Většině pravoslavných křesťanů dnes začíná čtrnáctidenní postní příprava na svátek Zesnutí přesvaté Bohorodice. Jedná se o jednu z největších událostí církevního roku; podle některých teologických výkladů je tento svátek důležitější než Vánoce (viz např. zde). Těm sice předchází půst podstatně delší (šest týdnů), avšak o něco mírnější. Před svátkem Zesnutí je ve všední dny povolena pouze suchá rostlinná strava a je zakázáno pít alkohol. Víno a olej jsou dovolené pouze v sobotu a neděli, tedy podobně jako je tomu při Velkém postu (psali jsme zde), který předchází svátku Paschy (Velikonocům). Připomínka zesnutí Panny Marie je skutečně také neoficiálně nazývána „letní Paschou“ a svátek má některé společné liturgické momenty – zvl. procesí s nazdobenými nosítky (viz obrázek níže), které symbolizují hrob (podle jiného výkladu pouze místo, kde je tělo připravováno na uložení do hrobu), na nichž je položená ikona mrtvého těla Krista, resp. Bohorodice (epitafion). I když pravoslavná tradice neobsahuje dogma o nanebevzetí Panny Marie, její součástí je víra ve vzkříšení Bohorodice, které se událo krátce po jejím zesnutí. Legenda vypráví, že na rozdíl od ostatních apoštolů „nevěřící“ Tomáš nebyl zesnutí a pohřbu přítomen a chtěl se na vlastní oči přesvědčit, podobně jako chtěl vidět rány na vzkříšeném těle Krista. Když však byl hrob Ježíšovy matky otevřen, tělo nalezeno nebylo.
Foto: autor
Na rozdíl od Paschy je svátek Zesnutí nepohyblivý, slaví se 15. srpna. Ti, kteří se řídí gregoriánským resp. tzv. novojuliánským kalendářem, jej tedy slaví již zítra, podle juliánského kalendáře tomu bude o 13 dnů později, 28. srpna. Juliánský kalendář používá největší z pravoslavných církví – ruská, dále pak Jeruzalémský patriarchát, církev srbská, gruzínská, nově vzniklá (a Moskevským patriarchátem neuznávaná) ukrajinská církev, od roku 2014 oficiálně také církev polská, mnišská republika Athos, věřící v Černé Hoře a v Severní Makedonii, některé farnosti Pravoslavné církve v Americe, velká část českých a slovenských pravoslavných, a také tzv. starokalendářníci v zemích, kde církve přešly na novojuliánský kalendář. Rozdílné kalendáře používají i východní katolické a orientální církve. Např. věřící Arménského jeruzalémského patriarchátu slaví svátky podle „starého“ kalendáře, ostatní Arméni používají gregoriánský. Svátek Nanebevzetí (Verapokhoum) však na rozdíl od pravoslavných nebo řeckokatolíků slaví Arméni vždy v neděli – té, která je 15. srpnu nejblíže.
Náhledový obrázek: Ikona zesnutí, Ortodoxwiki.
Související příspěvky:
Kalendář: Pravoslavným začal Velký půst
Svatý oheň v Jeruzalémě: Starobylý obřad posiluje víru i pochybnosti
Pravoslavní v Jižní Osetii mezi Tbilisi a Moskvou, řecký biskup přišel o pas
Další příspěvky v rubrice Kalendář zde.