Radim Passer: apokalypsa čeká již tuto generaci

Půlstránkové inzeráty v Metru, v pražském zdarma distribuovaném deníku se statisícovým nákladem, zvaly na sérii sedmadvaceti přednášek Radima Passera „Ježíš Tvá naděje“ konaných od 4. do 22. listopadu 2018.

Radim Passer (*1963) úspěšný developer a 38. nejbohatší Čech, před dvaceti lety konvertoval, uvěřil v Ježíše a stal se členem adventistické církve. Jeho nejznámějším projektem je administrativní čtvrť, zvaná BB Centrum, v pražské čtvrti Michle (místně Brumlovka). Právě zde pro svou církev vybudoval modlitebnu Bethany a pořádá přednášky. Cyklus se tu konal již po šesté (celkově pak už po patnácté). Návštěvnost jednotlivých misionářských vystoupení se průměrně pohybovala okolo osmdesáti posluchačů, většina z nich ovšem patřila do místního sboru církve adventistů sedmého dne.

Všechny odprezentované přednášky jsou přístupné jako videonahrávky na oficiálních stránkách. Za povšimnutí stojí, že jde o záznamy z předešlých (tj. několik let starých) cyklů, které se ovšem prakticky neliší od aktuálního znění. Radim Passer tedy přednáší (nebo spíše čte) své adventistické teologické formulace prakticky neměnně, v ustálené, kodifikované formě. Pro svou argumentaci využívá velmi rychlého sledu (mnohdy z kontextu vytržených) citátů z bible, jako by se jednalo o vzorce z matematickofyzikálních tabulek, které do sebe při správném dosazení bezchybně zapadají a neomylně převádejí danou problematiku na neochvějnou pravdu. Vše pak doplňuje přívalem historických dat a vizuálně podporuje promítanými slajdy s citovanými texty a často sugestivními obrázky (které nezapřou svou příbuznost s ilustracemi z publikací svědků Jehovových).

Autor těchto řádků navštívil dvě přednášky s tématy „Proč je tolik církví?“ a „Vatikán včera, dnes a zítra“. Tajně doufal v závan čerstvého větru do mezicírkevních vztahů, dostalo se mu však jen antikatolické, konzervativní protestantské rétoriky a černobílých interpretací.

Ve svém  zjednodušujícím výkladu Passer opakuje staletí starý, ekumenismem nepolíbený konstrukt o prohnilé římskokatolické církvi, která od dob Konstantinových postupně zcela překroutila Kristovo evangelium, až nastala „doba temna“. Pak vypočítává jednotlivé obrodné impulsy z protestantského tábora (valdenské, Jana Husa, Martina Luthera). Překvapivě glorifikuje Kalvínovu Ženevu jako téměř ideální křesťanské město, v němž prý prakticky vymizela kriminalita. Zcela však pomíjí, že šlo o totalitní vládu presbyterů, kteří si „evangelijní“ morálku vynucovali terorem, z mravnostních důvodů zrušili pohostinství, zakázali dokonce i jakékoli žertování a hříšníky či kacíře upalovali.

Po takto pojaté interpretaci dějin křesťanství nepřekvapilo, že sedmihlavou, desetirohou šelmu z Apokalypsy (Zjevení 13:1), představuje dle Passera Vatikán. Nepochybuje sice, že někteří katolíci jsou upřímní věřící. Těžko se mu to říká, podotýká, protože byl vychován v katolické rodině, ale tuto organizaci svírá v rukou ďábel. Dle Passerova názoru se apokalypsa i druhý příchod Ježíše nevyhnutelně blíží a bude se týkat již „této generace“. Zmíněná šelma, označovaná číslem 666 (Zjevení 13:18), tedy římskokatolická církev, bude pak po všech lidech požadovat, aby „měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména.“ (Zjevení 13:16n) Jakého charakteru bude tento cejch ani jakých mocenských pák katolíci v sekulární společnosti využijí pro prosazení svého celoplošného požadavku, Passer nevysvětluje.

Nejhorším proviněním všech „nevěrných náboženských systémů“ a církví je dle Radima Passera „nebiblické“ zavedení neděle (tedy dne Vzkříšení Ježíše) jako bohoslužebného svátečního dne namísto soboty. Jak prorokuje Janovo Zjevení, šelma bude poražena. Všichni křesťané zatím ještě mají čas k napravení a ke spáse, stačí, když „přijmou sobotu“ a odvrátí se od „nebiblických nauk“, čili, jinými slovy, stanou se adventisty sedmého dne.

Zatímco některé adventistické sbory si uvědomují, že „sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu“ (Evangelium podle Marka 2:27), tuší, že se i v Novém Zákoně se píše, že křesťané se scházeli k lámání chleba „prvního dne po sobotě“ (Skutky apoštolů 20:7) a projevují alespoň částečné ekumenické smýšlení (například v modlitebně adventistů v pražské Londýnské ulici již před lety přednášel historik a katolický kněz František J. Holeček o Janu Husovi), ve sboru Bethany jako bychom se ocitli v silně fundamentalistické výlučné atmosféře komunit prvních amerických adventistů poloviny devatenáctého století.

Související příspěvky:

Křesťanská neziskovka Maranatha slavila 15 let svého působení (zde)

Ekumenická rada církví zvolila nové předsednictvo (zde)

Strom reformace v Berouně (zde)

Istanbulská úmluva rozděluje katolickou církev (zde)