Tenkrát v Pošumaví: zapomenutý střet české náboženské komunity s jejím okolím

Nových náboženských hnutí vzniká mnoho (někdy i bez povšimnutí veřejnosti i religionistů) a mnoho jich také brzy zaniká. Některá z těchto hnutí rychle vyrostou, jsou misijně velmi úspěšná, finančně zdatná a perspektivní, a přesto po čase přestanou existovat. O jednom takovém spole­čenství (kolem Matky Lasany) jsme kdysi psali zde. Nyní si připomeňme podstatně menší, komunitně žijící společenství, které se před 25 lety dostalo do konflik­tu se svými sousedy. Tehdejší střet vzbudil ohromnou pozornost médií, státních úřadů a občanskoprávních aktivistů u nás i v zahraničí.

Roku 1992 se pod vedením Ing. Zdeňka Lukáše (*1953) začala vytvářet komunita, která měla asi šest nebo sedm členů, a to ve dvou  objektech v obci Světlík v Pošumaví. Invalid­ní důchodce Zdeněk Lukáš byl tehdy životním partnerem paní Jitky Míčkové, která v tomto kraji žila a pracovala. Komunita získala roku 1993 do pro­nájmu budovu bývalé mateřské školky a rozsáhlou usedlost Staré pošty ve Světlíku a pozemky v katastrálním území Pasovary. Následujícího roku založili její členové nadaci Matice národa lidí (v budově Staré pošty má sídlo dodnes) a začali uskutečňovat svoje poslání: bylo jím vytvořit z osamělé ruiny tvrze Pasovary vzdálené asi 2 kilometry od Světlíku „ozdravné centrum“, zaměřené nejen na fyzické zdraví jednotlivce, ale i na duchovní zdraví člověka i celého lidstva. V učení komunity, které tlumočil Ing. Lukáš a které bylo velmi blízké tehdejší nauce hnutí Nového věku (New Age), bylo i naléhavé očekávání apokalyptického dějinného zlomu. O životě komunity je několik zmínek v článku v časopise Dingir 3 (3), 2000, od str. 16, obsah letáku, jímž se komunita tehdy prezentovala, je zde.

Ještě roku 1992 se pan Lukáš při běžném setkání dostal do konfliktu s policisty a byl stíhán za útok na veřejného činitele. Napětí mezi komunitou a obyvateli Světlíku postupně narůstalo. Komunita nabyla přesvěd­čení, že se stala obětí pomluv a že s ní obyvatelé i úřady jednají nespravedlivě. Na to Zdeněk Lukáš a jeho stoupenci reagovali tak, že poukazovali na údajnou mravní i duchovní zaostalost obyvatel, psali jim otevřené dopisy s výčitkami a obvině­ními, vyvěšovali tyto dopisy v oknech a ve velké míře podávali stížnosti a podněty na různé úřady.

První vážnější konflikt nastal v listopadu 1993 v Pasovarech: místní země­dělci začali sklízet úrodu na pozemcích, které pro komunitu pronajala paní Míčko­vá, a Ing. Lukáš se s nimi pustil do slovní potyčky, v níž údajně zazněly i výhrůžky násilím. Obě strany o incidentu informovaly policii – ta se ale věno­vala především podání sta­rosty Světlíku a o měsíc později bylo proti panu Lukášovi zahájeno trestní stíhání. Znalci v oblasti psychiatrie provedli kvůli listopadovému incidentu vyšetření pana Lukáše a na konci února 1994 vypracovali posudek, v němž kromě jiného konstatovali, že “z psychiatrického hlediska je jeho pobyt na svobodě nebezpečný”. Soud v Českém Krumlově pak rozhodl, že obviněný skutečně spáchal trestný čin, ale jeho stíhání zastavil pro nepříčetnost a uložil mu ochrannou ústavní léčbu. Ing. Lukáš ovšem odmítl nastou­pit do psychiatrické léčebny a léčbě se vyhýbal.

Situace se vyhrotila po smrti jedenadvacetiletého Pavla Dvořáka, člena komunity, který byl nalezen 27. října 1994 mrtvý na cestě do Světlíku. Příčinou smrti byla dvojnásobná zlomenina krční páteře. Cizí zavinění nebylo zjištěno. Vzájemné obviňování znepřátele­ných stran dosáhlo v případě smrti pana Dvořáka vrcholu: obyvatelé Světlíku vyčítali komunitě „zdravý“ způsob stra­vování, který měl způsobit, že svalstvo zesláblého a vy­hublého Pavla Dvořáka neudrželo váhu hlavy při běžném pádu na cestě. Komunita byla naopak přesvědčena, že skutečnou příčinou smrti citlivého Pavla byly negativní reakce obyvatel Světlíku, jejich zloba a ne­vědomost. Tímto pře­svědčením se nijak netajila. Tělesnou slabost mladého muže (údajně vážil kolem 35 kilogramů) ovšem ani jedna strana nepopírala. Na Dvořákově pohřbu policie zadržela Zdeňka Lukáše a převezla ho nedobrovolně do psychiatrické léčebny v Dobřanech.

V napjaté situaci také příliš neprospělo, že na přelomu let 1994 a 1995 vysílala televize Nova dramatickou reportáž „Světlík“ v po­řadu „Na vlastní oči“. V ní se jednostranně postavila v konfliktu za obyva­tele obce a po­mocí rozhovoru s panem Lukášem v léčebně ho představila v podstatě jako blázna.

Komunita o kauze nedobrovolné internace Ing. Lukáše v psy­chiatrické léčebně informovala média a její snaha způsobila, že do sporu vstoupilo renomované Hnutí za občanskou svobodu a toleranci (HOST). Uspořádalo demonstrace před pražským soudem a požadovalo nejen propuštění Ing. Lukáše, jejž označilo za „vězně svědomí“, ale i nové („řádné“) vyšetření smrti Pavla Dvořáka. Situaci vyhrotil i Ing. Lukáš tím, že v léčebně držel hladovku. O případ se začala zajímat organi­zace Amnesty International a zahraniční média. Ve své zprávě o roce 1995 se Ing. Zdeňka Lukáše zastal Český helsinský výbor (zpráva je dostupná zde).

Pod tlakem veřejnosti podal v březnu 1995 ministr spravedlnosti stížnost pro porušení zákona v proce­su s panem Lukášem. Vrchní soud v Praze všechna rozhodnutí soudů nižších instancí zrušil a nařídil okamžité propuštění Zdeňka Lukáše z léčebny. Léčebna také už o několik dní dříve zpochyb­nila kvalitu znaleckého posudku. Po sedmi měsících, 1. června 1995, byl tedy Ing. Lukáš propuštěn. Spory v obci Světlík v předchozí míře už sice dále nepokračovaly, ale brzy se ukázalo, že zápas s úřady a veřejností komunitu přece jen fatálně poškodil. Postupně ji opouštěli její doposud věrní členové a její úplný konec nastal po rozchodu Ing. Lukáše s paní Jitkou Míčkovou, která byla jeho pra­vou rukou, a pak i soudní spory, které po tomto rozchodu následovaly. Do konce 90. let nezůstaly v pošumavské obci Světlík po komunitě žádné stopy.

V srpnu 2018, po 25 letech od dramatických událostí, působí bývalá mateř­ská školka ve Světlíku pustě a zanedbaně, Stará pošta je obydlena nájemníky a ruina tvrze Pasovary, která byla kdysi prohlášena za „energeticky silné“ místo, je nadále ruinou.

Fotografie ze srpna 2018 autor; na náhledové fotografii je tvrz Pasovary.