Deník The Washington Post přinesl tento týden zprávu o tom, že kanadští historikové hledají stopy po zemřelých žácích internátních škol, které v Kanadě fungovaly od roku 1883 do roku 1998, kdy byla zařízení určená pro děti z komunit původních obyvatel, tedy Indiánů a Inuitů (Eskymáků), oficiálně zrušena.
V souvislosti s touto praxí se nyní oficiálně hovoří o „kulturní genocidě“ a pohlíží se na ni jako na selhání státu, který projekt financoval, i církví, které školy provozovaly. Jejich cílem totiž byla asimilace domorodých dětí s většinovou společností a umístění dětí bylo často nedobrovolné. Dalším problémem byla špatná kvalita škol a především nedobré zacházení včetně zneužívání. Celkem těmito zařízeními prošlo asi 150 tisíc dětí. Nyní se začíná více hovořit i o těch, které školu nedokončily, protože zemřely. Oficiálně se zatím uvádí číslo 3 200, které je značně vyšší, než byla průměrná dětská úmrtnost. Důvodem měly být špatné hygienické podmínky, nedostatečná výživa, tvrd
á práce, ale i sebevraždy.
Přesná čísla a všechna jména žáků však nejsou známá. A právě na to se zaměřuje vládou financovaný projekt. V rámci něj badatelé pátrají po zesnulých dětech, ale i místech jejich posledního odpočinku. Protože i ta jsou stejně jako jména často ztracená. A listují nejen zažloutlými listy archivních dokumentů, ale používají i drony, které jim zapomenutá pohřebiště pomáhají odhalit. Mnohá z nich jsou ovšem již zastavěná a ostatky v nich uložené jsou navždy ztracené. Podobně jako nedbale uložené nebo záměrně zničené archiválie. Docházelo i k tomu, že o smrti dětí nebyli zpraveni ani jejich rodiče.
Vypomoci se snaží i Nancy Hurnová, bývalá archivářka v anglikánské církvi, nyní důchodkyně, která se snaží o zesnulých žácích něco dozvědět: „Pracovala jsem v archivu 40 let a toto je nejdůležitější práce, kterou jsem kdy dělala. Je toho hodně, z čeho se musíme zodpovídat,“ říká.
Na projektu internátních škol se podílely všechny hlavní kanadské církve: anglikánská, římskokatolická, presbyteriánská a Sjednocená církev Kanady. Ty se již v minulosti omluvily a podílejí se i na finančním odškodnění poškozených. V případě římskokatolické církve však „projev lítosti“, který v roce 2009 vyjádřil při jedné soukromé audienci papež Benedikt XVI., vláda považuje stále za nedostatečný a současný premiér Justin Trudeau, který sám pochází z katolické rodiny, vloni pozval papeže Františka na návštěvu Kanady, při níž by veřejnou omluvu pronesl.
Podle článku „Thousands of Canada’s indigenous children died in church-run boarding schools. Where are they buried?“, The Washington Post, 21. 10. 2018, zde, s přihlédnutím k jiným zdrojům. Náhledové foto z internátní školy v in Lac la Ronge, Saskatchewan, 1945 Flickr; náhrobek z hřbitova jedné ze škol Wikipedia.
Související příspěvky
Kanada: Spor o biblické verše v učebnici (zde)
Kanadský profesor psychologie varuje před omezováním náboženské svobody (zde)
Väčšina obyvateľov Kanady i USA by privítala väčšiu diverzitu politických kandidátov (zde)