,,Aboriginská Austrálie”, jedno z hesel, které láká do této tropické země tisíce turistů ročně. Mnoho obchůdků se suvenýry nabízí repliky domorodých předmětů; boomerangy, nebo typické hudební nástroje dingeridoo. V galeriích i na místech vyhrazených pouličnímu umění se můžete setkat s motivy inspirovanými aboriginskou kulturou a mytologií. Přesto však přímo v Sydney mnoho Aboriginců nepotkáte. Velká část z nich žije v malých rezervacích, které jsou situovány spíše do centrální a severní části Austrálie, a které jsou jen velmi těžko přístupné. Dodnes žije v odlehlých částech země, na místech, kde je příroda stále téměř netknutá moderním člověkem, stále více původních obyvatel než ostatních Australanů. Mnoho z nich se nicméně také usídlilo ve velkých městech a pokud potkáte domorodce přímo v Sydney, s velkou pravděpodobností to bude opilý bezdomovec. Taková je bohužel současná a smutná realita mnohých Aboriginců, kteří se, vykořenění z vlastní země, která byla ještě donedávna jejich domovem po tisíce let, nebyli schopni začlenit do tempa moderní doby.
Přestože se australská vláda snaží, s vědomím zodpovědnosti za jejich současné osudy, původní obyvatele podpořit, ať už hrazením vzdělání, nebo poskytnutím střechy nad hlavou, pro mnohé je začlenění se do běžného života moderních Australanů velmi těžké. Cenou je mnohdy odtržení se od vlastní tradice a kultury.
Na australském území kdysi žily stovky domorodých kmenů a téměř každý z nich mluvil svým unikátním jazykem. Podél dnešního sydneyského pobřeží dříve sídlil kmen Eora, což v překladu znamená „zde“, či „z tohoto místa“, nebo také „lid“. Takto jej nazvali první kolonizátoři. Až do zakotvení prvních britských lodí roku 1788, žili domorodci blízko pobřeží a živili se především tím, co jim poskytovalo moře. Přestože nepěstovali téměř žádné plodiny, vyznali se v léčivých bylinách, přičemž produkty z těchto bylin se dají v Sydney sehnat dodnes.
Navzdory zničujícímu dopadu kolonizace na kulturu a způsob života původních Austrálců existují vládní i mimovládní organizace, které odmítly boj za jejich zachování tak lehce vzdát. Většina z nich se tak snaží propojit dimenzi moderního světa s dimenzí tradice předků aboriginských kmenů. Aktivity těchto organizací jsou zaměřené směrem dovnitř i ven. Základním cílem je samozřejmě podpora původních obyvatel a záchrana jejich kultury a jazyka (BMNAC, First Hand Solutions a další). S tím jde ruku v ruce vzdělávání současné společnosti o jejich tradicích, zvycích, rituálech a způsobech, jimiž byli po tisíce let spojeni s přírodou. Podobným směrem jde také organizace, která již několik let pořádá takzvané Blak Markets. Malý, ale bohatý festival umožňuje návštěvníkům zakoupit skutečně tradiční aboriginské výrobky a podpořit tak současné aboriginské umělce, řemeslníky, či celou komunitu. Mimo stánků nabídla akce zajímavou podívanou, totiž performanci autentických rituálů za doprovodu informativního povídání, hudební představení, nebo také workshopy pro děti.
Letošní Blak Markets se opět konaly na ostrově Bare Island, jenž kdysi býval vojenskou pevností, ale nyní slouží jako turistická zastávka a místo pro konání festivalů a trhů aboriginské komunity, která má poblíž tohoto místa také svou vlastí rezervaci s muzeem La Perouse.
Festival tentokrát proběhl 24. února od půl desáté dopoledne do čtyř odpoledne. Prvním bodem programu bylo oficiální přivítání všech návštěvníků a krátké povídání členky zdejší komunity o tradicích a kulturním dědictví kmenů, jež kdysi žily na pobřeží Nového Jižní Walesu. Přivítání doprovázela tzv. vykuřovací ceremonie („smoking ceremony“), starověký očistný a zahajovací rituál, který dodnes některé kmeny praktikují. Aromatický kouř ze zapálených listů posvátné rostliny se postupně rozlil do celého prostoru a vypudil všechny zlé duchy, kteří by chtěli narušovat poklidný a přátelský průběh festivalu. Závěrem úvodního slova měli všichni návštěvníci možnost přiložit do ohně části posvátné rostliny a stát se tak samotnými účastníky rituálu. Zvětšujícím se objemem doutnajících lístků, se zhušťoval i modrý a nasládlý kouř, který se pozvolna rozplýval po pevnosti a vytvářel tak opravdu mystickou atmosféru. Festival mohl oficiálně začít.
Následovala performance tradičních rituálních tanců, které představili členové komunity za doprovodu hlubokých zvuků didgerida, tzv. clappers a zpěvu. Tanečníci pomalovaní typickými bílými symboly na sobě měli pouze jednoduše uvázanou červenou látku a čelenky s ptačími pery a korálky z mušlí, které vlály ve větru při tanečních kreacích. Některé tance a písně oslavovaly společenství, jiné se vázaly k mýtickým příběhům, duchům a k času počátku, „času snění” (dreamtime).
Dalšími body programu byl koncert nebo workshop, určený spíše menším návštěvníkům, kteří si mohli mušlemi vyzdobit vlastní boomerang za instruktáže aboriginské umělkyně. Většinu prostoru samozřejmě zaujímaly především stánky místních umělců, ať už etnických Aboriginců, nebo příznivců jejich kultury, kteří se jejich uměním s typickými vzory a propracovanou symbolikou inspirují. K zakoupení byly nejen tradiční malby specifickou tečkovací technikou, ale také ručně malované předměty, šperky z mušlí, hudební, nebo řemeslné nástroje, tradiční medicína, nebo malované látky. Některé stánky byly vyloženě tradiční, jiné nabízely výrobky z moderních materiálů, ale s původními kmenovými vzory. Ani tyto trhy se však zcela neubránily vlivům západního esoterismu a způsobu, jakým dokáže kombinovat tradice, symboliku a mytologii napříč kulturami a staletími. Výrazem toho byl stánek, který vás uvítal na první pohled zvláštní obdobou tibetských vlajek, sérií aboriginských symbolů zastupující jednotlivá zvířata, důležitá pro kmenovou mytologii. Nabídka byla opravdu obvykle neobvyklá: „runové“ kameny, karty, čakrové náramky, přívěšky, obrazy, motivační kartičky, nebo kyvadla. Téměř každý kousek s nativní symbolikou. I v případě, že jste si nic nekoupili, vám velmi milá paní, které stánek patřil, nabídla stručnou věštbu zdarma.
Blak Markets poskytly malé okénko do současného života potomků původních obyvatel australského kontinentu s názornou ukázkou jejich kulturního odkazu. Zatímco představení a rituály byly zajímavé a krásné na pohled, u stánků jste si mohli vyzkoušet, jak fungují a jak se používaly nejrůznější domorodé nástroje, nebo si poslechnout vyprávění mýtů a legend kmenů, které nezůstaly zapomenuty.
Fotografie v galerii: autorka. Po rokliknutí se zvětší.
Video:
Psali jsme v Dingiru:
Jakub Marek, Aboridžinci a křesťanství, Dingir 1/2008, online.