestranné a nezávislé vyšetřování. Dále potvrzujeme, že jednání školy a její zdroje jsou pravidelně kontrolovány a že zcela odpovídají potřebám školní komunity.“
Podle Christian Today, zde, s přihlédnutím k jiným zdrojům. (např. zde). Ilustrační foto: Pixhere.
Související příspěvky:
Američtí křesťané nejsou jednotní v názoru na vystoupení drag queens před dětmi
Kanadský profesor psychologie varuje před omezováním náboženské svobody
Student religionistiky v Pensylvánii vyloučen z kurzu – údajně kvůli názorům na genderovou teorii
Britská verze sporu o „dort pro homosexuály”: také zde odpůrci stejnopohlavních sňatků vítězí
Spor v Kanadě: Může majitel firmy odmítnout popřát „Veselý Ramadán“ nebo „Veselou Pride“?
V Náboženském infoservisu se neobvykle často věnuje znepokojená pozornost případům, kdy je konzervativní křesťanská menšina v některých institucích liberální společnosti přehlasována, kritizována či odmítnuta pro svůj represivní postoj k atypickým komunitám, v případě tohoto článku pro snahu zabránit škole stát na straně slabších a zapojit se do obrany LGBT komunity. Budí to dojem, jako by svobodná společnost ve skutečnosti neměla být svobodná a ve skutečnosti nedopřávala svobodu projevu části společnosti. Vypadá to, jako by vadilo, že se instituce chovají podle zásady Winstona Churchilla “demokracii demokratům”. Oddaná ochrana členky školní rady je ušlechtilá, ale hlodá mi v hlavě otázka, zda bychom se se stejnou vehemencí… Číst dále ->
Jako redaktor a jeden z autorů za sebe odpovídám, že ano. Myslím, že jsem to několikrát prokázal, třeba zde: https://info.dingir.cz/2018/10/cirkve-nemohou-vzdy-trvat-na-konfesi-u-svych-zamestnancu/. Ostatně, prokazuje to i skutečnost, že zprávy z Náboženského infoservisu se hojně objevují na prezentacích “atypické menšiny” LGBT. Hledisko, zda je to pro, nebo proti “atypickým komunitám” je mi cizí. Náboženský infoservis (doufám) nekope za žádnou stranu, ale informuje (doufám) zcela nestranně.
Myslím, že Doc. Ivan Štampach má pravdu. Domnívám se, že tyto zprávy jsou výběrem a podáním zaujaté. Minimálně jeden redaktor NI dlouhodobě “kope” za konzervativně-křesťanský přístup a tomu přizpůsobuje výběr a podávání zpráv. Otázkou je, zda to tak zůstane, nebo se to změní (a kterým směrem).
Tato rozepře ukazuje, jak každá, i religionistiká, objektivita je vždy filtrována přes nějakou subjektivitu.
Vezměme práci historiků. Pokud si ideálně představíme, že archivní materiály (spolu s archeologickými nálezy) jsou zárukou objektivity, tak objektivita končí v archivních krabicích a šanonech a subjektivita začíná tam, kde z hory holých faktů historik zařadí do svého pojedání ta, kter jsou “typická”, “charakteristická”, kdežto jiná, pro dané téma (a historikův názor) nezaímavá, opomine.
Každé referování ohistorii je neseno předem zaujatým osobním postojem a víceméně apriorním hodnocením, a také historikovým zařazením do společenských vrstev a názorových skupin. Religionistika to má i při dobré snaze o věcnost podobné.