Židé celého světa slaví v těchto dnech Sukot – festival sklizně a čas radosti. Sukot, nazývaný také jako Svátek stánků (hebrejsky סוכות‎‎, dosl. stany), je jedním z největších židovských svátků. Spojuje rodinu, náboženství a izraelskou zemi dohromady v rámci osmidenní oslavy sklizně. Na rozdíl od svátků, jako jsou Jom Kipur nebo Roš Hašana, kde lidé žádají o odpuštění za své špatné skutky a upevnění vztahů, je Sukot příležitostí oslavit čisté štěstí a radost. Začíná večer v 15. den měsíce tišri[1] a většinou připadá na říjen[2]. První den v Izraeli a první dva v diaspoře jsou považovány za svátky a platí při nich podobná nařízení jako o šabatu[3].

Sukot je v Tóře popisován jako svátek sklizně, při kterém žili židé po dobu sedmi dnů ve stanech poté, co byli Hospodinem vyvedeni z Egypta. I mnozí moderní židé stále udržují tuto tradici živou tím, že staví stany na svých zahradách. Věří, že tyto příbytky slouží jako viditelné znázornění boží milosti a jsou příležitostí k tomu, aby židé vzdali díky za pozemské statky získané v tomto světě.

První den začíná Sukot speciální modlitbou a svátečním jídlem. Následující dny festivalu se nazývají Chol ha-mo’ed[4]. Sedmý den má zvláštní průběh a nazývá se Hošana Raba (hebrejsky: הושענא רבה, Velká Hošana, Velká prosba). Věřící při něm obcházejí synagogu a žehnají máváním „čtyřmi druhy“[5] symbolizujícími dobré skutky. V tento den je zvykem jíst v suce slavnostní jídlo, které zahrnuje chalu[6] namočenou v medu (naposledy v roce) a kreplach, knedlíčky plněné masem.

Po celý týden žijí a jí ortodoxní židé ve stanu. Ten je často otevřen na jedné straně a má otvor ve střeše, skrze který je možné vidět noční oblohu, což bývá vnímáno jako snaha být blíže přírodě. Ke stavbě suky může být použito jakéhokoliv materiálu a může být jednou stranou připojený k domu, nebo stát samostatně. Jeho střecha, nazývaná S’chach, však musí být postavena z organického materiálu, zpravidla z palmových listů. Zvykem bývá také zdobit vnitřek stánku zavěšenými ozdobami. Oblíbená je tématika sedmi druhů plodin, jimiž oplývá izraelská země [7].

O Sukotu se každý den čtou zvláštní modlitby z Tóry, jak po ranní modlitbě, tak i před a po každém jídle. Ihned po sedmém dni Sukotu, dne 22. tišri, žačíná Šmini aceret – samostatný svátek symbolicky oddělující vegetativní a zimní období. Vyznačuje se mohutným zpěvem a tancem v synagoze. Je to jediný případ, kdy další židovský svátek přichází hned po předchozím.

[1] Židovské počítání dne začíná a končí večerem.

[2] Letos připadl na 13. října.

[3] Například zákaz práce.

[4] Doslova „všední dny svátku“, nebo „polosvátky“.

[5] Svazek ratolestí palmy, stítky myrty, větvičky z vrby a ovocným plodem cedrátu (rostlinou podobnou citronu).

[6] Zvláštní kvašený chléb.

[7] Ty jsou: pšenice, ječmen, fíky, granátová jablka, olivy, jablka a datle

Literatura:

STERN, Marc. Svátky v životě Židů. Vzpomínání, slavení, vyprávění. Praha: Vyšehrad, 2002. 247 s. ISBN 80-7021-551-8.

WALTER, Moshe. The Making of a Minhag: The Laws and Parameters of Jewish Customs. Jeruzalém: Feldheim Publishers, 2016. 288 s. ISBN 9781680253368.

NOSEK, Bedřich; DARMOHORSKÁ, Pavla. Židovské tradice a zvyky. Praha: Karolinum, 2016. 276 s., ISBN 9788024629964.

Náhledový obrázek: Moritz Daniel Oppenheim – Sukot, svátek stánků, 1867

Psali jsme v Dingiru:

1/2001: Současný judaismus (plný text dostupný zde)

Související příspěvky:

Roš ha-šana a Jom kipur – Vysoké svátky judaismu

Šavu´ot – Den radosti i noc plná rozjímání